Spisovatel Vratislav Vyhlídka (36) sklidil v posledních dvou letech několik ocenění. Se svou leteckou ságou Lví stíhač se zařadil jako jediný domácí autor do žebříčku TOP 10 válečných romanopisců všech dob na českém knižním trhu, který sestavil military portál army-store.net. Za práci s mládeží jej ocenila ministryně školství Kateřina Valachová, prezident ČR Miloš Zeman mu poděkoval za podporu pro další kandidaturu a vyjádřil se v tom stylu, že si spisovatelových názorů velmi cení. Nyní se mu naskýtá šance na udělení Státní ceny za literaturu 2017. A přesto je to člověk, který se odmítá zaprodat režimu, a díky svým názorům patří mezi rebely současné domácí umělecké scény. 


V poslední dekádě z vaší dílny vzešlo osm románů, z nichž část byla přijata zavedenými českými nakladatelskými domy, má dobrou distribuci a jsou u čtenářů populární. Jiné jsou téměř zakázané. Nepatříte ale i přes svoji autorskou a vlasteneckou činnost ke spisovatelům komerčně úspěšným – proč tomu tak je?

Na českém knižním trhu vychází každý rok zhruba 16 tisíc nových titulů. Některé knihy jsou očekávané, protože se o nich v novinách píše ještě dříve, než se vůbec rozjedou tiskařské rotačky. Ty zbylé pak prostě čtenář třeba náhodou najde při prohledávání pultů v knihkupectvích, či e-shopů na internetu. A já mám ten problém, že o mých knihách dopředu nenapíše téměř nikdo, stejně jako posléze je čtenář těžko hledá. Moje tituly, kterých se ujala velká nakladatelství, mají sice ještě šanci, ale ty zbývající nenajdete v kamenných knihkupectvích, nebo na portálech typu Alza.cz, kde je část mých knih v elektronické podobě, ač jsou „politicky závadné“. Najde je pouze ten, kdo je hledá – a tím je jedině ten, kdo čte nezávislá média, nebo má to štěstí, že zaměstnanec knihovny v jeho městě, nebo obci, je také tak trochu rebel a odebírá knihy podle svého názoru, ne podle toho, co je dnes v módě odebírat. A nemá též strach. Kdo ví, co hledat, najde. Lidé ale o Vyhlídkovi často nevědí. 

Mluvíte zřejmě o myšlenkové cenzuře. Čím jste si zasloužil, abyste byl opomíjen, ačkoli jste byl již několikrát oceněn?

To je snadné: Straním dobru, nepoklonkuji a píšu o zvěrstvech, kterých se dopouštěli ti, kterým se dnes i tak trochu fandí. Knihkupectví jsou plná dovozových knih o německých vojácích, kteří se udatně bijí na východní frontě se zlými bolševiky. Já ve svých knihách naopak dávám náckům pořádně na frak a moji hrdinové bojují v řadách španělských interbrigád, které jsou dnes u nás víceméně chápány jako komunistická organizace. Moje politické romány – ať už parodie Henry Porter, nebo politická románová bajka o Ušákovi a Prasátku – si pak neberou servítky a řežou do našich hlavních politických stran, ať už je to ODS, ČSSD, nebo KSČM. A dělají to vtipně a čtivě. Tohle si určitě nikdo z našich elit nepřeje, aby bylo masověji čteno. Pořád je víceméně zázrak, že jsem nebyl odstraněn justiční mafií, nebo tak něco. Elitám prozatím asi stačí, že se o mně příliš neví. 

Nemáte strach z toho, že jim to brzy přestane stačit?

Mám strach jen z toho, co se stane s naším státem a českým národem, pokud budeme pokračovat v současném kurzu. Zbabělec nejsem, ačkoli třeba v případě válečného konfliktu bych odmítl zřejmě bojovat za to, čemu říkáme hodnoty západní civilizace. Ty totiž nejsou v zájmu běžného českého člověka a jsou podle mého i v rozporu se životaschopností našeho národa. Pokud bych měl přinést nějakou oběť, jsem připraven. Nakonec patřím přece k lidu Mistra Jana Husa. Katanů zločinného režimu se nebojím.

Kam podle vás tedy směřujeme?

K systému, kde bude populace zcela pod nadvládou elit. A ani o tom nebude běžný člověk vědět, protože mu budou chybět správné informace. Uvědomte si, že naše schopnost „číst mezi řádky“ je dnes v globálu na velmi nízké úrovni. Necháváme se manipulovat svými vládci, kterými ale nejsou vlády národnostních států, do názorových pozic, jaké si oni přejí. Média hlavního proudu jim v tom jdou na ruku, protože je tito nejbohatší lidé planety už vlastní. Pusťte si třeba projev J. F. Kennedyho Prezident a tisk, abyste pochopili, jak mají média fungovat. Zjistíte, že tomu tak není. A pochopíte, proč musel J.F.K. zemřít. Protože to byl prezident, který mluvil pravdu. To dnes nedělá nikdo.

Jste odpůrcem EU. Neměla by být ovšem evropská integrace cílem každého rozumného člověka? V jednotě je přece síla.

V jednotě ano a v globálu jsem zastáncem integrace, pokud by byl svět ideálním místem. Kdyby byla integrace procesem, jenž bude stát na principech rovnosti. EU však například dala jasně ústy pana Josého Barrosa najevo, že chce časem smazat hranice národnostních států. Co to však znamená pro malé národy, jako jsme my, když budou žít v superstátě, z něhož nebude možnost úniku? Něco podobného jsme zažili za Rakouska-Uherska. A tam bylo podle vzpomínek pamětníků nedýchatelno. Samozřejmě ne pro ty, kterým zaprodávání svého jazyka a národa vynášelo. A to je i v EU. Rozděluje sice dotace, které vytáhne z kapes daňových poplatníků, ale komu je rozděluje? Na co ty peníze jdou? Kolik zámků elitářů bylo za ně opraveno, kolik firem zušlechtěno? Je to takový úplatek, který má podle mne mocným uvnitř národů, co jsou plánovány k asimiliaci, zavřít ústa. Řešením by byla snad evropská konfederace, ale smazat hranice národnostních států, to je podle mne cesta zpátky do dob středověkého feudalismu.

Středověkého feudalismu?

Samozřejmě. Uvědomte si, že třeba za éry mocných Přemyslovců neexistovalo něco jako český národ. Byli zde samozřejmě lidé, co mluvili česky, ale neměli žádné národnostní cítění. Prostě šlo o poddané nějakého feudálního pána, například Rožmberků. Ti byli na svém panství pány nad životem a smrtí, zpovídali se jen králi – a to jen tehdy, kdy to pro ně bylo výhodné. Tečka. Éra národnostních států a národního cítění je záležitostí, co začala zhruba před dvěma/třemi stoletími. Do té doby tady byli jen páni, jejich žoldnéřské armády a robotné obyvatelstvo. Pak ale přišel Napoleon a ukázal všem, co dokáže národní cítění. A teď jsme v éře, kdy se vládcům nehodí národnostní státy, radši by nadnárodní společnost. Všechno by pro ně bylo snazší, žádné rozbroje, jen vláda a zisk. ČR, Německo, Litva atd. – to už je přežitek. Vlády národnostních států už sice jdou korporacím na ruku, ale nebylo by lepší, aby nám bohatí vládli zase napřímo?

Bezpochyby lepší pro ně. 

Přesně tak. Proč si myslíte, že se u kormidla mohou tak dlouho udržet lidé jako Sobotka a Kalousek? Nebo jiní lidé, o kterých si myslíme, že jsou naprosto neschopní? Že zadlužují stát, že kálí na naši kulturu, že je jim všechno jedno, že jsou viníky úpadku všeobecné inteligence a přehlížejí, jak školský systém vychovává asociální jedince, kteří jsou nepoužitelní pro život v reálném světě? Protože se to někomu nahoře hodí. Stádu ovcí se totiž dobře vládne. Dám příklad k zamyšlení: Kdyby byl muž třeba Babišem, myslíte si, že by přijal takové riziko, aby šel dobrovolně do politiky, kde hrozí, že kvůli bojům o moc vyjde na povrch všechno nečisté kolem jeho obchodů? Jen kvůli tomu, že mu sejde na lidech? Určitě ne! Proč riskovat takový život multimiliardáře pro nic za nic? Nebylo tam nějaké tušení věcí příštích? Proč šel do politiky Donald Trump, když se mohl dál klidně koupat jak strýček Skrblík v dolarach? Oni ví, co bude.

Jste zastánce konspiračních teorií?

Věřím mnoha konspiračním teoriím, kde fakta a argumenty jasně říkají, že bych se zachoval stejně, kdybych patřil mezi elity. S ještě větším počtem konspiračních teorií jsem seznámen, byť jim nevěřím, protože zastávám názor, že je dobré mít co možná nejvíce informací. To mi umožňuje dívat se na problémy a děje doma i ve světě z mnoha různých úhlů, slepě nepřijímat zprávy.

Dejte nějaký příklad. Je o vás známo, že rád používáte při debatách nejrůznějších jednoduchých podobenství. Proč?

Mluvím často se skupinou, kdy každý jednotlivec představuje rozdílný stupeň vědomostí. Nechci hned přejít na tvrdá fakta, která jsou mnohdy těžko stravitelná. Když třeba mluvím o tom, že nás čeká novodobý feudalismus, tak člověk s větší mírou znalostí si uvědomí, že mám na mysli například Bilderberský klub, nebo Nový světový řád. Ten, kdo zatím nedospěl do fáze takového vyššího poznání, si pak třeba uvědomí jednání nějaké skupiny venkovských podnikatelů, kteří si už hrají pomalu na šlechtu. Jakoby jim spoluobčané, co pro ně pracují, patřili. Naplním tak očekávání obou částí skupiny a otevřu třeba dveře k dalšímu poznání. To platí i pro rozhovory, kdy se snažím být co nejvíce pochopitelný pro každého, byť si tím snižuji laťku. 

Ještě jednou poprosím: Dejte příklad manipulace s veřejným míněním, když říkáte, že nám média hlavního proudu často lžou.

Lžou, zamlčují, mlží. Utvářejí veřejné mínění tím, že neukážou celou pravdu. Těch příkladů je mnoho, ale použiju zase nějaké snadno pochopitelné podobenství. Vemte třeba obyčejnou nevěru. Když byste o tom informovala ve stylu, že paní XY se spustila s pánem AB, zatímco její manžel GH je chudák paroháč, tak lidé odsoudí paní XY a pána AB, zatímco budou litovat manžela GH. Když to ale podáte tak, že paní XY se zamilovala do pána AB, což se stává, a AB její city opětoval, ač byla v manželství s GH, tak vyjádříte určité pochopení. Zamilovat se, zná přece každý, a okolnosti tomu prostě nepřály tak, jako kdyby byli ti dva svobodní. A pak to můžete podat i tak, že paní XY měla za muže opilce a budižkničemu GH, takže se není co divit, že se zamilovala do pána AB a prožila s ním skvělý románek. Potom už bude každý fandit paní XY a pánovi AB, zatímco odsoudí manžela GH s tím, že si to zasloužil. A jde přitom o pohled na stejný případ, pouze z jiného úhlu. Naše média nám nabízí často jen jednu perspektivu, abychom to vyhodnotili tak, jak se to hodí.