V USA rozšířili své portfolio rasismu přidáním další demografické skupiny v této zemi.

Nedávné zabití osmi asijských Američanů z nenávisti v oblasti Atlanty neočekávaně narušilo už tak se zhoršujících toxické vztahy mezi rasami, které vrhají převážně bílou populaci na jednu stranu a na druhou stranu ty, s nimiž se často zachází jako s občany druhé kategorie.

To musí být tím, o čem informoval názorový článek publikovaný 25. března v magazínu TIME s názvem, „Jak společný cíl rozbít bílou nadřazenost živí solidaritu mezi černými a Asiaty,“ v němž pisatel tvrdil, že po zjevně cílené střelbě v oblasti Atlanty a po systematickém rasismu, s nímž se potýkají černí Američané, obě tyto rasy spojují své řady k boji proti společnému nepříteli.

V USA rasismus funguje jako zdroj strachu. Podle průzkumu American Community Survey (ACS) data od amerického statistického úřadu U.S. Census Bureau z roku 2019 tvoří bílí 60,1 procenta, černí 12,2 procenta a Asiaté 5,6 procenta populace. Projekce ukazují, že do roku 2030 se podíl bílých začne zmenšovat a začnou se stávat menšinou, kdy pod 50 procent populace by měli spadnout někdy kolem roku 2045. To ale není vyhlídka, na kterou by se těšili.

USA by ovšem nebyly tak mocnou zemí bez krve a slz menšin. V každém případě ti, které nuceně vyrvali z kořenů v jejich domovech, by se mohli stát těmi, kteří změní jejich komunity a jejich společnosti.

Dnes už potomci bývalých otroků v různých oborech nesmírně přispívají, od umění a sportů až po vědu a technologie. Jejich rodokmen přispíval k odolnosti Západních společností už po staletí.

Ale USA i některé evropské země trpí určitým selektivním zapomínáním na to, jak pokračují v páchání některých z nejhorších ukrutností proti lidskosti v moderní době. Když od nich slyšíte to nadšené vyprávění báchorek o údajném porušování lidských práv v jiných zemích, tak byste si mohli myslet, že tito bratři ve zbrani nikdy neublížili ani mouše a nikdy by to ani neudělali. Ale historie otrokářství je nesmazatelná.

Přinejmenším zapomínají, že svět nedávno v OSN stanovil 25. březen jako Mezinárodní den připomínky obětí otrokářství a transatlantického obchodu s otroky na den výročí schválení Zákona o zrušení obchodu s otroky ve Velké Británii. OSN uvádí, že během více než 400 let se stalo v této jedné z nejtemnějších kapitol lidské historie obětmi tragického transatlantického obchodu s otroky více než 15 milionů mužů, žen a dětí.

Protestující během začátku procesu s bývalým policistou Derekem Chauvinem kvůli zabití George Floyda v Minneapolis stojí v ulicích těsně před Centrem krajské správy kraje Hennepin, Spojené státy, 29. března 2021. /Getty

Nenechte se ale mýlit, otrokářství dnešních dnů, obvykle zařizované přes obchod s lidmi, je pořád živé a bují. Podle zprávy nadace Walk Free Foundation z roku 2018 žije po celém světě 40,3 milionu lidí v podmínkách, které lze označit za otroctví, a více než 400 000 z nich je právě v USA.

Otroctví mohlo být sice dávno už zrušeno, ale spousta potomků někdejších otroků je pořád ještě na Západě v jakémsi nevolnictví. Jejich bývalé panstvo se pořád ještě dopouští politik, kterými je drží v sociálních, ekonomických a politických okovech v rámci jen průhledně zakrývaných neokoloniálních strategií dominance a vykořisťování. Otrokářství našich dnů je v Africe realitou uplatňovanou pomocí otevřeného vykořisťování práce a výplat otrockých mezd v nadnárodních korporacích.

OSN by teď měla v minulosti zotročeným společnostem pomoci najít narovnání prosazováním reparací. Všechna ta otrocká práce, kterou vybudoval Západní kapitál, by se měla vyčíslit ve mzdách a být splácena jako kompenzace zemím, které se pořád ještě vymaňují z tohoto odkazu.

Možné to je. V září 2019 keňští a britští právníci předložili zvláštnímu reportérovi OSN Fabiánovi Salviolimu žalobu k prosazování spravedlnosti od více než 115 000 lidí, kteří byly Britskou armádou v jedné z provincií vysídleni z půdy jejich předků.

Velká Británie v předchozím případě zaměřeném na narovnání nespravedlností z koloniální éry v Keni z roku 2013 souhlasila, že zaplatí přes 20 milionů liber kompenzací více než 5 000 starých Keňanů, kteří byli během povstání v 50. letech mučeni a týráni.

Také Spojené státy byly v minulosti vzaty k odpovědnosti. Roku 1988 vyplatily 1,6 miliardy $ japonským Američanům drženým během II. světové války v izolačních táborech. Mezi lety 1946 a 1978 také kompenzovaly kmeny Původních Američanů částkou asi 1,3 miliardy $ za zabrání jejich půdy. V Evropě muselo Německo až do dneška platit miliardy dolarů do Izraele za Holocaust, při němž nacistické Německo vyhubilo během II. světové války šest milionů Židů.

Platby takových reparací nelze nesprávně vykládat jako přiznání viny za provinění, nýbrž ukazuje na provinění, k nimž docházelo v minulosti. Je gestem dobré vůle, které ukazuje lítost a obnovuje mezi lidstvem důvěru. Je třeba, aby ti, kdo káží nejhlasitěji o lidských právech, nalili své peníze k těm, kterým to dluží.

Stephen Ndegwa