Nejvyšší bojová pohotovost, trapné očekávání útoku a povolení k použití jaderných zbraní – Ministerstvo zahraničí USA odtajnilo dokumenty rozvědky, které vrhají světlo na cvičení NATO Able Archer a na jejich následky. (Foto: Minatom)

Američtí analytici tvrdí, že v listopadu roku 1983 tyto manévry málem zapříčinily třetí světovou válku.

Podle zveřejněných hodnocení západních speciálních služeb je považoval SSSR za přípravy na vpád a mobilizoval obrovské síly. Ve Washingtonu jsou přesvědčeni, že na podzim roku 1983 stál svět poprvé od dob Karibské krize na pokraji zkázy.

Ohrožované období

Do roku 1983 se vztahy mezi Severoatlantickou aliancí a Organizací Varšavské smlouvy maximálně vyostřily. Napomohla tomu celá řada faktorů: vpád USA do Grenady, přesun balistických raket středního doletu Pershing 2 do Evropy, výbojná protikomunistická rétorika prezidenta Ronalda Reagana a soustředění vojsk NATO v blízkosti hranic Organizace Varšavské smlouvy. A navíc krátce před zahájením cvičení sestřelila sovětská stíhačka na Dálném východě jihokorejské dopravní letadlo Boeing 747. V USA a v Evropě zazněly výzvy k „potrestání“ Moskvy. Studená válka se mohla každou chvíli změnit na horkou.

V těchto podmínkách se sovětské vedení právem obávalo agrese a pozorně sledovalo přesuny vojsk u západních hranic. A není divu, že cvičení Able Archer upoutala zvláštní pozornost sovětských speciálních služeb. Členské země NATO měly nacvičit řízení vojsk v průběhu jaderného konfliktu. V rámci cvičení se předpokládalo postupně převádět ozbrojené síly ze stupně bojové pohotovosti DEFCON 5 (mírový stav) na DEFCON 1 (válečný stav).

Podmínky byly maximálně přiblíženy bojovým. Organizátorům byl stanoven úkol vytvořit naprosto realistický obraz událostí, a ti se vynasnažili. Cvičení se bezprostředně zúčastnili premiérka Velké Británie Margaret Thatcherová, spolkový kancléř SRN Helmut Kohl, prezident USA Ronald Reagan, viceprezident George Bush a ministr obrany Caspar Weinberger. Účastníky manévrů byly ozbrojené síly všech členských zemí aliance a také civilní rezorty a odborníci. Prudce se zvýšila intenzita šifrovaných rádiových jednání mezi USA a Velkou Británií, což mohlo být pro sovětskou rozvědku svědectvím konzultací o použití jaderných zbraní.

Američané tvrdí, že neměli žádné agresivní úmysly. Podle údajů, které odtajnilo Ministerstvo zahraničí USA, vzniklo mezi Moskvou a Washingtonem „neporozumění“, které by mohlo vést ke katastrofě. Jak se uvádí ve zprávě Prezidentovy rady pro zahraniční politiku (PFIAB), byla sovětská reakce na cvičení Able Archer bezprecedentní. „V roce 1983 bychom mohli neúmyslně dohnat naše vztahy se Sovětským svazem k pokraji jaderné války,“ uznávají autoři jednoho ze zveřejněných dokumentů.

Zvýšená pohotovost

V SSSR a Rusku reakci Moskvy na Able Archer oficiálně nijak nekomentovali, jediným široké veřejnosti přístupným zdrojem informací o událostech z oněch dnů byla výpověď zrádce a přeběhlíka Olega Gordijevského k britské rozvědce. Odtajněné archivy amerických speciálních služeb ukazují poprvé pohled Washingtonu na vzniklou situaci a také výzvědné údaje o opatřeních ozbrojených sil členských zemí Organizace Varšavské smlouvy v průběhu cvičení. Byl zveřejněn také dost podrobný scénář manévrů.

Podle legendy Able Archer 83 4. listopadu vojska Varšavské smlouvy zahájila bojové akce proti NATO. Šestého listopadu použila chemické zbraně. O den později začala cvičení, která probíhala do 11. listopadu. Podle plánu organizátorů byly tři dny vyhrazeny pro konvenční bojové akce za použití konvenčních zbraní a dva dny na výměnu jaderných úderů. Manévry měly velitelským strukturám armád Severoatlantické aliance ukázat, jak mají jednat, když se tento scénář jednou uskuteční. V Kremlu hodnotili dění v Evropě nejinak než organizování jaderného útoku na SSSR a chystali se podniknout adekvátní opatření na obranu země.

Například podle odtajněných údajů americké rozvědky byla na dobu cvičení vyhlášena zvýšená bojová pohotovost sovětských raketových vojsk strategického určení. Podle informací speciálních služeb pracovaly na vojenských velitelských stanovištích ve Východním Německu posílené směny. Letectvo 16. vzdušné armády dislokované na desítkách letišť v NDR bylo už 2. listopadu uvedeno do zvýšené bojové pohotovosti. O něco později bylo stejné opatření podniknuto také ve 4. vzdušné armádě dislokované v Polsku.

Rozvědka nehlásila

Americkou rozvědku zvláště znepokojovaly divize stíhacích bombardérů, které tvořily základ útočné síly vzdušných armád SSSR. Ve výzbroji měly tehdy letouny MiG-27, Su-17 a Su-24 schopné nést jaderné zbraně. V případě války měly zaútočit na letiště, raketové základny, velitelská stanoviště a na soustředění vojsk NATO. V každém z tří pluků těchto divizí byla letka útočných letounů specializujících se na použití jaderných zbraní. Piloti těchto jednotek pravidelně nacvičovali zavěšování „speciálních výrobků“ pod křídla a nalétnutí na cíl.

Podle odtajněných údajů byly „jaderné“ letky v době cvičení ve třicetiminutové bojové pohotovosti. Posádkám byl dán úkol „ničit nepřátelské cíle na první linii“. Američtí analytici spočítali, že Sovětský svaz mohl každou chvíli zaútočit na vojska aliance 96 stíhacími bombardéry s jadernou municí pod křídly. Podle odhadů západních odborníků činila síla taktických pum RN-40 asi 30 kilotun. Pro srovnání: puma Little Boy, kterou shodili Američané na Hirošimu, byla dvakrát slabší.
Sovětský svaz se chystal bojovat doopravdy a západní speciální služby to nakonec pochopily. Možná, že před třetí světovou válkou svět zachránila skutečnost, že ti, kdo přijímají rozhodnutí, ne vždy dostávají informace včas. V odtajněných dokumentech je výpověď generálporučíka Leonarda Perrootse, který odpovídal za rozvědku Letectva USA v Evropě (US Air Forces Europe – USAFE). Vzpomínal si, že hovořil v průběhu manévrů s nadřízenými, mj. s velitelem USAFE generálem Billym Minterem.

„Ptal se mne, co se podle mého názoru děje ve Východním Německu,“ oznámil Perroots. „Odpověděl jsem, že nejsou dostatečné důvody k tomu, abychom skutečně zvýšili bojovou pohotovost vojsk v Evropě. Kdybych však tehdy znal detaily toho, co se dělo na druhé straně hranice, nevím, co bych byl veliteli řekl,“ uvedl.

Možná, že neinformovanost Perrootse odvrátila velkou válku mezi NATO a Varšavskou smlouvou, která by se nevyhnutelně změnila ve výměnu jaderných útoků. V podmínkách, kdy byly obě strany připraveny doopravdy bojovat, by i ta sebemenší náhoda stačila k zahájení palby. Naštěstí americká rozvědka teprve po skončení cvičení pochopila, že vojska aliance byla po více než týden na mušce.

Andrej Koc