Významnou součástí americké zahraniční politiky je vedení zástupných (proxi) válek. Hořká realita zkušeností Ameriky při přímém zapojení do zahraničních válek a intervencí jim už poskytla nejednu lekci.

Zaprvé je lepší to naše válčení nechat na jiných a zadruhé, je důležité se od těch rekrutovaných distancovat tak, aby se zachovala možnost popření vlastního zapojení.

Z Druhé světové války vyšly Spojené státy bez újmy. Zatímco si rozvinutý svět lízal rány, tak se USA ocitly v postavení nejmocnější země světa, co má vojska rozmístěná po celé Západní Evropě, na Pacifických ostrovech a na periferii Východní Asie.

V té době se evropské koloniální mocnosti potýkaly s povstáními národně osvobozeneckého boje všude ve svých koloniích a vynořivší se Socialistický blok vedený Sovětským svazem měl plné ruce práce s rekonstrukcí po zkáze způsobené Druhou světovou válkou.

S tím, jak evropský kolonialismus uvadal, tak se USA chopily funkce „světového četníka“ a přetvořily se do globálního hegemona. V Evropě převzaly i protisovětský projekt od nacistického Německa a v Asii proti-čínskou roli od někdejšího Japonského impéria.

V důsledku toho všude, kde byla jejich role zpochybněna, tam přímo intervenovaly. Prováděly invaze do zemí ve Východní Asii a v Karibiku a rozmisťovaly vojska tak, aby se mohly utkat se Sověty v Evropě a s Čínou v Asii.

Ale z jich vojenských dobrodružství jak na Korejském poloostrově, tak ve Vietnamu se vyklubaly trapné propadáky. Úplně stejně i jejich pozdější vojenské invaze do Afghánistánu a Iráku se ukázaly také být katastrofální. Takže politika Spojených států, místo aby samy sebe vystavovaly dalším škodám, přešla na vedení zástupných (proxi) válek, pro něž jsou cvičeni a nasazováni v amerických válkách zahraniční válečníci. Příkladem takového počínání v jeho raných fázích bylo povstání Contras proti revoluci v Nikaragui a v Americe vycvičená komanda smrti v El Salvadoru a v mnoha dalších zemích Latinské Ameriky.

Poté, co Spojeným státům na Středním východě jejich snahy vybuchly do tváře, tak tam nasadily taktiku dvojí tváře, kdy na teroristy jak útočí, tak je i rekrutují a nasazují je k plnění svých strategických cílů v tomto regionu. Útočí na ně, když se jim to hodí, ale také je, když je to zapotřební, nasazují proti těm, na které se útočí za účelem změny režimu.

Na Středním východě tudíž vidíte USA, že na různé teroristické skupiny jak útočí, tak je i podporují. Tato taktika USA dává také „možnost popření,“ kterou potřebují, aby zakryly svoji stopu.

Ovšem tou zcela nejužitečnější taktikou, kterou USA používají, je rozdmychávání Barevných revolucí. USA už vyvinuly celou škálu taktik, které se využívají jako pro vyvolání proti-vládních protestů vykonstruovaných ke svržení neposlušných vlád a jejich nahrazení spolehlivými klienty Spojených států, tak pro udržení kontroly nad takovými protesty.

Není tudíž žádným překvapení, že těchto taktik USA použily i při pokusech destabilizovat Čínu a zabránit jejímu vzestupu jako přední velmoci. USA tedy proti Číně vedou hybridní válku, k níž patří i podpora pro odtržení Tchaj-wanu od Číny, různá povstání ve speciální administrativní oblasti Hong Kong a separatistů v Tibetské autonomní oblasti a v Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang.

V současnosti se zaměřují na Xinjiang. USA podporují ujgurské separatisty v Xinjiangu už dlouhé roky. Ujgurští expatrioti, kteří agitují za nezávislost pro Xinjiang, jsou už dávno financováni od US National Endowment for Democracy (NED). USA rovněž vskrytu podporují ujgurské teroristy cvičené v Sýrii a jinde na Středním východě Islámským státem. Pak je přelévají do Xinjiangu, aby tam páchali teroristické činy.

Čínská snaha proti terorismu bojovat je následně Spojenými státy zneužívána k očerňování Číny jako pachatele porušování lidských práv v rámci cynického úsilí vytvořit pro ni negativní publicitu a dosáhnout její izolace. Taktika USA však už začíná přicházet k hluchým uším, neboť ty lži a pomluvy, kterých se USA dopouští, už byly častokrát odhaleny a vyvráceny.

To jak Americe její klamná taktika prosazování jejích globálních ambicí vybuchovala do tváře, vedlo předchozí Trumpovu administrativu, aby vyhlásila, že se přestane vměšovat do záležitostí jiných zemí. V tom se projevovala únava z války u Amerického lidu, ale Trup a jeho svita pravicových xenofobů a rozdmychávačů nenávisti nikdy ty věkovité americké postupy šikanování a diplomacie dělových člunů neopustila.

No a Bidenova administrativa prozatím ještě přidala v těch nejhorších aspektech zahraničních politik předchozích amerických administrativ, zvláště ve vztazích k Číně a k Rusku. Bidenův pokus podpořit americkou „výjimečnost“ a „nepostradatelnost“ jsou však předurčeny k neúspěchu. USA už dávno nejsou „králem tohoto kopce“ a čím dříve jim to dojde, tím lépe.

Dennis Etler