USA právě oznámily, že se nepřipojí zpět k dohodě o Otevřeném nebi (OST), z čehož obviňují Rusko, které údajně tuto dohodu „poničilo“ a „nepřistoupilo k žádným krokům pro návrat k jejímu dodržování.“ (Foto: Flickr)

 Dalo se to čekat, jelikož administrativa Joe Bidena neprojevila ani úmysl ani zájem o revizi rozhodnutí. Kreml nad tímto rozhodnutím vyjádřil zklamání. Loni Moskva zdůraznila, že její rozbití způsobí „menší otevřenost, menší důvěru a bezpečnost,“ a tak tomu je.

Jak nastínil ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov, tak USA dostaly k revizi svého „špatného“ rozhodnutí dost času a kdyby měl Washington skutečný zájem tu smlouvu podržet, mohl by se do ní okamžitě vrátit. Vzpomeneme-li si na vývoj kolem dohody New START (Dohoda o redukci strategických zbraní), která byla nečinností administrativy Donalda Trumpa téměř pohřbena, tak hlasitý zastánce jejího prodloužení Joe Biden z ní udělal prioritní záležitost a položil ji na jednací stůl s prezidentem Vladimirem Putinem hned po své inauguraci.

Je paradoxní, že prezident Biden byl během své prezidentské kampaně v květnu 2020 ohledně OST velice optimistický, kdy říkal, že Donald Trump stažením z OST „jen rozšířil své krátkozraké politiky osamoceného jednání a zříkání se vůdcovství Ameriky“ a rozvracení aliancí. Když tehdejší prezidentský kandidát Biden komentoval dlouho se táhnoucí kritiku Moskvy jako škůdce ustanovení této dohody, tak zdůrazňoval, že „ruské porušování by se nemělo řešit stažením z této Dohody, nýbrž jeho nápravou“ prostřednictvím její důkladné realizace.

I mnoho dalších amerických politiků a bezpečnostních expertů z vůdčích think tanků jako Brookingský institut mluvilo ve prospěch prodloužení OST jako o základním kameni globální bezpečnosti a o jednom z mála ze zbývajících opatření k budování důvěry. Roku 2018 tehdejší ministr obrany Jim Mattis trval na tom, že tato dohoda je v „nejlepším zájmu“ jeho země. Teď jako jediný zbývající pilíř podpírající stav, že USA s Ruskem nepadnou do nových závodů ve zbrojení, je nově prodloužená dohoda New START.

Problém kolem OST vznikl po roce 2014, což by šlo vyložit dramatickým propadem oboustranných americko-ruských vztahů po Ukrajinské krizi. Pak začaly USA Rusko obviňovat z porušování ustanovené této dohody, když odmítá přelety nad určitými regiony, které sousedí s hranicemi několika spojenců NATO, jako je třeba Kaliningrad.

K některým dalším blokádám amerických monitorovacích misí občas docházelo, když je Moskva omlouvala vojenskými cvičeními nebo cestami důležitých ruských činitelů. Washington reagoval omezením ruských průzkumných misí nad Havají a nad některými vojenskými základnami stejně jako ukončením přeletů nad Aljaškou a Aleutskými ostrovy.

Vzájemná kritika narůstala, což v listopadu 2020 vedlo k americkému rozhodnutí se z této dohody stáhnout. To dalo Moskvě právní důvod, aby to udělala stejně, k čemuž došlo pak v lednu. 19. května odhlasovala dolní komora ruského parlamentu odstoupení od této dohody, kdy se teď čeká na usnesení horní komory a to postoupí ke konečné revizi k prezidentovi. Načasování ukazuje, že Rusko s tou smlouvou skoncovat nechtělo a vkládalo naděje do možnosti, že si to USA rozmyslí, ale marně.

Po stažení USA vyzvala Moskva zbývající členské státy, aby poskytly písemné záruky, že data z žádných snímků shromážděných ostatními členy se nebudou sdílet se spojenci USA v NATO včetně Německa a Francie, do termínu stanoveného Moskvou pro úpravu ruských právně závazných podmínek se však dosáhnout kompromisu nepodařilo. Evropští signatáři této dohody zjevně kvůli bezpečnostním záležitostem nechtěli naštvat USA a ztratit svého nejmocnějšího spojence v NATO. Někteří z nich teď kroku USA litují, kdy Berlín říká, že o OST nadále uvažuje jako o „důležitém prvky architektury kontroly zbraní.“

V rámci americké silné lobby v Senátu USA hlavně Republikáni protlačovali, že organizace průzkumných letů je nesrovnatelně dražší než využití špičkových senzorů v satelitech, avšak další specialisté tuto argumentaci vyvrací tvrzeními, že provoz, údržba a náhrada OC-135B je pořád ještě levnější. A ti, co zrušení OST prosazují, nepřihlíží ke skutečnosti, že ne všichni spojenci USA mají dostatečné technologické schopnosti k používání satelitů k těmto účelům.

Ti američtí činitelé, kteří jsou příznivci této dohody, však argumentují, že kdyby zůstala aktivní, tak by poskytovala příležitosti pro pravidelnou personální výměnu mezi vrcholnými vojenskými činiteli, což zvyšuje důvěru a „poskytuje neocenitelné informace“ na úrovni emotivní inteligence.

Kromě toho měly USA z této dohody větší prospěch, když využívaly kvóty všech svých spojenců v NATO k přeletům nad Ruskem, což obnášeno asi jednu třetinu všech letů (v kombinaci s přelety nad Běloruskem), zatímco Moskva alokovala jen 12 procent přeletů nad americkým územím. V letech 2002 až 2016 přelétly USA nad ruským územím 196krát, zatímco Rusko provedlo celkem jen 71 přeletů nad USA.

Ač je OST kriticky důležitá pro kontrolu zbrojení a zajištění důvěry v bilaterálních vztazích, tak má zjevně na summit Putin-Biden plánovaný na 16. června jen nepatrný dopad, jelikož obě strany mají hodně daleko od kroků k budování důvěry a více se koncentrují na nápravu dávno rozvrácených vztahů. Nenávratné pohřbení této dohody by sice nebylo přínosné pro celkovou atmosféru tohoto setkání, ale stejně by ho nepoškodilo. I když dáme stranou kontrolu zbrojení, tak oba vůdci mají i jiné naléhavé záležitosti, které jim oboustranně dělají globální starosti, u kterých mají o čem mluvit.

Danil Bochkov