Rok poté, co pandemie COVID-19 převrátila lidem po celém světě životy vzhůru nohami, vrcholní američtí experti na infekční choroby, Dr. Anthony Fauci a jeho šéf Dr. Francis Collins, ředitel Národního institutu zdraví mluvili o posledních 12 měsících s mediálním kanálem NPR. (Foto: Flickr)
Krátké interview s těmito dvěma zdravotními experty z 9. března odhalilo hodně jak o bitvě této země se smrtonosnou chorobou, která už usmrtila přes 500 000 Američanů, tak i o obecném stavu americké společnosti.
Jak to formuloval Dr. Collins: „Myslím si, že jednou z diagnóz, které během uplynulých 12 velice těžkých měsíců vyšly najevo, je ta, že jsme zjevně společností natolik polarizovanou, že už ani objektivní pravda nemusí mít šanci se prosadit.“
„To je velice znepokojivý aspekt toho, o čem jsme se během těch 12 měsíců poučili. A pokud má náš národ vykročit po cestě, která nás dovede k něčemu lepšímu, musí přijmout to, že je nutno, abychom byli národem, který si skutečně cení i pravdy a ne jen názorů,“ řekl. „V uplynulém roce jsme si v tom moc dobře nevedli.“
Tématem uplynulého roku byla opravdu polarizace. Vrcholní zdravotní experti země neúnavně pracovali, aby zajistili, že pro kontrolu šíření této choroby se stanoví řádné směrnice, a ač to v té době bylo účinné, tak to okamžitě podtrhli političtí aktéři, jmenovitě i bývalý prezident Donald Trump. Tím se k veřejnosti vyslaly signály, že zdravotní experty lze ignorovat.
Jak to řekl Dr. Collins, s tím, jak neustále přicházela nová data, tak podle nich zdravotní experti museli upravovat své kalkulace; takže je to tak, že ve změnách toho, co přicházelo od expertů, se odrážely změny v datech. Právě takto věda funguje. Ale tento proces byl zvláště, když se měnila doporučení ohledně nošení masek, nemilosrdně některými politickými aktéry využit, k ospravedlnění jejich popírání.
Myslím, že právě toto je jedním z nejdůležitějších aspektů této nouzové situace ve veřejném zdraví. Lékařský obor je ohledně toho, že ví, že ve věci příčiny chybuje, ze své podstaty konzervativní, a to z dobrých důvodů. Když je ohroženo tolik, je vždy nejlepší být opatrní, abychom zmírnili možnost, že nastane scénář nejhoršího případu.
Právě kvůli tomu je např. proces schvalování vakcín tak komplikovaný a proto jsou doporučení od Centra pro kontrolu a prevenci chorob (CDC) dost skromná, jak teď vidíme na směrnicích pro plně očkované lidi. Bylo by např. teď v době, než vakcíny plně pochopíme a otestujeme je v reálném světě, lepší účinnosti vakcín podceňovat než ji přeceňovat.
Avšak v takové společnosti, jako je ta americká, s sebou takovýto druh myšlení přináší určitě příležitosti pro politizaci.
CDC např. doporučil, že by ani plně očkovaní lidé, zatím ještě neměli cestovat. Dá se předpokládat, že v případě, že později přijdou data, která poukáží, že očkování je při zmírňování šíření této choroby vysoce účinné, tak že pak CDC svá doporučení pozmění. Někteří političtí aktéři se toho ale mohou chytit, a začít tvrdit, že vědcům by se nemělo věřit, jelikož neustále mění svůj názor.
Také jelikož byla většina té kritiky činitelů veřejného zdraví značně zpolitizovaná, tak jejich počínání obsahuje systematické chyby. Abychom jmenovali jen jednu, tak experti nepatřičně ustoupili před určitými povídačkami, zejména tomu, že COVID-19 je choroba, která postihuje jenom staré a ty, co byli už předtím zatížení zdravotními problémy. Linie takovéhoto smýšlení motivovala mladě dospělé, aby šíření této choroby katapultovali do výšin, ta se ale ve skutečnosti nezakládá na faktech.
Odhaduje se, že u 20 až 30 procent těch, kdo se nakazili COVID-19, se rozvine tzv. syndrom „dlouho přetrvávajících“ příznaků a mnozí, co jej dostanou, nezemřou, ale skončí s vleklou invaliditou. Co je ještě důležitější, nebržděné šíření této choroby otvírá vznik možnosti, že se nakonec objeví varianty odolné k vakcinaci.
Co se týče komunikační strategie, je to ohromný propadák, protože to ukazuje, jak v zemi funguje veřejná politika. Když bude řešení nějakého problému vyžadovat velké množství zdrojů, peněz, ekonomických příležitostí atd., tak se musí takový problém dotýkat obdobně ohromné části populace, aby se vyřešil.
A právě proto mohla 10. března Sněmovna reprezentantů Kongresu Spojených států relativně bez kontroverzí schválit tolik potřebný balíček stimulů. Ekonomický propad a zrovna tak nepohodlí kvůli restrikcím spojeným s virem jsou jako takové jednoznačně a veřejně uznávané. Není tedy vůbec náhodou, že dohoda o stimulech měla převážně u veřejnosti podporu.
Z toho plyne závěr, že značná část obyvatelstva těmto faktům prostě nevěří; americká společnost totiž systematicky prosazuje úzké vlastní zájmy a její politický systém funguje zhruba stejným způsobem. Takže vyřešení těchto problémů bude určitě vyžadovat více, než jen vzít do ruky injekci.
Bradley Blankenstein