Níže je uveden můj sloupek na serveru Fox.com o dopadu pravděpodobného převzetí Sněmovny reprezentantů GOP na skandál Huntera Bidena. (Foto: Twitter)
Notebook Huntera Bidena je washingtonskou Pandořinou skříňkou. Otevření tohoto laptopu větší veřejné kontrole by mohlo odhalit náš místní chalupářský průmysl obchodování s vlivem.
V legendě o Pandořině skříňce vypustí hvězdná Pandora na svět spoustu zla. Pozoruhodné je, že jediná věc, kterou se jí podařilo do skříňky či nádoby uvěznit, bylo něco, co bude tento týden ve Washingtonu pravděpodobně na pováženou: naděje.
Pravděpodobné převzetí Sněmovny reprezentantů republikány by mohlo v následujících měsících přinést řadu vyšetřování. Washington je skandály proslulý. Ve skutečnosti je to v Beltwayi téměř umění. Jedno vyšetřování má však k Pandořině skříňce pro washingtonský establishment nejblíže. Seriózní vyšetřování skandálu Huntera Bidena by mohlo dostat politickou a mediální elitu do existenční krize.
Zde jsou „obvyklí podezřelí“, kteří by se v důsledku důkladného vyšetřování případu Huntera Bidena mohli poprvé ocitnout pod drobnohledem.
Bidenovi
Rodina Bidenů je již dlouho spojována s obchodováním s vlivem do té míry, že by si do rodinného erbu mohla přidat přístupový klíč. I když jsou možná agresivnější než většina rodin, obchodování s vlivem je ve Washingtonu už dlouho chalupářským odvětvím. O této mezeře v zákonech o úplatkářství jsem psal celá desetiletí. Je nezákonné dát členovi Kongresu nebo prezidentovi byť jen 100 dolarů, aby získal vliv. Jejich manželům nebo dětem však můžete dát doslova miliony v podobě nečekaných zakázek nebo útulných pracovních míst.
James Biden byl pozoruhodně (až osvěžujícím způsobem) otevřený, pokud jde o marketingový přístup ke svému bratrovi. Bývalý výkonný ředitel společnosti Americore Tom Pritchard a další tvrdí, že Biden se otevřeně odvolával na svůj přístup k bratrovi a jeho rodinné jméno při získávání klientů. James čelil široké škále soudních sporů kvůli údajně podvodným aktivitám i osobní půjčce získané prostřednictvím společnosti Americore před jejím úpadkem.
Hunter spolupracoval se svým strýcem, ale v rodinném podniku se také sám rozvětvil. Jeho otec sice nedávno zdůrazňoval, že jeho syn je beznadějně závislý, ale tato obhajoba je v příkrém rozporu s tím, že udržoval mnohamilionový systém ovlivňování. Otázkou je, proč se k němu zahraniční osobnosti (včetně některých spojených se zahraničními zpravodajskými službami) hrnuly na mezinárodní převody peněz a složité milionové obchody od Moskvy přes Kyjev až po Peking.
Nejvíce znepokojený však může být sám prezident Biden. Joe Biden opakovaně popřel, že by věděl o obchodních pletkách Huntera Bidena, přestože četné e-maily a fotografie ukazují jeho setkání s Hunterovými spolupracovníky. To zahrnuje nejméně 19 návštěv Bílého domu, které Hunterův partner Eric Schwerin uskutečnil jen v letech 2009-2015.
Zatímco e-maily v notebooku Huntera Bidena opakovaně zmiňují jeho otce jako možného příjemce finančních prostředků pocházejících z obchodování s vlivem. V jednom e-mailu byl totiž Tony Bobulinski, tehdejší Hunterův obchodní partner, instruován Bidenovým spolupracovníkem Jamesem Giliarem, že se Bidenovi chtějí takovým zmínkám vyhnout: „Nezmiňujte se o tom, že je v tom Joe zapletený, to je jen když jste tváří v tvář, vím, že to víte, ale oni jsou paranoidní.“
Při diskusích o těchto obchodech se o Joeovi Bidenovi mluví s krycími jmény jako „Kelt“ nebo „ten velký chlap“. V jednom z nich se hovoří o „velkém muži“, který by mohl získat 10% podíl na dohodě s čínskou energetickou firmou. Objevují se také zmínky o tom, že Hunter proplácí účty svého otce ze společných účtů. Od členství ve správních radách, přes rizikové obchody, právní poplatky až po obchody s uměním – Hunter Biden je přehlídkou údajných korupčních praktik používaných ve Washingtonu. Zatímco jeho schopnosti jako malíře a právníka byly zpochybňovány, Hunterovy pozoruhodné dovednosti v obchodování s vlivem by se skutečně brzy mohly stát středem pozornosti Washingtonu.
Bandité z Beltway
Jednou z věcí, která establishment nejvíce znepokojuje, je, že tyto e-maily hrozí poodhrnout oponu před chalupářským průmyslem obchodování s vlivem. E-maily obsahují řadu dětí napojených na vlivné demokratické a republikánské představitele. Například jedním z Hunterových nejbližších spolupracovníků byl nevlastní syn Johna Kerryho, Chris Heinz. Stejně jako Joe Biden je i Kerry obviněn z toho, že lživě popíral vědomosti o obchodních aktivitách svého syna. Dokonce i synovec zesnulého mafiána Jamese „Whiteyho“ Bulgera, Jim Bulger, byl obchodním partnerem Huntera Bidena. Bulgerovi byli v Massachusetts vlivnou demokratickou rodinou.
Kolem těchto dobře propojených dětí se pohybuje celá řada zasvěcených osob napojených na špičky Demokratické a Republikánské strany. Kolem příbuzných mocných se rychle vytvořila řada právníků a politických agentů, kteří na těchto zahraničních obchodech vydělávali. Vyšetřování Huntera Bidena by nemohlo vrhnout světlo na jeho chování, aniž by si posvítilo na všechny ty, kteří podporují průmysl obchodování s vlivem.
Média
Média jsou poslední skupinou, která by mohla být vedlejší škodou při jakémkoli vyšetřování. K tomuto obchodování s vlivem by nemohlo dojít bez ujištění, že média kryjí Bidenovým záda. Představte si, co by média udělala i s jediným z těchto obchodů se zahraničními politickými nebo vlivovými figurami, kdyby příjemcem bylo Trumpovo dítě. Genialita Bidenovy operace obchodování s vlivem spočívala v tom, že se média stala jejím včasným a aktivním účastníkem. Média a společnosti provozující sociální sítě skandál Huntera Bidena před volbami v roce 2020 téměř univerzálně pohřbily. Během dvou let bagatelizování nebo odmítání příběhu se staly investorem do jeho popírání.
Odhalení korupčních praktik spojených s Bidenovými podlomí i ten zbytek důvěry, který médiím ještě zbývá. Čísla jako Bobulinski a e-maily, které jsou jejich podkladem, měla média k dispozici před volbami 2020. Média však projevila nápadně malý zájem o sledování faktů o obchodování s vlivem. Bobulinski a další nyní zřejmě dostanou šanci být vyslyšeni.
Je zřejmé, že i další skupiny se obávají, co v tomto skandálu odhalí sluneční světlo. Patří k nim i FBI, která podle všeho zmařila nebo zpomalila počáteční snahy o vyšetřování Bidenových obchodů. Patří sem také generální prokurátor Merrick Garland, který vytrvale odmítal jmenovat zvláštního poradce, přestože pro takové jmenování měl drtivou podporu.
Je samozřejmě rozdíl mezi otevřením Hunterova notebooku a Pandořiny skříňky: málokdo v Beltwayi očekával, že v jejím roztříděném obsahu najde naději.