Za necelé tři týdny zažije Izrael své už čtvrté volby během dvou let. S tím, jak v zemi centro-pravicové strany uvažují o nových aliancích, Netanyahu usilující o udržení u moci nachází v Gideonovi Sa’arovi zdatného protivníka. (Foto: Flickr)

Dlouhodobý Netanyahuův spojenec Sa’ar je vůdcem čím dál populárnější strany Nová naděje. V uplynulých týdnech zmírnil útoky na základnu příznivců Netanyahua ve straně Likud, čímž v podstatě vyloučil riziko, že rozčílí izraelskou mocnou centro-pravici. Místo toho zůstala jeho volební kampaň soustředěná na posvátnost pravomocí prokurátorů v izraelském justičním systému, tedy na agendu přímo v rozporu s Netanyahuovým vyhýbavým přístupem k obviněním z korupce. Vzhledem ke své předchozí historii si tento bývalý ministr úspěšně vysloužil důvěru jak u veteránů, kteří dezertovali od Likud, tak u ideologicky spřízněných partnerů, s nimiž sdílí voliče.

Tím v podstatě Netanyahua uvedl do situace, kdy má obtíže dát dohromady politickou alianci. Ač je jeho strana Likud v lepší pozici, aby v nadcházejících předčasných volbách vyhrála, tak přístup ministerského předsedy k volebním hrátkám bude mít značný dopad na to, jestli si uchlácholí pravicové rivaly a upřednostní demokratickou vládu před pokračováním osobní držby funkcí pro některé lidi.

Netanyahuovo dlouho zdržované soudní řízení dostalo minulý měsíc určitou administrativní podobu, když „popírá vinu“ ve spoustě korupčních obvinění a kdy soudy varoval před „vměšováním“ do voleb. Připomínám, že podobné zdůvodnění doprovázelo i předchozí odklad povolání Netanyahua k odpovědnosti před soudem během celo-národních lockdownů, což upevnilo lidovou podporu pro jeho vlastní stranu a snížilo optimismus u jeho koaličních partnerů, kteří byli s ním.

Izraelský ministerský předseda i tak trvá na tom, že by při volbách mohl nalákat podporu od ultra-ortodoxních stran, ač 61 procent Izraelců říká, že tyhle hráče v příští vládě vidět nechce. Pravdou je, že ultra-ortodoxní loajalisté v posledních třech volbách tomuto nejdéle sloužícími ministerskému předsedovi svoji podporu poskytovali. Ti si ale asi nepamatují na hrátky Netanyahuova vedení, k jakým sáhne, když dojde na zkoumání zákonnosti.

Pak se politizace izraelského očkování proti COVID-19 natáhne až na hranu a oslavuje se, že je v něm Izrael nejúspěšnější na světě.

Pod Netanyahuovým dohledem dostala více než polovina izraelského obyvatelstva první dávku vakcíny na COVID-19 a jeho úspěchu dodala na hybnosti globálně potvrzená pro-očkovanost na hlavu v Izraeli.

Ale Netanyahu vyhlásil i slib, že naočkuje všechny Izraelce ve věku nad 16 let ještě před volební sezónou, aby izraelskou ekonomiku vrátil do jejích zářných dnů. Tento záměr má ale řadu zádrhelů.

Jen uvažte skutečnost, že míra nezaměstnanosti se pořád ještě drží na dvouciferných hodnotách, tj. na trojnásobku před-pandemické úrovně, kdy žádný podstatný pokles není v dohledu. Miliardy ekonomických ztrát přichází každý týden spolu s narůstajícími očekáváními kompenzací, neboť strategie maximalizace produktivity je zatím dost prchavá. Optimistická očekávání růstu z odhadů Izraelské centrální banky a od Goldman Sachs jsou silně zaměřená na jediný předpoklad, že izraelské očkovací tažení si udrží svoji hybnost i po volbách.

Ve skutečnosti se ale rychlost očkování v Izraeli teď už zadrhává na častých váznutích, zatímco Netanyahu, který si kdysi věřil, že v březnu už „úplně“ zase otevře izraelskou ekonomiku, má teď vsazeno na to, že k osudové změně by mělo dojít v dubnu.

Na frontě budování koalice se ukazuje, že existuje řada důvodů, proč má letos Netanyahu daleko těžší úkol. Jen vzpomeňte na stranu Degel Hatoraha ultra-konzervativní aliance UTJ , tj. seskupení, které bývalo roky Netanyahuovým mocenským nástrojem pro jeho mocenské hry v izraelském parlamentu. Pár měsíců poté, co šéf této strany vystoupil s veřejnou kritikou Netanyahuova způsobu vlády během COVID-19, tento vytáhl u soudu legitimitu zastánců židovské nadřazenosti pro působení v parlamentu.

Což je v příkrém kontrastu s vlastním Netanyahuovým způsobem vedení kampaně, kdy pořád tvrdil, že UTJ bude v příští izraelské vládě, jen aby se tím postavil za zastánce židovské nadřazenosti a zatlačil ozývající se hlasy Arabů na okraj.

Další komplikace situace je přirozeností té politické konkurence, s níž se teď Netanyahu potýká. Na rozdíl od předchozích předčasných voleb, kde byl hlavní jeho rival Benny Gantz jako středo-levicová těžká váha, teď je tu jako hrozba Gideon Sa’ar přímo z řad konzervativní pravice. Sa’arova strana Nové naděje, která by podle projekcí měla být druhou největší stranou v izraelském parlamentu, je postavena na ideologickém přesvědčení, které je shodné s očekáváními základní voličské základny Netanyahua a jeho tradičních politických spojenců.

Spektrum Sa’arových politických postojů se táhne od veřejné správy legislativním konsensem po zanícenou obhajobu osad na Západním břehu. Pro Netanyahuovi spojence je to pojistka proti porážce, neboť když přejdou k Sa’arovi, tak to s sebou nepřinese žádné významné ideologické kompromisy.

Nakonec i přelétavá politická loajalita a bublající nesváry uvnitř nejbližších Netanyahuových kruhů přináší odpor proti jeho volební strategii založené na očkování. Ignorance Netanyahua, který zavírá oči nad vnitřními rozbroji ve straně, ukazuje, na dlouhodobé ztráty, jaké utrpěla slábnoucí dominance Likudu nad izraelskou pravicovou politikou, když konkurent vyrostl i z jeho nejdůvěryhodnějšího člověka.

Hannan Hussain