Podle mnohých pozorovatelů přichází Bidenova výzva k zastavení palby příliš pozdě a nejde dost daleko. Jaká je ale motivace za takovou konzervativní politikou? (Foto: Flickr)

Násilí propuklo 15. dubna uprostřed rostoucího napět v Jeruzalémě, které vedlo k nepokojům na svatých místech důležitých jak pro Muslimy, tak pro Židy. Poté, co varováních vydaná Palestinci požadujícími stažení Izraelců zůstala nepovšimnuta, začal Hamás se svým leteckým bombardováním, které bylo opětováno, a tak si ten konflikt zatím odhadem vyžádal něco přes 200 životů.

I přesto americký prezident Joe Biden vyzval k zastavení palby až v pondělí, když si volali s izraelským ministerským předsedou Benjaminem Netanyahu. Tisková tajemnice Bílého domu Jen Psaki referovala, že „prezident vyjádřil svoji podporu pro zastavení palby a diskutoval kvůli tomu o zapojení USA i s Egyptem a s dalšími partnery.“

K tomuto lepšímu vyjadřování dochází uprostřed vybičovaného mezinárodního znechucení po třetím americkém vetu v OSN, jímž zablokovali prohlášení Rady bezpečnosti odsuzující toto násilí a vyzývající k okamžitému zastavení palby.

Americký prezident, konkrétně demokratický prezident, dlouho hájil právo Izraele chránit se před raketovým útokem. Je pravdou, že palestinská hromadná palba mnohé v Izraeli překvapila. Hamás na Izrael vypálil asi 3 150 raket, přičemž Izrael odpověděl svými vlastními 1 500 nálety.

Izraelský protivzdušný obranný systém Železný dóm sestřelil 90 procent raket vypálených z Gazy, to je ale nižší míra úspěšnosti, než se čekalo, což posloužilo k vydráždění Netanyahuova řešení při neutralizaci této hrozby. To také možná Bílý dům vedlo k tomu, aby nad tou vleklou kampaní dlouho zavíral oči, než intervenoval.

Uvedená poslední potyčka zapadá do širšího vzoru chování, v němž USA potvrzovaly právo Izraele neutralizovat hrozby, než nakonec vyzvaly k zastavení nepřátelství.

Z těchto důvodů řekl Financial Times bývalý americký vyjednavač pro Střední východ Dennis Ross, že změna tónu Washingtonu ukazuje, že teď přišel ten okamžik, kdy Bílý dům v podstatě říká: „OK, už jste udělali, co bylo zapotřebí. Teď je čas najít cestu jak z toho ven.“

Po Bidenově pondělní výzvě přišly typické drsňácké řeči od jeho izraelského protějšku, který sliboval „udělat vše, ať to obnáší cokoliv,“ aby „zdrtil“ Hamás.

Ač mohou někteří pohlížet na změnu poselství vysílaných Bílým domem jako na bod zvratu, je dost možné, že oba přitom jednají v součinnosti. Biden vyjadřuje důležitost míru poté, co Netanyahu prezentoval, jak to bude jinak.

Biden se také potýká s diverzifikovanější Demokratickou stranou, která požadovala tvrdší linii vůči Izraeli. Výzva k zastavení palby byla údajně tím nejmenším ústupkem, který prezident mohl udělat.

Mezi vůdčí Demokraty vyvíjející nátlak patřil i předseda Senátní komise zahraničních vztahů Bob Menendez, který dříve prohlásil, že izraelská odveta mu dělá „hluboké starosti“, přičemž člen této komise Joaquin Castro vyjádřil hlubokou skepsi k odepsání obranné smlouvy s Izraelem v hodnotě 735 milionů $. Castro vyjádřil „hluboké obavy z načasování tohoto prodeje zbraní, kdy tímto vysílá Izraeli a světu poselství o nutnosti zastavení palby.“

Při chápání Bidenova postoje je hlavně důležité pochopit, že jde o uznání hluboce pociťované zdráhavosti vůči tomu, být zase zataženi do her na jevišti Středního východu. Biden už jasně signalizoval svůj úmysl zaměřit se během prvního funkčního období na přebudování americké ekonomiky, přičemž prioritou jeho zahraniční politiky je zaměření na Dálný východ.

Netanyahu vědom si reality se cítil být osmělen, aby tlačil na hranice americké tolerance. Tato krize mu také poskytla politické záchranné lano.

Po vítězství v nepřesvědčivých volbách dostaly opoziční strany příležitost vytvořit to, čemu říkají koalice „prostě ne Bibiho.“ Během tohoto konfliktu se stáhla strana Nové pravice neochotná sloužit po boku s arabskými partnery.

To dalo Netanyahuovi šanci zformovat vlastní alianci udržující status quo, přičemž v běhu těchto událostí omezuje dlouhodobou hrozbu Hamásu v tak perfektní součinnosti s americkými strategickými záměry, že to vypadá téměř jako vykonstruované.

Freddie Reidy