Před úsvitem 31. srpna odletělo z Afghánistánu poslední americké letadlo, což znamenalo konec americké nadvlády na afghánské půdě. (Foto: Youtube)

Celé stažení se ukázalo být noční můrou pro tvůrce politiky USA, afghánskou veřejnost a vojáky na místě.

Bohužel, kvůli krátkozrakosti a drzosti je celá kronika plná neštěstí, krve, ničení, válečných zločinů a politických omylů, což z toho činí potupnou válku a stažení. Afghánistán bude delší dobu trpět v důsledku neetického a nezodpovědného stažení.

Stále mi vadí, že ani po této ztrátě se USA nepoučí. Důvodem je, že se to američtí politici nenaučili nikdy předtím, a to ani tvrdou cestou. V moderní době vedly USA války mimo své území.

Nejprve to byl Vietnam, pak Libanon a Afghánistán, následované Irákem. Válka devastuje zemi zevnitř, rozbíjí základní strukturu společnosti a má vážný dopad na ekonomiku a infrastrukturu, což lidem způsobí fyzická i psychická zranění.

Současná generace v USA si neuvědomuje hrůzy války. Když USA ukončily svou misi, mnoho Afghánců se cítilo zrazeno, zejména ti, kteří pomáhali americké administrativě a jaksi zůstali pozadu během evakuační fáze.

Mnoho válečných veteránů z USA a NATO je v šoku a kritických k tomu, co se přesně stalo, protože proces obnovy a protiteroristické snahy za posledních 20 let praskly jako bublina během několika sekund. Pro mnohé bude znít otázka „Stálo to za to?“ i v následujících letech.

Ponaučení

Zde je několik lekcí pro globální mocnosti. Řešení zásadních globálních problémů, včetně ozbrojených bojů a násilí, by mělo být spíše politické než vojenské. Vojenská síla a zdatnost je jeden nástroj, zbraně ale nemohou vyhrát války a přinést reformy v delším časovém horizontu.

Válka bez jasné strategie a motivů je předurčena k neúspěchu i po dvou desetiletích a utracení miliard dolarů. Kromě toho je velmi důležité znát domorodou kulturu, společenské normy a masovou psychologii. Je nejvyšší čas, aby tento region, hráči, předměty a válka byly studovány z jiného pohledu, a ne jen z typické rétoriky obviňování.

Žádná jiná země na světě nevyžaduje americkou verzi demokracie. Západ nemusí svoji „civilizaci“ učit každého. Když se podíváme na současnou situaci v Afghánistánu, USA už by to měly pochopit.

Obviňování spojenců nepřinese z dlouhodobého hlediska výhody. USA by měly své chyby akceptovat, než aby opustily válkou zničenou zemi. Evropa by se zde také mohla poučit, že v budoucnosti nemusí podporovat USA v každém nešťastném dobrodružství a také ohledně toho, kdy je třeba si potřást rukou se spojenci.

Afghánistán je větší než Kábul, Herat a Mazar. Do těchto měst se hlavně soustředil proces obnovy spojeneckých sil, což odhalilo pouhou fasádu rozvoje, nedostatky ve vládní mašinérii a endemickou korupci afghánské politické elity, což ve skutečnosti ukazuje, proč Tálibánu trvalo jen několik dní zabrat celou zemi.

Mezinárodní společenství, zejména OSN, by nyní mělo navrhnout strategii pro budoucnost. Žádná velmoc by neměla mít možnost opustit zemi v takové situaci. Okupující síly by měly zajistit, aby země, ze které odcházejí, byla v lepším stavu než dříve, s řádným fungujícím bezpečnostním mechanismem.

Přemisťování uprchlíků je velmi krátkodobá strategie. USA měly zajistit bezpečný Afghánistán, aby vzdělaní Afghánci ze střední třídy mohli zůstat a pracovat směrem k progresivní zemi, spíše než se odstěhovat a usadit jinde.

Cesta vpřed

Tálibán byl a je realitou; Západ by nyní měl tuto skutečnost přijmout. Je na čase, aby svět pochopil Tálibán jako důležitého aktéra v Afghánistánu pro udržitelné budování míru a rekonstrukční úsilí. Globální mocnosti by měly vymyslet pracovní strategii, jak využít důvěru mezi Tálibánem a dalšími politickými frakcemi v Afghánistánu.

Svět musí pokročit dopředu a vymyslet plán pomoci afghánskému lidu, aby omezil blížící se humanitární krizi. Afghánský lid potřebuje podporu mezinárodního společenství více než kdy jindy, aby přežil, udržel se a rostl.

Proces obnovy a rehabilitace by měl být zaměřen na Afghánistán s mezinárodními pozorovateli, aby sledovali finanční prostředky, přičemž je třeba mít na paměti naprostou nečestnost a nešikovnost afghánské politické elity v posledních několika desetiletích.

Regionální hráči včetně Pákistánu, Ruska a Číny se těší na produktivní pracovní vztahy s Tálibánem v rámci inkluzivní vlády. Aby se zajistilo, že ničitelé a teroristické skupiny nevyužijí stále se objevujících a nepředvídatelných okolností, generální ředitel pákistánských tajných služeb (ISI) Faiz Hameed dorazil 4. září do Kábulu na jednodenní návštěvu, kde měl prodiskutovat celkovou bezpečnostní situaci v Afghánistánu.

Mluvčí Tálibánu Zabihullah Mujahid, který hovořil na mezinárodní konferenci Pákistánského fóra mládeže s názvem „Společná obnova Afghánistánu“, dříve zopakoval, že Pákistánu z Afghánistánu nehrozí žádné nebezpečí, a doufá, že Pákistán bude pokračovat v pomoci v mírových snahách a zaměří se na dvoustranný obchod.

V rozhovoru pro italské noviny Mujahid řekl: „Čína bude naším hlavním partnerem a představuje pro nás skvělou příležitost, protože je připravena investovat v naší zemi a podporovat úsilí o obnovu.“ Tálibán dříve Čínu ujistil, že půda Afghánistánu nebude použita proti bezpečnosti žádné země.

Všechna tato ujištění ze strany Tálibánu ukazují, že regionální země se těší na vybudování silného systému podpory pro Afghánistán v nadcházejí době.

Mariam Shah