Dva měsíce bez tiskové konference od Bidenova  uvedení do prezidentského úřadu, to je historicky nejdelší doba od nastoupení jakéhokoliv amerického prezidenta. (Foto: Flickr)

Po dvou měsících následuje pečlivě připravený rozhovor televizí ABC vedený novinářem, bývalým  ředitelem komunikace v Bílém domě za bývalého prezidenta Clintona (1993-1996), George Stephanopoulose, kdy prezident Joe Biden odpověděl „ano“ na otázku, (nejpravděpodobnější část scénáře): „Je prezident Ruské federace Vladimir Putin zabijákem?“ „

Rozhovor byl předtočen v úterý, vysílán ve středu.

Poté, co před skupinou novinářů označil viceprezidentku Kamalu Harrisovou jako prezidenta, jsme ho viděli omylem třikrát zakopnout na schůdkách vedoucích do prezidentského letadla „Air Force One“,  si klademe otázku, jestli je to skutečně on, nejmocnější muž planety, otázku, kterou si americký novinář David Talbot mnohokrát položil  při psaní své knihy „Ďáblova šachová partie“, vydané v roce 2016, nejen o současném prezidentovi.

Zlé jazyky tvrdí, že centrum moci je na „Wall Street“.

David Talbot se ve své knize zvláště zajímá o dvě historické postavy Spojených států, bratry Allena a Johna Fostera Dullese, z nichž druhý byl ministrem zahraničí v letech 1953 až 1959 a první z nich byl během druhé světové války oficiálně americkým velvyslancem v Bernu a neoficiálně, jak Talbot ve své knize prozrazuje, jako obchodník zastupující newyorskou advokátní kancelář svého bratra, “Sullivan & Cromwell “, vyjednávající jeho jménem ve spolupráci s Obergruppenführerem Karlem Wolfem, šéfem SS v Itálii, ke konci války „čestné výlety“ pro nacistické hodnostáře do Jižní Ameriky, bez vědomí a v zjevném rozporu s politikou prezidenta Franklina Delano Roosevelta, a bezpodmínečné kapitulace Německa.

Zahájení rehabilitace ředitele zpravodajských služeb Třetí říše Reinharda Gehlena (1902-1979) bylo díky Allenovi Dullesovi, který po válce znovu budoval místo pro šéfa německých zpravodajských služeb,   co se nyní nazývá „Bundesnachrichtendienst“ BND.

A historie podivuhodných případů tajných služeb pokračuje

Vzpomeňme na  mocnou marketingovou agenturu „Hill & Knowlton“, která měla po vzniku irácké invaze do Kuvajtu 2. srpna 1990 uvést falešné svědectví před americkým Kongresem, svědectví Nayirah, falešné zdravotní sestry Nayirah al Sabah, ve skutečnosti dcery kuvajtského velvyslance ve Spojených státech, příběh potvrzený „Amnesty International“, který nakonec ovlivnil americké veřejné mínění ve prospěch amerického vojenského zásahu v oblasti Perského zálivu.

Podle novináře Davida Talbota byla tajná služba za Eisenhowerovy administrativy pod vedením bratří Dullesových, jednoho jako šéfa ministerstva zahraničí a druhého jako šéfa CIA, nové agentury vzniklé z bývalého „Úřadu strategických služeb“ OSS, obdařené novými pravomocemi, obdržela carte blanche, aby svrhla vlády, jejichž politika byla neslučitelná s americkými zájmy, zejména se zájmy klientů firmy „Sullivan & Cromwell“.

Po rozhodnutí íránského předsedy vlády Muhammada Mosaddeka znárodnit zásoby ropy se bratři Dullesovi v roce 1953 prostřednictvím CIA rozhodli nahradit jej absolutistickým vládcem šachem Rezou Pahlavim. V případě svržení guatemalské vlády prezidenta Jacoba Arbenze Guzmana jednali bratři Dullesové jako akcionáři společnosti United Fruit Company.

Těsně před nástupem mladého senátora Johna Fitzgeralda Kennedyho do funkce prezidenta spěchali bratři Dullesovi a CIA jménem klientů kabinetu „Sullivan & Cromwell“ zbavit se konžského předsedy vlády Patrice Lumumby, symbolického bojovníka za nezávislost, protože věděli že Kennedy podpořil demokratizační úsilí afrického vůdce.

Emancipace amerických zpravodajských služeb, zejména CIA, jako státu ve státě není ode dneška, není ničím novým,  a na rozdíl od všeobecného přesvědčení se její aktivity nezastaví ani na hranicích třetího světa. Svědčí o tom pokus o svržení vlády zesnulého francouzského prezidenta Charlese de Gaulla ze strany CIA a jejího ředitele Allena Dullesa v dubnu 1961, který zahrnuje úředníky francouzské armády, aniž by o tom prezident Kennedy věděl. V sázce byl příznivý přístup prezidenta de Gaulla k nezávislosti Alžírska, kolonie bohaté na ložiska uhlovodíků a zemního plynu.

Přistání hrstky kubánských exulantů v Pig’s Bay, řízené CIA a jejím ředitelem, selhalo kvůli nedostatečné intervenci ze strany prezidenta Kennedyho, přesto přivedlo svět na pokraj jaderné války, chování Kennedyho  Dullese rozzuřilo a  nakonec vedlo k atentátu, podle Davida Talbota s tím, že Allenovi Dullesovi se podařilo aby byl zvolen  za komisaře „Warrenovy komise“, pověřeného vyšetřováním okolností atentátu na prezidenta Kennedyho.

V té době bylo všeobecně známo, že Allen Dulles měl vynikající mediální vztahy. Jakákoli podobnost se současností je náhoda.

Ledaže. Po čtyřech letech mediálního humbuku kolem údajného ruského zasahování do volebního procesu v USA známého jako „Russiagate“, konspirační teorie popírané zvláštním žalobcem Robertem Mullerem a jeho komisí, pokračuje kampaň intoxikace pod novou administrativou, jako by se nic nestalo, což si vyžádal nový prezident a jde tak daleko, že prezidenta jiného národa označí jako vraha, což je obvinění, kdy si člověk klade otázku, zda to pochází od něj (prezidenta).

Bruno Hubacher

Zdroj: agoravox.fr, pz.cz