Od rychlého převzetí Afghánistánu Tálibánem začátkem tohoto měsíce vyvolávají západní vůdci a jejich sdělovací prostředky strach z užších čínsko-afghánských vazeb. Chybně vykládají tento výsledek, jako agresivní úmysl ze strany Číny a proti tamním vlastním zájmům. (Foto: Flickr)

Jen málo z těchto komentátorů uznává, že užší čínsko-afghánské vztahy jsou přirozené, protože tyto sousední země sdílejí stejné vzájemně prospěšné rozvojové zájmy, které nejsou zaměřeny proti nikomu jinému, a ještě méně z nich si uvědomuje, že politiky jejich vlastních vlád tento trend urychlují.

USA zejména nedávno zmrazily aktiva Afghánské centrální banky ve výši 9,5 miliardy amerických dolarů přibližně ve stejnou dobu, kdy MMF pozastavil zemi přístup k finančním prostředkům. Na to navázala Světová banka, která zastavila pomoc Afghánistánu. Realistickým východiskem pro její mezinárodně neuznanou, ale de facto vládu vedenou Tálibánem je spoléhat se na jiné zdroje financování, což by mohlo vést k tomu, že Čína bude v tomto ohledu hrát klíčovou roli.

Ať tak či onak, zdá se nevyhnutelné, že čínsko-afghánské vztahy budou ještě těsnější než dříve a tento proces bude probíhat neočekávaným tempem, protože Západ se pokouší izolovat tuto válkou zničenou zemi s vládou vedenou Tálibánem prostřednictvím jednostranných finančních prostředků. Chtějí potrestat Tálibán za převzetí moci, ale nevysvětlitelně očekávají, že Tálibán nebude v reakci na to hledat jiné zdroje financování, zejména Čínu, protože se zdá, že to se dříve nebo později stane. Díky tomu je západní předpověď bližších bilaterálních vztahů mezi oběma zeměmi do určité míry sebenaplňujícím se proroctvím, i když, jak bylo vysvětleno, je to přirozená síla.

Z tohoto pozorování si lze vzít tři důležitá ponaučení. První je, že finanční instituce ovládané Západem jsou nespolehlivé a svévolně diskriminují některé své partnery z politických důvodů.

Někdy také ke své pomoci přikládají politické podmínky, což omezuje suverénní rozhodování těch, kteří je přijímají. V této souvislosti má Západ v úmyslu potrestat Tálibán, ale ve skutečnosti jde jen o zhoršení sociálně-ekonomického utrpení obyčejných Afghánců, jak se stává vždy, když jsou tyto finanční nástroje použity z politických důvodů jako zbraně.

Druhá lekce je to, že každá akce tohoto druhu vyvolává stejnou a opačnou reakci, i když je neúmyslná nebo neočekávaná těmi, kdo tuto dynamiku iniciují. Přestože afghánská de facto vláda vedená Tálibánem dosud oficiálně nepožádala o podobnou pomoc z alternativních zdrojů, zdá se, že je jen otázkou času, kdy tak učiní, protože nemá jinou možnost, pokud skutečně aspiruje na obnovu své země.

To znamená, že Západ kontraproduktivně zrychluje proces, kterého se obává, pokud jde o užší čínsko-afghánské vazby, které, jak je jasně vidět, nejsou na úkor nikoho jiného.

Za třetí, Čína nepřikládá žádné politické podmínky k pomoci, kterou ona nebo instituce, které založila, poskytují svým partnerům. To je vlastně jedna z hlavních příčin přitažlivosti této země na celém světě a důvod, proč s ní tolik zemí chce spolupracovat.

Pochopitelně si chtějí zachovat svoji suverenitu v souladu s mezinárodním právem a oprávněně cítí jako nespravedlnost, že musejí část z ní obětovat, aby obdržely tolik potřebnou pomoc od západních zemí a organizací vedených Západem. Bez ohledu na to, jak moc Západ popírá, že tyto nástroje využívá, celý svět ví, že lže poté, co přerušil finanční podporu Afghánistánu.

Při pohledu do budoucna zůstává budoucnost Afghánistánu jasná, a to navzdory snahám Západu sabotovat ho prostřednictvím finančních nástrojů proti Tálibánu, což jen zhorší životní úroveň obyčejných Afghánců, ať už to Západ zamýšlí nebo ne. Čína je spolehlivým partnerem pro všechny, protože ke své podpoře pro nikoho nepřikládá politické podmínky.

Není pochyb o tom, že čínsko-afghánské vztahy se budou i nadále zlepšovat a že to bude oboustranně výhodné. Nejzajímavější na tom však je, že Západ tento trend pravděpodobně zrychlí, ale snad si uvědomí, že se ohledně takového výsledku nemá čeho bát.

Andrew Korybko