Ve své profesi jsem si už dávno zvykl na to, jak vlády lžou a nutí ostatní, aby lhali za ně. To je jejich práce. (Foto: X)

Ale málokdy jsem viděl takovou mlhu lží, jaké čelíme nyní. Téměř nikdo v této zemi nezná pravdu o Ukrajině.

Nic podobného se nestalo od doby, kdy nám všem lhali o invazi do Iráku s výmysly o fiktivních „zbraních hromadného ničení“. Lháři byli odhaleni. 

A poučili se z toho. Naučili se lhát ještě lépe.

Mezitím mnoho lidí v naší společnosti, kteří uměli takové lži zpochybnit, zemřelo nebo odešlo do důchodu a nebyli nahrazeni.

Nikdy jsme nevedli debatu o ukrajinské krizi, která by začala od samého začátku. Řekl vám někdy někdo z mocných pravdu o tom, jak, kdy a proč tato válka začala? Ne. Vysvětlil vám někdy někdo z mocných, proč se do ní musela zapojit Británie, zločinem zkažená, zchátralá, odpadky posetá, krysami zamořená, zbankrotovaná Británie? Nikdy.

Byli jste jen krmeni propagandistickými nesmysly o „demokracii“, svobodě a vymyšlené ruské hrozbě. Zde je několik lží, které vám opakovaně vtloukali do hlavy.

Válka prý nebyla vyprovokována. Málokdy v historii byla válka více vyprovokována.

Rusové, ti milí jako liberální demokratický politik Jegor Gajdar, i ti zlí jako krvavý despota Vladimir Putin, prosili Západ, aby přestal posouvat svou vojenskou alianci NATO na východ směrem k Rusku.

VŠICHNI Rusové, včetně velkého antikomunistického spisovatele Alexandra Solženicyna, byli šokováni a rozhořčeni, když NATO v roce 1999 náhle opustilo svou obrannou pozici a zahájilo útoky na Jugoslávii, která nenapadla žádného člena NATO.

Tyto protesty dosáhly vrcholu v únoru 2007, kdy Putin pronesl dramatický projev v Mnichově. Řekl, že rozšíření NATO je „vážnou provokací, která snižuje úroveň vzájemné důvěry. Máme právo se ptát: proti komu je toto rozšíření namířeno?“

Podívejte, kdyby s vámi někdo tak vyhublý jako Putin mluvil takhle pozdě večer v hospodě, brali byste to jako varování, že je vážně rozzlobený. A pokud byste nechtěli bojovat, ustoupili byste. Ale my jsme neustoupili.

Americký prezident George W. Bush, génius, který napadl Irák, záměrně v následujícím roce vyhrotil situaci. Je možné, že Bush má rád války?

V dubnu 2008 Bush prohlásil, že Ukrajina by měla být nasměrována na cestu k členství v NATO. I liberální válečný list Guardian připustil, že to „pravděpodobně rozzuří Kreml“. A tak se také stalo. Mám podezření, že od toho okamžiku jsme byli na cestě k válce.

Když to říkám, vždycky mě obviňují, že se Putinovi omlouvám. To ale nedělám. Myslím si, že byl hloupý a udělal chybu, když se nechal vyprovokovat. Moudří lidé provokace ignorují. Ale tvrdit, že nebyl vyprovokován, je prostě lež.

Další lež, kterou nám opakovaně servírují, je, že Rusko napadlo Gruzii později v roce 2008. Kdokoli však na internetu najde článek agentury Reuters z roku 2009 s titulkem „Gruzie zahájila válku s Ruskem: zpráva podporovaná EU“.

Zpráva shrnuje vyšetřování respektované švýcarské diplomatky Heidi Tagliaviniové. Brusel ji požádal, aby se touto válkou zabývala. To je to, co řekla. Ale z nějakého důvodu mnoho západních médií o tom neinformovalo. Stále potkávám údajně informované lidi, kteří nikdy neslyšeli o paní Tagliaviniové ani o její zprávě.

A pak je tu tvrzení, že jde o demokracii a svobodu. Není tomu tak. Čím více Západ tvrdí, že mu na těchto věcech záleží, tím méně pro ně dělá.

Několik příkladů: 

V roce 2014 byl ukrajinský zvolený prezident nezákonně svržen davem. Británie a USA tuto hanebnou událost tolerovaly, protože dávaly přednost nelegálním rebelům před zvolenou vládou.

To prostě nejde a zároveň se tvářit jako strážce demokracie. Ale to my stejně nejsme.
Marně budete hledat protesty proti zacházení s rumunským prezidentským kandidátem v zemi, která je členem EU a NATO.

Volby CALINA Georgescu byly v prosinci zrušeny soudci, když se zdálo, že vyhraje první kolo. A byl mu zakázán vstup do druhého kola – vše proto, že má nesprávné politické názory. A jako by toho nebylo dost, podívejte se na hluboké, hanebné mlčení Západu nad děsivým, brutálním chováním tureckého prezidenta Recepa Erdogana.

Před několika týdny tento turecký Putin zatkl a uvěznila Ekrema Imamoglu, opozičního politika, který měl šanci ho porazit ve volbách.

Pan Imamoglu se připojil k mnoha novinářům a demokratům, kteří již hnijí v tureckých věznicích.

Erdogan potlačil svobodná média, svobodu projevu a svobodu protestovat. Jeho země však stále smí zůstat v NATO a západní státy vydávají méně hluku než rozzuřená hraboš chránící své hnízdo. Bojí se Erdogana.

Ani se nebudu snažit vysvětlovat, jak Německo nedávno svolalo svůj starý, mrtvý parlament, aby prosadilo zákony, které by nově zvolený parlament neschválil. Stalo se tak, aby bylo možné utratit další miliardy na válku na Ukrajině. Ale doufám, že mi rozumíte.

Peter Hitchens

Zdroj: dailymail.co.uk