Válka slov kvůli íránské jaderné dohodě dosáhla svého zenitu. Jak americký prezident Joe Biden, tak nejvyšší vůdce Íránu ajatolláh Ali Khamenei tento týden pronesli tvrdá prohlášení. Spolu s tím si ale, jak Írán, tak Spojené státy uvědomují, že tak či onak potřebují Společný komplexní akční plán (JCPOA). (Foto: Wikimedia)

Írán potřebuje plné nebo alespoň částečné zrušení mezinárodních sankcí, aby obnovil vývoz svých uhlovodíků a vrátil se do světového finančního systému. Co se týče USA, pro ty je podstatné, aby Íránu zablokovaly cestu k vlastnictví jaderných zbraní.

Otázkou teď je, nikoliv zda dojde k návratu k vyjednávání, nýbrž kdy k tomu dojde. Vypadá to, že diplomatické manévry na vysoké úrovni už probíhají. Žádná ze stran není ale ochota „ztratit tvář,“ aby požádala o zahájení vyjednávání jako první. Ze zahájení vyjednávání vyplývají zjevná rizika.

Nejlogičtější a nejefektivnější metodou urovnání mezi nesmiřitelnými postoji těchto stran by mohly být jejich neformální kontakty stejně jako v raných fázích předchozí dohody před 10 lety. Samozřejmě, že nejsnadnější a nejrychlejší cestou pro to by byla přímá jednání. Bude-li to však nezbytné, odsouhlasí si strany zapojení vlivných zprostředkovatelů do tohoto procesu. Takový okamžik by mohl přijít už brzy, jelikož tým pro formování zahraniční politiky Bidena je už hotový.

Klíčovým faktorem, který takovou šanci na pozitivní vývoj zvyšuje, je nedávné jmenování Williama Burnse ředitelem Ústřední zpravodajské agentury (CIA). Tento zkušený a vlivný americký politik je dobře zběhlý ve středovýchodní politice, když v tomto regionu dlouho pracoval.

Zodpovídal za vztahy s těmito zeměmi po mnoho let, když sloužil v klíčových pozicích na ministerstvu zahraničí. Základní význam má i to, že s mnoha vůdci zemí tohoto regionu má osobní kontakty. Ten hluboce rozumí jak této oblasti, tak osobitosti íránské vnitřní i zahraniční politiky.

Ale pár zádrhelů by přeci jen mohlo přispět k uváznutí pozitivního vývoje těchto záležitostí.

Bidenova administrativa se teď aktivně snaží ukázat, že roky Donalda Trumpa byly v domácí i zahraniční politice katastrofou. Tudíž by i opuštění politiky předchozí administrativy v jaderné dohodě s Íránem bylo dost logické. Joe Biden za Baracka Obamy, který tu jadernou dohodu udělal, sloužil jako viceprezident. Nový prezident opakovaně prohlašoval, že považuje akce Donalda Trumpa k Íránu za špatné a vyjádřil svůj záměr, aby se jeho země k této dohodě vrátila, ale jen pokud první krok udělá Teherán.

K dalším pobídkám pro návrat k této dohodě by mohla být podpora evropských partnerů Washingtonu – tj. členských států předchozí dohody – Německa, Francie a Británie. Biden konec konců už jasně nastínil, že zlepšení vztahů s jejich strategickými spojenci je jednou z jeho hlavních priorit.

Překážkami vyjednávání jsou ale důležití středovýchodní hráči jako Izrael, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (UAE), kteří od těchto rozhovorů aktivně odrazují. Izrael využívá svého nedávného obnovení diplomatických vztahů s UAE a s Bahrajnem a zlepšování vztahů se Saúdskou Arábií k pokusům o rozšíření a posílení středovýchodního anti-íránského bloku.

Truchlící Íránci shromáždění na pohřbu velitele elitních Brigád Qud Qasema Soleimaniho zabitého americkým dronem 3. ledna 2020. /Reuters

Pro Američany má ze všech těch důležitých domácích a zahraničně politických problémů, které mohou návrat k jednání buď zařídit, nebo mu bránit, největší význam obtížnost domácích íránských záležitostí.

Agresivní proti-íránské akce prováděné Trumpovou administrativou, jako je zavraždění íránského generálmajora Qassema Soleimaniho a kruté ekonomické sankce zvýšily roli konzervativního anti-amerického křídla v íránském politickém establishmentu.

Tito konzervativci namítající proti obnově jednání teď zdůrazňují, že to byla v první řadě Amerika, kdo první porušil své závazky. V důsledku toho íránský parlament kontrolovaný konzervativci loni v prosinci donutil liberální vládu íránského prezidenta Hassana Rouhaniho, aby naopak práce ve všech oblastech íránského jaderného programu vystupňoval. Írán teď už provedl 20procentní obohacení uranu, tj. více než pětinásobek, povolený jadernou dohodou.

Tudíž jsou poslední rozhodnutí Teheránu tím největším porušením podmínek jaderné dohody. Rovněž limity na skladování mírně obohaceného uranu a těžké vody byly překročeny, počet moderních centrifug se zvýšil a práce na kovovém uranu začala. Navíc bylo oznámeno nadcházející omezení pro monitorovací činnost inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

V posílených íránských konzervativních kruzích naráží na tvrdý odpor i jen pravděpodobnost obnovení jednání. Konzervativce aktivně podporuje propagandistická mašinérie, která tvrdí, že jejich ekonomika, zvláště pak jejich nikoliv primární sektory se aktivně rozvíjí. Země si nachází kanály pro prodej íránské ropy a národ si už na svůj boj proti „Americkému ďáblovi“ zvykl.

Časový faktor má teď kritický význam více než kdy jindy. V červnu v této zemi proběhnou prezidentské volby. Mnozí analytici jsou si jisti, že v těchto volbách s jasnou převahou vyhrají konzervativci. Šance na obnovení JCPOA do června jsou chabé, ale dohoda o obnově po volbách bude ještě obtížnější.

Takže i přes ty správné podmínky ukazující na zjevnou šanci na obnovu vyjednávání o jaderné dohodě, by mohly politické problémy obou zemí její zahájení zhatit. A čím déle budou ty slovní bitvy a vzájemné „cejchování“ pokračovat, tím více poroste pravděpodobnost, že věci půjdou až ke konečnému zmaření šancí. To pak bude pro celý svět ošklivý vývoj.

Djoomart Otorbaev