Některé obrazy symbolizují mnohem širší krizi. A v příštích letech se jedním takovým symbolem stane obrázek, který vidíte výše. (Foto: X)

Co ukazuje?

Je na něm šest policejních úřadů v anglickém hrabství Hertfordshire, které se blíží ke vchodovým dveřím domu, aby zatkly dva rodiče.

A jaký byl jejich údajný zločin? Napadli někoho? Ukradli něco? Kradli v obchodě? Vjeli autem do přeplněného tržiště?

Ne. Stěžovali si na místní školu ve skupině rodičů na WhatsAppu. Nedělám si legraci. Myslím to smrtelně vážně.

Předtím, než je zatklo nejméně šest policistů z hrabství Hertfordshire, které se stejně jako ostatní policejní úřady v Anglii potýká s problémy při objasňování vloupání, zastavování krádeží v obchodech a potlačování nárůstu násilné trestné činnosti, se rodiče odvážili zpochybnit proces, kterým jejich místní škola přijímá ředitele, a ve skupině na WhatsAppu se kriticky vyjádřili o správcích školy.

To vše zjevně „rozrušilo“ několik učitelů, vychovatelů a rodičů – ti všichni se rozhodli dát přednost svému „citovému bezpečí“ a několika urážlivým slovům před svobodou slova a svobodou projevu, které jsou krví naší údajné liberální demokracie, což je odrazem mnohem širší nemoci, která nyní postihuje západní společnosti.

V reakci na to byli Allen a Rosalind Levinovi kromě toho, že byli vyloučeni ze školních akcí, včetně toho, že jim bylo znemožněno sledovat vystoupení jejich vlastní dcery ve školním představení, zadrženi policisty před zraky své vyděšené a úzkostlivé malé dcery a poté jim byly odebrány otisky prstů, byli prohledáni a na osm hodin vsazeni do policejní cely.

Poté byli vyslechnuti pro podezření z obtěžování, zlomyslné komunikace a obtěžování na školním pozemku, ačkoli policie později dospěla k závěru, že není třeba podnikat žádné další kroky.

To vše mě vede k tomu, abych si položil několik otázek, které budou tento víkend napadat miliony obyčejných Britů, až si otevřou noviny a telefony a přečtou si o tomto šokujícím případu.

Žijeme v Británii, kdysi domově svobody jednotlivce a svobody slova, nebo v nějakém autoritářském režimu, jako je Severní Korea? Protože v poslední době je těžké mezi nimi rozlišovat.

A v jaké zemi přesně, v jakém politickém systému, je takovýto druh policejní nadsázky, nátlaku, cenzury a pokusů o kontrolu myšlení považován za přijatelný? Odpověď zní: země, která není ani svobodná, ani demokratická. Je to země, která zcela ztratila směr, země, která již nedodržuje pilíře, na nichž stojí skutečně svobodná liberální demokracie.

A buďme upřímní. Británie, jak jsem řekl dnes ráno v pořadu X, ztrácí svou cestu. Všichni to vidíme. Všichni to cítíme. Plíživý a stále nevyhnutelnější pocit, že už prostě nemůžeme říkat, co chceme říkat, nemůžeme si už myslet, co si chceme myslet, a nemůžeme už ostatním říkat, že žijeme ve skutečně svobodné společnosti.

Rozhlédněte se na chvíli po světě.

Od Ameriky po Austrálii se nám lidé buď smějí, nebo jen nevěřícně kroutí hlavou a kladou si stejnou znepokojivou otázku, kterou si zřejmě nikdo ve Westminsteru nechce položit: co se to sakra děje s Velkou Británií?

Ale řekněme si to na rovinu. Nejde jen o tento nejnovější skandál, který právě propuká v médiích a který podtrhuje tento rostoucí pocit znepokojení a krize mezi miliony Britů a přihlížejících v zámoří; odráží se také, jak jsme systematicky dokumentovali přímo na tomto Substacku, v dlouhé řadě ohrožení naší svobody slova, svobody projevu a samotné demokracie.

Zamyslete se na chvíli nad tím, čeho všeho jsme byli v posledních měsících svědky.

Došlo k šokujícímu zatčení sloupkařky deníku Telegraph Allison Pearsonové po rok starém smazaném příspěvku na sociálních sítích.

Je tu skutečnost, že za poslední rok bylo zaznamenáno více než 13 000 takzvaných „incidentů z nenávisti“ vůči britským občanům, které narušují svobodu projevu a potlačují skutečnou debatu na veřejném prostranství.

V této zemi došlo k rozšíření hluboce orwellovských „nenávistných incidentů bez trestného činu“, kdy se statisíce těchto donucovacích opatření používají ve snaze kontrolovat národní konverzaci a dávat černý puntík lidem, kteří se odváží zpochybnit ortodoxii woke, například tím, že vyjadřují nemoderní názory na gender, imigraci, multikulturalismus a další.

Matt Goodwin