Devadesátá léta 20. století bylo obdobím svobody a budováním státu, i obdobím střetávání se tří velkých osobností Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana.

Byla to doba myšlenkových soubojů o pojetí státu nejprve při hledání státoprávního řešení československé federace a následně formování České republiky, soubojů o způsob a rozsah privatizace, restitucí, vztahu k církvi atd. Hlavním politickým nástrojem byly diskuse nejvýznamnějších politických představitelů v televizi a rozhlase a také politické schůze s lidmi. Reklama formou placené inzerce byla doplňková, internetové sociální sítě neexistovaly a billboardy byly vnímány jako nutné zlo, co volební boj doprovází, ale politická agitace na nich prvotně stát nemá. Politika se ještě nechápala jako reklama na zboží.

Politickou velikost Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana dokládá, že všichni tři psali knihy a články. Psali je sami. Aby někdo napsal knihu, musí mnoho jiných knih přečíst a mít jasnou představu, co chce sdělit.

Velké státníky vytváří období politických krizí. Jako v domácnosti nepotřebujeme v běžném životě vynálezce, ale údržbáře, který je schopen pohotově opravit porouchaný spotřebič, tak i při běžné správě státu stačí politici, kteří stát udržují v chodu, aniž by jej významně někam posunuli.

Přesto mi dnes chybí velké politické diskuze. Hlavní straničtí vůdcové se míjejí, v debatních pořadech se nepotkávají a vysílají do nich své zástupce. Ale zástupce není vůdce. S úděsem se dívám na pokles politické reklamy. Ta ve formě velkoplošné plakátové inzerce ukazuje vystřídání rozumné politické diskuse agitační demagogií.

Poslední reklamní výkřik ODS v podobě spojování Andreje Babiše s Putinem ve mne vyvolal otázku, co by ODS voličům říkala, kdyby nebylo Andreje Babiše. Přitom s Andrejem Babišem lze vést polemickou diskuzi o mnoha sporných věcech, jako byla přehnaná, nesmyslná a ze strany jeho vlády vědomě nezákonná covidistická opatření, která vedla k poškození hospodářství a jsou jednou z příčin současného inflačního zdražování. Vyvolávat však dojem, že je agentem cizí moci, je agitační demagogií. I vytahování toho, kdo co dělal do roku 1989, je aktuální asi tak, jako kdyby v roce 1951 u nás v politice někdo řešil, kdo byl do roku 1918 věrný Habsburkům.

Nejde jen o jev spojený s mediální kampaní. Regionální manažer ODS Zlínského kraje Jan Zapletal na svém facebooku píše 21. 7. 2022 o předsedkyni Trikolory jako o chodícím kosočtverci. Tento výrok je urážlivý a politickou myšlenku v něm nevidím, jen sprostotu.

Naši politici mají plná ústa Masaryka a jiných státnických ideálů. Ať se tedy při svém rozhodování a psaní předsedové stran i jejich regionální manažeři zamyslí nad tím, zda by takovou agitační demagogii Masaryk provozoval či jen podporoval. Nicméně něco takové kampaně a komentáře přináší. Je to informace, nakolik se politická debata vzdálila onomu myšlenkovému potýkání se Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana v 90. letech 20. století.

Zdeněk Koudelka