Kdysi jsem seděl v učebně a poslouchal přednášku, nevím už, čeho se týkala, ale pamatuji si od profesora jednu zásadní informaci. Týkala se výšky těla primátů ve skupině.

Ukazuje se jako evolučně výhodnější, když ve skupině primátů jsou jedinci od nejmenší výšky až po největší. Pokud odhlédnu od toho, že v naší lidské skupině primátů mají u samiček lepší šance především primáti vyšší, princip hypotézy je založen na předpokladu, že existují různé činnosti, které musí skupina obstarat, a na některé jsou vhodnější malé postavy (třeba vlézt do nějaké díry a něco z ní vytáhnout) a na jiné zase větší (třeba umlátit nepřítele kamenem).

Nechci ani boha, ani evoluci nějak chybně personifikovat a vkládat záměr do míst, kde se věci prostě jen náhodně dějí. Ale nedá mi to jinak než říci: za tímto účelem nám příroda nadělila 2 šroubovice DNA, na každý protein našeho těla máme 2 různé alely genů, které zaručují různost a redundanci (tedy jakési zálohové možnosti) pro případ nějaké chyby, ale i šanci na „nové řešení“ v případě, že se podmínky našeho okolí změní a je potřeba začít se na změnu adaptovat.

Tak jako výška, která se dá hezky změřit jedním číslem, je i náš imunitní systém, který bohužel jedním číslem zase změřit nelze, zakódován v mnoha genech různě poházených na různých chromozomech. Říká se tomu polymorfismus. Každý má unikátně nastavený svůj systém – asi jako když vysypete koš lega na hromadu a každý z těch stejných kostiček postaví zcela jinou stavbičku. A žádná stavba není dobře, žádná není špatně. Prostě záleží na tom, jak si viry, bakterie, houby, priony a vnitřní mutace vymyslí svoji unikátní mozaiku a my se útoku buď ubráníme, nebo taky ne. Princip je ale krásný: neexistuje universální útok, který nás dostane úplně všechny, a dostat nás všechny vyžaduje takové množství různých útoků, že to už je snad snazší hacknout bitcoin.

No a tím máme jako druh víceméně garantováno přežití, tedy si můžeme oddechnout.

Vedle toho ale každé individuum má taky garantovánu smrt, to je zase druhá konstanta.

***

Onehdy jsem procházel Krkonoše kolem luční boudy. Podél horské cesty se povalovaly haldy na hromadu naházených vykácených borovicí kleč. Mé srdce ekologa krvácelo, kdo jen tohle zvěrstvo mohl povolit? Jenomže na cedulkách se dočtete, co jsou nejnovější vědecké poznatky v oboru. Abyste tomu rozuměli, před nějakými sto lety, když se v Krkonoších provozovalo takzvané budní hospodářství (od slova „bouda“), naši předci přišli na to, že je z nějakého důvodu strašně prima vysazovat kleč. Tak ji vysadili. A ona tam teď roste, no bóže. Nechci domýšlet, jak strašlivě by ochranáři před deseti lety ztrestali delikventa, který by si odskočil mimo stezku vyčurat se a po cestě by ohnul větvičku kleče. Asi by ho někde ve sklepeních vrchlabského zámku tři týdny mlátili gumovými hadicemi do žeber a ledvin. Minimálně.

Ale věda je věda. Ta se nezakecá. Nynější poznatky přišly na to, že kleč je sice okay, ale místo 40 procent mozaiky zabírá 70 procent, a tím pádem bere prostor jiným krásným kytičkám, třeba arnice. A je to natolik katastrofální, že je potřeba poslat do hor bandičku ochranářů, kteří vyřezávají kleč hlava nehlava. Nejsem odborník na kleč. Nechci zpochybňovat závěry o arnice. Jen – mi kácení připadlo brutální, i když demonstrovat kvůli němu nepůjdu. Ale konstatuji, že se neustále mění paradigma: Kleč ano, kleč ne. Máslo ano, máslo ne. Rostlinné tuky ano, rostlinné tuky ne. Hlavně hned sunary a nekojit, proboha kojit co nejvíc a co nejdéle. Přimíchávání biopaliv ano, přimíchávání biopaliv ne. Na vše je nějaký závěr vědecké studie, která byla kvalitně zpracována. Jen bohužel ta následující stejně kvalitní studie přijde na to, co ta předchozí opomněla.

I v medicíně byly aféry. Každý známe případ Thalidomid a fokomelie. Kdo ne, za domácí úkol si vygoogluje. Nechci hledat viníky. Chci jen říci, že byť máme nejmodernější techniku a vědce a university, nikdy jsme v podstatě neopustili Platónovu jeskyni a realitu vždy tak nějak odhadujeme podle pozorování. Měříme neměřitelné. Jako třeba imunitu pomocí nějakých surogatových parametrů (hladiny protilátek).

***

Než řeknu, co dál řeknu, zdůrazním, že jeden autor tohoto textu je lékař očkovaný dvěma vakcínami proti covidu firmy Pfizer. Reakci na očkovací látku neměl téměř žádnou, od té doby prodělal 2 těžší virózy, po jejich původci a názvu nepátral. Čich má dodnes slabý, což mu umožnuje celkem bez problémů operovat hodně shnilé věci. Jako lékař nikdy nezpochybňoval princip očkování a považuje všechny antivaxery, zejména pak z řad lékařů, za pomýlence. Spoluautor tohoto textu je taktéž očkovaný dvěma vakcínami proti covidu firmy Pfizer. Reakci na očkovací látku také prakticky nezaznamenal, před očkováním i po něm prodělal jakousi virózu spojenou s dočasnou ztrátou čichu, její název se nikterak neobtěžoval zjistit.

***

Mediální mainstream hlásá: V České Republice je nevětší procento odmítačů! Musíme lidi donutit, vyšikanovat! Musíme ty blázny potrestat…!

Vědci „ví“. Politici napíší zákon. A pak už policie jedná tvrdě a razantně. „Víme“, co je dobře. „Víme“, co se sluší a patří. Chyby jsou vyloučeny. Radši zastřelte pár odmítačů, zachráníte lidstvo!

Pilně pročítám diskuze pod těmito články. Snažím se vstřebat argumenty odmítačů i vynucovačů očkování. A s úžasem shledávám, jak za rok stoupá kvalita těchto diskuzí. Lidé si už tolik nenadávají do všelikých zvířat a pohlavních orgánů. Místo toho srovnávají čísla, diskutují metodické chyby. Jako třeba to, že když očkované netestujeme, pak kohorta očkovaných vypadá zdánlivě zdravěji. Dokonce srovnávají populace, všímají si, že Island, Izrael a Portugalsko sice mají vyšší proočkovanost, ale přitom nemají nižší morbiditu. A dál a dál tito diskutéři přicházejí k novým tématům, úhlům pohledu a zajímavým srovnáním.

Je mi jasné, že establishment to nehorázně rozčiluje. Je to přeci jasná věc, že vláda má patent na pravdu. Náš zpívající recyklovaný ministr zdravotnictví klanící se všemocnému holdingu, který nemá jiné zadání než vymačkat zisk ze střetu zájmů, je ten nejpovolanější, kdo by měl tvořit pravidla v epidemiologicky neobvyklé situaci. Ostatní jsou jen dezinformátoři.

Jenomže my už víme, že diversita je v principu k přežití dobře. Už víme, že jak lidstvo, tak vědci, klopýtáme od chyby k chybě, abychom nakonec spíše empirií než vědou zjistili, jak věci mají být, aby fungovaly. Takže…

…opravdu musíme proočkovat všechny? Podle matematických modelů epidemiologů, kteří „spočítali“ kolektivní imunitu? Nejsou to náhodou ty stejné modely, které modelují oteplování planety, ale snad ještě nikdy se netrefily? Proč nikdo nediskutuje o tom, že virus mutuje, ale vakcína zůstává stejná? Chřipka taky mutuje, ale vakcína se každý rok mění. Jsou protilátky vůbec nosičem imunity? Proč nyní zakládáme svou víru ve vakcíny na protilátkách, když celá epidemie přeci začala rétorikou těch stejných vědců, že covid je ten nejvíc nejhorší virus, protože prodělaná nemoc a z ní vyplývající protilátky nejsou garancí ničeho a nechrání nás před reinfekcí? Proč před pár měsíci vědci tvrdili, že druhá infekce může být dokonce horší, protože slavná cytokinová bouře? Proč jsou dneska protilátky vyplývající z vakcíny zase okay, a kdo se nenechá očkovat, je zločinec? A to, že virus nelze vymýtit, na tom se shodneme, nebo ne?

Koneckonců víme, že na JIP jsou s těžkým průběhem převážně ti neočkovaní, takže fanatičtí etatisté lobující za povinné očkování by si mohli mnout ruce: nechtěli vakcínu, nechť si chcípnou…

Nemám s tím vlastně žádný problém; neočkovaní na sebe berou dobrovolně nějaké riziko, že budou mít těžší průběh, stejně tak jako očkovaní na sebe dobrovolně berou nějaké riziko komplikací očkování. Mne osobně připadá situace, kdy se národ rozdělí do skupin podle svého uvážení, jako super. Jeden se víc bojí toho, druhý onoho. Jeden riskuje komplikace z nemoci, druhý riskuje komplikace z očkování. Budeme alespoň moci mezi oběma skupinami měřit, srovnávat, porovnávat a přemýšlet. A třeba nám budoucnost vyjeví nějaký opominutý fakt. Tak jako třeba s tou borovicí klečí – že jsme to mysleli dobře, ale funguje to trochu jinak.

Celý tento vymáhající, nutící a trestající systém je odporný. Tak nějak typicky státně odporný. Diskutovat nebudeme, přikazovat budeme, mlátit lidi taky. Každého, kdo bude chtít odpovědi na nezodpovězené otázky, označíme na dezinformátora a budeme na něj plivat.

I rasové zákony byly založeny na nějakém pseudovědeckém poznání, avšak ono pseudovědecké pozadí je neučinilo méně zrůdnými. Chci patřit do národa, který přemýšlí. A pokud se rozhodne k nějakému kroku, bude to po vlastním uvážení a hlavně dobrovolně. Jsem vlastně na Čechy zase trochu hrdý. Patřím do národa skeptiků, odmítačů, bručounů; do národa, který si chce fakta ověřovat a diskutovat nad metodickými chybami. A hlavně do národa, který nebaští vládě všechny nesmysly tak, jak nám je jako hromádku srovnaných koblížků předkládá.

V tuto chvíli autoři textu nevědí, kde je pravda. Jen vědí, že rozmanitost není špatně nikdy. Že jako lidstvo na koronavirus nevymřeme a že se ho nezbavíme (a diletantů ve vládě asi také ne).

Autoři tohoto textu pouze odmítají frenetická řešení ode zdi ke zdi, jako vysazovat a poté kácet kleč, nebo nutit lidem očkování, kterému lidé na základě celkem racionálních argumentů nevěří.

Oba autoři tohoto textu mají již od začátku pandemie nepříjemný pocit v břiše, že vládní opatření mají na svědomí více životů, než si kdo dokáže připustit, a že nucené očkování je koncentrované zlo, byť proti očkování jako takovému nic nenamítají.

Národe, bdi, národe, čti, národe, přemýšlej a národe, pochybuj. Jsme post-descartovská kultura, která se nenechá převálcovat tupým centralismem. Češi, bravo.

Autoři textu jsou prim. MUDr. Martin Vavruša a Markéta Šichtařová.

Markéta Šichtařová