Malý Benito se prohání po kopcích a lesích v okolí městečka Predappio. Když tu se s fascinací zahledí na mravence. Jsou tak organizovaní, tak pilní, tak nádherní.

Každý jedinec je jako malá součástka v ohromném dokonalém stroji, ozubené kolečko, které dává smysl dalšímu ozubenému kolečku hned vedle, aby v geniální organizaci plnili vyšší plán společenstva. Jaký dokonalý celek. Pocit z tohoto odpoledne si pamatoval celý život. Vše pro celek, vše s celkem a nic proti celku. Ach, jak jsou ti mravenci dokonalí. Kéž by se to naučili i lidé.

Avšak takový mravenec nemá vyšší signální soustavu, nemá sebeuvědomění, nemá emoce, nemá strach, nemá sny, vášně a noční můry. Nezná lásku, nezná cit. Takový mravenec nemá pud sebezáchovy. Mladý Benito nikdy nestudoval biologii ani antropologii, ale stal se politikem. Celý život si nesl sen o silném celku a nicotné hodnotě jednotlivce. V dospělosti mohl své delirium sdílet se svými kolegy z celého světa, měl tam nějakého Gruzínce a Rakušana s knírkem. Všichni byli pro celek schopni obětovat statisíce životů a považovali to za absolutní samozřejmost. Lidé se rodí, lidé umírají, celek zůstává.

Ale ona se špatně roubuje hruška na borovici. Ať to zkoušíte, jak chcete, máte pořád jednotlivce s jeho emocemi, vášněmi a tužbami. Předělat ho na mravence je vážně obtížné. Musíte mít silnou propagandu, hustit to do dětí už odmalička pod tlakem, jako se do malých muslimů pod tlakem hustí súra. A ty, co i přes to všechno uniknou pasti vaší propagandy a dále touží po osobních svobodách, musíte znásilňovat, ponižovat, mučit a zabíjet. Ostatní třeba podlehnou strachu, když už ne ideologii. A máte to krásné dílo. Máte stát. Máte říši. Máte impérium, které umí dělat velké věci.

***

Nás libertariánů je málo, jsme něco jako sekta Fa-lun kung v Číně. Svou duševní integritu odvozujeme od vnitřního pocitu svobody a respektu ke všem ostatním svobodným jedincům. A zatímco Fa-lun kungové spíše meditují, libertariáni se věnují ekonomice nebo podnikají. Do ničeho se agresivně nevměšujeme, nikoho nenapadáme, ale přesto vyvoláváme ve státních strukturách značnou nevoli. V Číně se zabírá, mučí a nelegálně odebírají orgány. V Česku se libertariánům zatím jen nadává, plive se na ně, obviňují se ze všemožných zvěrstev. Třeba že znevažují „ veřejný zájem“.

Ono je to s tím veřejným zájmem dost ošemetné, přátelé. Vzhledem k tomu, že každá bytost si přeje něco trochu jiného, je třeba silného vůdce nebo silné vůdčí skupiny, která všem ostatním tak nějak vysvětlí, co si to vlastně všichni přejeme. Třeba v Orwellově Farmě zvířat si všechna zvířátka strašně moc přála větrný mlýn, mlýn byl ve veřejném zájmu.

A jeden z veřejných zájmů je i veřejné zdraví. Zdraví je náramně silný motiv, má téměř náboženský rozměr, jak jde o zdraví, už nejde pomalu oponovat, kolektivisté všech barev se dostávají do hysterického transu a diskuse se nepřipouští, jde proboha o zdraví!!! Ale nenechte se mýlit, veřejné zdraví není nějaká suma zdraví jednotlivců, pche – ani náhodou, to je panečku věcička o mnoho vychytanější.

***

Představte si, že někdo ohrožuje celek nějakou strašnou nemocí a vy ho ostrakizujete, abyste ochránili život ostatních. Na jednu misku vah dáváte zdraví či život jednoho, na druhou misku zdraví či životy ostatních. Třeba si představte, že by vypukla nedejbože nějaká strašlivá epidemie z Číny a jedinou cestou, jak zachránit civilizaci a vymýtit epidemii, by bylo všechny jedince naočkovat, i kdybyste u toho některé měli zabít. Hrozné dilema, že?

Ale uf, můžete si vydechnout. Takovou epidemii tu nemáme. Máme tu úplně jinou epidemii. Naše epidemie se rychle šíří, zabíjí staré, nemocné a obézní kuřáky s diabetem. I napadne vás: budeme tedy diskriminovat obézní kuřáky s diabetem. Jenomže, víte, obézní kuřáci s diabetem jsou zrovna chráněná skupina, ty diskriminovat nemůžeme. Ale dobrá zpráva: máme očkování! To očkování může pomoci obézním kuřákům s diabetem, zvedne jim šanci na přežití v případě nakažení virem a opravdu to funguje, hurááá, čísla to dokládají.

Tady si libertarián oddechne, usměje se a řekne si: to je skvělé, že máme takové vymoženosti jako očkování, jsem fakt strašně rád za všechny obézní kuřáky s diabetem, že mají tuhle možnost, šanci a volbu.

Jenže do hry vstoupí fanaticky zmanipulovaný kolektivista a etatista, v jehož duši křičí malý Benito: Jaká volba? Když celek, tak všichni! Bude to povinnost pro všechny, protože všichni jste majetek státu. Nikdo tady nebude mýrnix týrnix ohrožovat svoje zdraví.

Ti hloupější etatisté budou vtipnější; místo despotismu se pokoušejí tak nějak naivně a neinformovaně moralizovat: Víte, když bude proočkovanost, porazíme zlý virus, skončí epidemie, nastane mír na zemi, duha, jednorožci a samé sociální jistoty. Strašně se zlobí, když jim řeknete: Ne, bohužel, tohle vakcína neumí, virus nevymýtí, pardon, takhle to nefunguje. Žádná kolektivní imunita neexistuje, zrovna tak jako třeba u influenzy neexistuje, je to mýtus, tenhle druh viru cirkuluje dál a hledá slabé jedince, aby je zabil.

Jak to řeknete, jste zlý antivaxer, který má svou nezodpovědnou rétorikou na svědomí milióny životů. Nebýt jedinců, jako jste vy, už mohlo být po všem, ale vy neustále hloupě rebelujete, a tím to kazíte všem ostatním.

Do toho ti nejnaivnější a nejzatvrzelejší, zvyklí dělat, co se jim řekne v televizi, vytáhnou eso z rukávu: Pche, kdyby lidi odmítali očkování proti neštovicím, tak bychom je nikdy nevymýtili! A když jim odpovíte: „Očkování je super, proč jste se nenechal očkovat na hepatitis C?“, nepochopí pointu vtipu.

Očkování není jeden fenomén. U každé infekce funguje trochu jinak. Očkování na hepatitis C bohužel nefunguje. Stejně tak jako nefunguje na borélie. Na hepatitis A a B zase funguje skvěle. A díky za očkování proti tetanu a vzteklině! Očkování proti influenze budiž, u někoho a někdy protektivně účinkuje, ale epidemie chřipky i tak budou chodit dál a patří to k životu. A hádej, hádej, hádači, kampak patří koronáč? A nezapomeň, koronáč není chřipečka!

Kdo nechce vakcínu, je nepřítel celku. Vakcinovaní sice mohou onemocnět, mohou virus šířit, mohou umřít, ale jsou to nevakcinovaní, kdo jsou ti zlí. Čím tedy vlastně ohrožují celek? Chci to vědět! Co dělají tak strašného ostatním? (Chvíli ticha.) Ehm… moc umírají. Plní nemocnice. Zabírají lůžka. Jo – a vlastně ještě zahlcují systém. (A ani slovo o obézních diabeticích kuřácích, kteří mají právo nemocnět, umírat, plnit lůžka, zahlcovat zdravotní systém – protože oni si přeci platí sociální a zdravotní pojištění, pro ně tu systém přeci je.)

Takže největší hřích neočkovaných je ten, že ohrožují pouze sami sebe. A to je prohřešek, protože lidé patří státu. Protože stát rozhodne, kdy a kde se budou rodit, co budou jíst, jak se budou modlit, za koho budou bojovat, koho budou milovat, jak a kde budou umírat. Kdyby o tom rozhodoval jedinec samostatně, to by byl nepořádek. Jedinec neznamená nic. Jen říše a impéria umí dělat velké věci! Třeba dluhy a války.

Autory textu jsou prim. MUDr. Martin Vavruša (mj. pečoval o covid+ pacienty) a Markéta Šichtařová