Margit Slimáková: Proč lidé věří dezinformacím?

Abychom to mohli pochopit, je potřeba se ptát, o jaké dezinformace jde. Kdybychom řešili ty z posledních tří let, tak je odpověď snadná: lidé věřili vládě a jejím expertům, zdravotníkům a mainstreamovým médiím, kteří byli v rámci pandemie jejich hlavními zdroji.

V blogu nebudu řešit naprosté nesmysly, jako třeba tvrzení o čipech ve vakcínách nebo že očkování cíleně zabíjí. Protože těch, kteří podobným bludům věří, je asi jako množství účinné látky v homeopatikách, a tedy nestojí za řeč.

Zkusme řešit jen ta serióznější tvrzení. V souvislosti s pandemií to třeba bylo, že:

• kdo je očkovaný, už neonemocní, nezemře, nemoc nepřenese
• děti jsou v zásadním ohrožení a prospěje jim dlouhodobé uzavírání škol
• roušky/respirátory tak významně omezují šíření a nakažení, že je třeba je povinně nosit pořád, všichni a všude
• očkování je tak prospěšné a bez rizik, že ho můžeme vynucovat a aplikovat i na nádražích nebo podporovat loterií o mobily či tenisky

Všechna uvedená tvrzení šířila vláda a její experti a roznášela je mainstreamoová média, aniž by byla jakkoli podložena solidními studiemi, bez vyhodnocování individuálního přínosu a rizik a při zatajování dat, aby ani ti profesionálové, kteří by chtěli, žádné analýzy dělat nemohli. Sbíraná data, pomocí kterých by šlo snadno mnohé doložit či vyvrátit, byla tajena, a to nejenom v Česku ÚZISem. V USA data schovávala CDC, v Německu Robert Koch Institute…

Do kategorie nesmyslných až zábavných, a bohužel přitom s vážnou tváří sdílených bludů bych zařadila prospěšnost opatření jako:

• zákazy běžkování na horách
• zákazy prodeje kávy v kelímku
• zákaz večerního vycházení
• zákaz prodeje kružítek nebo přejezdu okresů
• zavírání sportovišť a hřišť, včetně těch venkovních

Že by podobná omezení měla prospívat zdraví, by za normální situace většinu z nás ani nenapadlo brát vážně. Problém je, že tato tvrzení byla sdílena na pozadí měsíce trvajícího bombardování děsivými zprávami a někteří byly tak vyděšení, že v ochromení strachem ztratili schopnost kriticky myslet, a to včetně mnoha propagátorů kritického myšlení. Mnozí další lidé pak jen předstírali, že opatřením věří, a tiše se zařídili podle svých potřeb. Jen ti nejodvážnější i v pandemii zachovali chladnou hlavu a opatření hned rozporovali nebo požadovali data, která by dokládala jejich smysl. Paradoxně byli často právě ze strany šiřitelů dezinformací označování za konspirátory, dezinformátory nebo dokonce vrahy seniorů.

Pokud chceme řešit víru v bludy a dezinformace, měli bychom se v první řadě věnovat tomu, co se jako blud či dezinformace označuje.

Margit Slimáková