Koronavirus označovaný jako SARS-CoV-2 je pro nás nový patogen. Pro některé z nás může být příčinou vážné nemoci, výjimečně dokonce i příčinou smrti.

Máme vakcíny, které mohou zásadně snížit riziko nemoci, snížit úmrtnost a zabránit přetížení zdravotnictví. Komu toto očkování nejvíce prospěje? Jak si proti této infekci zajistíme imunitu? A jak a proč jsem se rozhodla k očkování postavit? Zde mé pohledy k tématu z mnoha stran.

Možnost nechat se očkovat efektivní vakcínou je bezva, ale naprosto zásadní, aby bylo ponecháno jako možnost. V euforii z očkování, kterou nás zaplavují média, experti a influenceři mi zcela chybí přiznání, že tím nejdůležitějším k zajištění zdraví, co každý z nás má, je i nadále náš vlastní imunitní systém. Každý má také své vlastní zkušenosti, zdravotní specifika i životní filosofii, potřebu svobody a důstojnosti a potřebu zodpovídat za své zdraví. Je třeba si uvědomit, že bezhlavé prosazování očkování, jeho vynucování a citové manipulace nejsou cestou k získání důvěry a přesvědčení k čemukoliv.

Co je to dobrovolnost a proč je třeba?

Skutečná dobrovolnost znamená, že by očkování mělo být dostupné těm, kdo o něj mají zájem, ale nemělo by být vynucováno a neměli bychom se cítit manipulováni. Ti, kdo se rozhodnou ho nepodstoupit, by neměli být vydíráni a omezováni na svobodném životě. Proč? Protože očkování má i přes všechny přínosy, podobně jako jakýkoliv jiný lék či zdravotnický zákrok svá rizika. Ta mohou být poměrně nízká, ale stále platí, že se mohou objevit nežádoucí účinky, které mohou mít i tu nejzávažnější podobu. Při aplikaci léku je třeba vždy zvažovat poměr jeho přínosu a rizik. Problém u SARS-CoV-2 je, že nemoc zásadně ohrožuje staré a nemocné, zatímco u mladších a zdravých lidí může setkání s ním a opakovaný kontakt vést k vybudování vlastní solidní imunity. Právě vlastní imunita může zajistit pohodové zvládání případné nákazy po zbytek života bez potřeby podstupovat opakovaně zdravotní výkon – očkování.

Jak imunitní systém funguje?

Náš imunitní systém se intenzivně buduje na základě podnětů, s nimiž se setkává. Setkáváním se s útočníky imunitní systém trénujeme, každé zvládnutí nemoci nás dělá silnějšími a posiluje přirozenou schopnost rychlé obrany i při dalším setkání s dotyčným pachatelem. Získáme imunitu, která pro mnoho nemocí může znamenat efektivní celoživotní ochranu.

V situacích, kdy infekční nemoc může zásadně ohrožovat lidský organismus, se zdá výhodnější nečekat, až pachatele potkáme, ale natrénovat tělo předem. K tomu se používají vakcíny, které obsahují nějakým způsobem oslabeného pachatele – třeba jenom jeho část nebo jeho neživou podobu. Evidentně jsou vakcíny výhrou pro lidi, u kterých hrozí, že jejich oslabený imunitní systém infekci nezvládne. U SARS-CoV-2 skoro od počátku pandemie víme, že rizikovost infekce zásadně stoupá s věkem, obezitou a nezdravým tělem. Přesto se v podstatě vůbec neřeší podpora zdraví. Až na výjimečné země a příklady se vše v řešení této pandemie vsadilo na vyhýbání se viru (nekonečné lockdowny, roušky, testy…) a nyní očkování.

Základem imunitního systému jsou dvě složky – přirozená a získaná imunita.

Přirozená (nespecifická) imunita

Nejrychleji nastupuje evolučně starší nespecifická imunita. Organismus ji má od narození nehledě na to, zda se s útočníkem potkal, nebo ne. To, že není specifická, znamená, že buňky zasahují stejným způsobem proti všem cizorodým částicím, a nemá imunologickou paměť – zasahuje proti útočníkovi vždy stejnou silou i opakovaně.

Získaná imunita

Tuto imunitu získáme až na základě zkušeností a je zaměřena proti určité konkrétní nemoci. Lze ji získat proděláním konkrétní nemoci nebo nemocí jí blízce příbuzné (zkřížená imunita) a očkováním. Zpravidla je časově omezena. Její podstata spočívá v tom, že si organismus uchová část B lymfocytů, které jsou odpovědné za výrobu specifických protilátek proti patřičnému patogenu. Organismus tak může spustit specifickou imunitní odpověď okamžitě po dalším setkání s útočníkem.

Jaký je rozdíl mezi imunitou vyvolanou nemocí a imunitou vyvolanou vakcínou?

To je dotaz, na který skvěle odpovídá vystudovaný imunolog Jiří Šinkora na svém FB a odpověď zde předávám: „Vakcína vyvolá převážné (spíš pouze) systémovou imunitu, která chrání vnitřek těla, tedy tekutiny a orgány. Nebude mít prakticky žádný (nebo jen velmi malý) vliv na ochranu sliznic. Imunita získaná infekcí vyvolá ochranu převážně pod slizničním povrchem, ale také částečně systémově, zvláště časem, při opakované infekci. Neochrání sice úplný povrch sliznic, ale vybuduje se ve vrstvách pod sliznicí a přidružených uzlinách. Říká se tomu MALT – mucosa associated lymphatic tissue. Tudy mikroorganismy pronikají a tady se slizniční imunita brání. Protivirovou slizniční i systémovou odpověď zařídí buněční zabíječí “cytotoxické T lymfocyty“  (CTL) a časem i protilátky – v těle hlavně IgM a IgG. Na sliznicích IgA, které proudí směrem ven a obalují a odnášejí směrem na povrchy pronikající patogeny.

Imunita získaná přirozenou cestou – infekcí je pestřejsí a odolnější proti mutacím. Může existovat ve formě, kdy skoro nelze zjistit protilátky. Ale k jejímu udržení potřebujeme opakované infekce. Třeba se nakonec prokáže, že očkování přirozeně imunních lidí bude garantovat přeměnu v slizničního supermana. Ale moc tmu nevěřím. Spíš to může v několika málo případech vyvolat třeba embólii.“

Specifika u SARS-CoV-2 ve zkratce

  • Tento koronavirus je nebezpečný pro obézní a metabolicky nezdravé jedince. Jeho rizikovost také stoupá s věkem, protože ve stáří ztrácíme schopnost budovat efektivní slizniční ochranu proti patogenům, které jsme nepotkali v mladším věku.
  • Naprostá většina dětí, dospívajících i dospělých jej zvládne bez potíží.
  • Ano, jsou výjimky, kdy SARS-CoV-2 závažně ohrozí i mladého zdravého člověka. To se samozřejmě stává i u mnoha jiných nemocí, jako třeba u chřipky nebo nádorových onemocnění. Na základě výjimek se ale nestanovují pravidla pro všechny.
  • Od počátku epidemie mnozí experti tvrdili, že SARS-CoV-2 s námi zůstane, že se stane dalším z běžných koronavirů, že je nejlépe se s ním naučit žít, a i proto nastavovat dlouhodobě reálná pravidla. S postupem času se množství expertů s tímto názorem navyšuje, dnes je to většina z nich.

“V nedávném průzkumu vědeckého časopisu Nature se ze 120 oslovených odborníků od epidemiologů po virology zhruba 90 procent shodlo, že nového koronaviru se pravděpodobně nezbavíme. Lokálně možná může být vymýcen, celosvětově ovšem ne, říká většinový názor mezi oslovenými vědci.”

  • Výjimečně se objevovala tvrzení, že SARS-CoV-2 jde vyhubit, že strategií má být likvidace viru na světě (zero covid). Dokonce jsme měli i experta, který se prohlásil za vítěze nad covidem (a tento expert nám bohužel stále vládne). Aktuálně se politika vyhlazení SARS-CoV-2 zdá být možnou pouze na omezeném snadno kontrolovaném území – na ostrovech, avšak i to za cenu extrémních nekončících opatření a investic do jejich kontroly.
  • SARS-CoV-2 mutuje, ale relativně pomalu, a i přes původní děsivé zprávy o nových mutacích se vyšší rizikovost v zásadní míře nepotvrzuje.

Rizika nemoci a očkování obecně

Co znamená, že vedlejší účinky očkování jsou vzácné? Mimo jiné to, že rozhodnutí neočkovat se představuje větší riziko. Tento poměr jde vyjádřit třeba u spalniček. Jeden člověk z tisíce, který prodělá spalničky, skončí se zánětem mozku. U vakcíny MMR, která kromě spalniček chrání i proti dalším dvěma nemocem, byly velmi vzácně hlášeny také případy zánětu mozku. Riziko je zde ale podstatně menší, asi u jednoho z deseti milionů.

Rizika a efekt vakcín proti SARS-CoV-2

První data z Izraele ukazují výrazný pokles zachycených infekcí i hospitalizací v očkované skupině, tedy že očkování je efektivní. Vakcíny mohou mít jako úplně každý lék i své nežádoucí účinky, tj. způsobit nepříznivé a nezamýšlené reakce těla na očkovací látku. Tyto reakce v jednotlivých zemích sledují a zaznamenávají úřady pro kontrolu a bezpečnost léčiv. Pokud by se sešlo mnoho stejných nežádoucích reakcí, které nejsou popsány v klinických studiích, musí dojít k dalšímu přezkoumání vakcíny. Proto je důležité takové nežádoucí reakce hlásit příslušnému úřadu, u nás je to Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Předcházet nežádoucím účinkům vakcíny lze třeba tím, že odložíme očkování po prodělání nemoci. Posuzovat riziko je třeba individuálně, tedy v relaci s riziky dané nemoci u daného člověka.

Pro koho má očkování proti SARS-CoV-2 smysl?

Toto téma za mě dlouhodobě, konzistentně, objektivně a s humorem nejlépe vysvětluje Jiří Šinkora na svém FB, proto si dovoluji předat zde v bodech:

  • Všechny povolené vakcíny jsou otestovány na bezpečnost. Jsou otestovány na lidech, kteří COVID neprodělali a tady jsou téměř úplně bezpečné. Problém je, když se očkují lidé, kteří jsou imunní díky už prodělané infekci, protože se takto zbytečně dráždí imunitní systém a ve vzácných případech pak mohou vyvolat komplikace.
  • Očkování imunních lidí a mladší populace (řekněme do 40 let) je úplně zbytečné, ale kdo se toho bojí, tu možnost má nebo bude mít. U starších až do 55 platí prakticky totéž, poměrně bezpečný je ten virus až do důchodového věku. Čím je člověk starší, tím větší riziko komplikací má.
  • Rizikové skupiny, tedy hodně staří lidé a ti, kteří si svou životosprávou zničili imunitu, musí na očkování spoléhat, protože s poměrně vysokou pravděpodobností jejich imunitní systém infekci nezvládne.
  • Komu je nad 18, ať se rozhodne, jestli se viru bojí anebo ne. Přestárlí imunologové a další odborníci by měli nechat děti na pokoji a pokud se bojí, tak ať se naočkují. Po úspěšném očkování, až to od dětí chytnou, budou mít rýmu.
  • Děti očkovat nesmíme. Je eticky i odborně nepřijatelné dráždit imunitní systém někoho, koho se COVID netýká. Navíc tím můžeme vira tlačit k mutacím, aby přežil ve svých nepřirozenějších hostitelích.
  • Kdo je přirozeně imunní vakcínu v naprosté většině případů nepotřebuje, určitě ne 2 dávky. Kdo se bojí, že se do té většiny nevejde, ať se nechá naočkovat, v naprosté případů to je bezpečné. No a když ho potom bude bolet hlava, rychle do špitálu. Tam vás zachrání možnými krevními sraženinami, které se s vakcínami dávají do souvislosti.
  • Nikdo nemůže předem říct, že se s touto infekcí bez následků vyrovná, ale 99 % lidí pod 65 si s tím v pohodě poradí. Je to jako s rakovinou. Pořád vám v těle vznikají rakovinné buňky, cytotoxické T-lymfocyty (CTL)  je, podobně jako virus, najdou a zabijí a z tohoto hlediska je to prakticky totéž. Čím jste starší, tím vyšší je pravděpodobnost, že to nenajdou včas anebo vůbec. A navíc jsou viry, které se na rozdíl od SARS Cov-2 umí chovat jako zabijáci. Nemusím snad připomínat chřipku nebo pravé neštovice. Z hlediska toho, co se může stát, byla tohle taková mírná pandemická epizoda. Je za námi, tak nás to už přestane bavit, jo?“

Shrnuji, že očkování proti SARS-CoV-2 je slušně účinné a v naprosté většině případů bezpečné. Je  vysoce pravděpodobně tím nejlepším pro ochranu seniorů a ohrožených skupin. Zásadně u nich snižuje riziko propuknutí vážnější infekce a úmrtí. Důležití je dodat, že i po očkování je možné onemocnět i virus přenášet.

Pro děti nedává očkování u nemoci, kterou pohodově zvládají smysl, a všichni mezi tím by měli mít možnost individuálně vyhodnotit, co je pro ně prospěšnější. Rozhodovat se ze zdravotních důvodů, ne z donucení expertů. Podle uvedeného logicky u mladších a zdravých zásadně klesá riziko vážnosti nemoci, a tak relativně stoupá výkyt nežádoucích účinků po očkování, jak třeba ilustruje toto vyhodnocení u očkování AstraZenecou:

A k očkování dětí ještě přidávám citaci:

“Plošné očkování dospělých jako nástroj boje proti covidu-19 je sporné z mnoha důvodů. Plošné očkování dětí je za současného stavu vědění o nemoci samé a o vakcínách schválených k její prevenci sporné natolik, že rozum velí je považovat za nepřijatelné. Zdravým dětem očkování mnoho prospěchu přinést nemůže, přičemž vždy platí zásada, že není-li nutné lék podávat, je nutné jej nepodávat. U léků, s nimiž jsou nedostatečné zkušenosti – a mezi ně podmínečně registrované přípravky patří vlastně i z úředního hlediska – pak tato zásada platí zvýšenou měrou.

Nikdo nesmí děti vystavovat riziku jen proto, že se domnívá, že se tím omezí šíření viru. I kdyby to bylo pravda, pořád se ohrožení mohou chránit sami očkováním nebo respirátorem, používat místo toho dětská těla jako štít je neetické a ponižující. Argument, že očkování je dnes dobrovolné a nebudou k němu nuceny ani děti, je licoměrný. Donucování vyplývá z nastíněných pravidel života v příštích měsících či letech, kdy neočkovaní budou fakticky zbaveni mnoha práv, kdy jim mnohé nebude dovoleno.”

Zdroj idnes.cz, autor farmakolog a právník Jan Žamboch.

Otazníky k očkování

  • Nevíme, jak dlouho bude imunita po očkování trvat, a tedy ani jak často se bude třeba přeočkovávat a kolik nás to všechny bude stát. Aktuálně MZ uvádí imunitu pouze po dobu 6 měsíců.
  • Nevíme, jak jsou vakcíny efektivní na různé mutace viru.
  • Nevíme, jestli imunita získaná po prodělání nemoci nechrání lépe a déle než imunita získaná po očkování – u jiných infekčních nemocí, proti kterým se očkuje, to tak bývá, u některých je imunita po prodělání nemoci dokonce celoživotní, zatímco očkování je vždy třeba opakovat.
  • Nevíme, jestli očkovaný může nemoc chytit a přenášet – spíše to nyní vypadá, že obojí je i přes očkování možné. O to více je odměňování očkovaných povolením běžného života pouhým politickým vynucovacím prostředkem bez podkladu ve zdravotních důvodech.
  • Nevíme, jestli omezení prostoru viru očkováním nemůže vést k jeho dalším mutacím s vyšší virulencí.

Nová očkovací naděje

Na trhu máme hned několik tradičních injekčních vakcín, ale současně probíhá i vývoj a dokonce už i testování intranasální vakcíny. Prakticky jde o očkování ve spreji na nosní sliznici. Sliznice jsou prvním místem kontaktu imunitního systému s útočníkem zvenčí. U SARS-CoV-2 je nejběžnějším prvním místem boje sliznice nosohltanu, a proto se uvažuje o nosním spreji jako nejvhodnější formě podání vakcíny. Taková vakcína by napodobovala přirozenou cestu infekce. Aktuálně je mezi 96 vyvíjenými vakcínami proti SARS-CoV-2 osm intranasálních, dvě z nich už ve II. fázi klinického testování.

Aktuálně schválené injekční vakcíny indukují systémovou imunitní odpověď generováním cirkulujících IgG protilátek, které neutralizují patogeny dříve, než mohou způsobit vážné poškození tkáně. IgG však není příliš dobrý v řízení vstupu virů do těla. K tomu je zapotřebí slizniční imunitní systém. Ten vytváří sekreční IgA v místě vstupu viru a ve větším množství než jakýkoli jiný typ imunoglobulinu v těle.

„Hlavní výhodou slizničních vakcín by proto bylo vytvoření silné imunitní odpovědi v obvyklém místě vstupu viru. Pokud zde můžeme zastavit virus, nebude se moci dostat do plic a způsobit poškození v těle. Výsledky naznačují, že slizniční imunita zprostředkovaná IgA může snížit infekčnost viru v lidských sekrecích a taky snížit přenos viru. K tomu všemu může být vakcína ve spreji přijatelnější i pro děti (jestliže jednou zjistíme, že pro ně má toto očkování přínos – zatím nic takového potvrzeno není) a pro všechny s obavami z jehel. Zde o vakcínách ve spreji v českém jazyce.

Covidové dezinformace a konspirace

Za uplynulý rok se nahromadila spousta nesmyslů. Jedním z nich je třeba tvrzení o vakcínách jako cestě ke snižování populace.

  • Toto vyjádření je spojováno s Billem Gatesem a jeho vznik vysvětluje nedávno publikovaný text na seznamzpravy.cz. Původní výrok Billa Gatese pochází z jeho vystoupení na TED konferenci z roku 2010, byl vytržen z kontextu a ve skutečnosti má úplně jiný význam. Gates jen prezentoval vysledovaný fakt, že v zemích, kde klesá dětská úmrtnost (díky zlepšení lékařské péče včetně očkování) přirozeně následuje i pokles počtu dětí na jednu ženu. Zjednodušeně platí, že když se zvyšuje šance, že vaše děti budou zdravé a přežijí, nemusíte jich mít desítky a počítat se ztrátami. Tímto příkladem zde končím s konspiracemi, nebudu na ně reagovat a jakmile je zachytím mezi komentáři, budu je mazat, protože ani nechci poskytovat prostor jejich šíření.
  • Jenže vedle typických dezinformací a konspirací zde tentokrát máme i nesmysly od odborníků. Jak je jinak možné označit prognózu vědců z Imperial College London o více než půlmilionu mrtvých jen v Británii a milionech mrtvých v USA, na které byla založena tvrdá opatření? Byl to odborný úlet, šíření poplašné zprávy nebo dezinformace? Nebylo by na místě, aby se autoři podobných predikcí, které byly zcela mimo, aspoň omluvili a od počátku s pokorou informovali o tom, že jde jen o modely?
  • Co české predikce a vyjádření expertů nebo politiků o mrazácích v ulicích, doporučení chovat se k dětem jako k biologickému odpadu, prosazování zásadních restrikcí na základě matematických modelů bez jakéhokoliv podložení solidními daty, světově unikátní nejdelší zákaz školní výuky, sportovišť i kroužků, nařízení, že opakovaně testované děti musí celé dny sedět v lavicích s nasazenými rouškami? Pokud fungují testy, tak proč mají mít zdravé děti roušky, když už mohou být očkováni i učitelé? Nebo testy nefungují? Proč tedy vláda takové testy vyžaduje? Nesmyslné, že? Pomatení expertů nebo jen zneužívání moci u skupiny, která se nemůže bránit?

Co s těmi, kteří očkování odmítnou?

Máme mít solidární zdravotnictví? Zdravotní systém je v Česku podobně jako ve většině vyspělých zemí solidární. To znamená, že do něj zpravidla přispíváme podle výše svého výdělku a čerpáme podle nemocnosti. Myslím si, že tak je to správně. Přesto se nyní objevují hlasy, že neočkované je třeba omezovat či dokonce trestat, že se očekává, že v případě potíží nebudou požadovat zdravotní péči.

Ano, i to je jedna z možností – kdybychom se rozhodli pro zcela individuálně placený zdravotní systém nebo pro solidárnost jen do hranic vlastního zavinění. V takovém systému by si třeba kuřáci hradili terapii svých nádorových onemocnění, obézní lidé zase léčbu souvisejících metabolických nemocí a poškození kloubů a jak nově víme i výrazně vyšší riziko  koronavirové infekce. Vytáhnout z práva na zdravotní péči pouze ty, kteří se nechtějí nechat očkovat, jakkoli se o sebe starají, je podle mě zcela neetické. Byl by to svým způsobem trest za zdraví.

Anketa mezi vámi

Nedávno jsem se vás ptala, jestli se necháte nebo nenecháte očkovat proti COVID-19 a proč. Velké díky všem za komentáře, za sdílení vašich rozhodnutí a důvodů. Vnímala jsem z nich obrovskou lidskou rozmanitost, rozdílné životní příběhy, cíle, filosofii – a podle nich i rozdílná rozhodnutí. Myslím si, že i tato pestrost z nás dělá úžasné mnohovrstevné lidi, kteří se navzájem obohacují. Moc bych si přála, kdyby nám tuto naši rozdílnost bylo dovoleno žít, kdybychom nebyli mocnými tlačeni k jakýmkoliv rozhodnutím proti našemu vlastnímu zdraví a přesvědčení (COVID-19 fakt není ebola, svým dechem nikoho na potkání nezabíjíme). Chápu individuální důvody pro i proti očkování, ale ze všeho nejvíce chápu a cením, že každý jsme jiný, a tak se i rozhodujeme jinak. Jakékoliv omezování lidské svobody považuji za ubíjející a ubližující. Snad brzy skončí. Kdybych se měla vyjádřit výživově: nechci, abychom byli všichni amarouny!

Proč se nyní očkovat nenechám?

Očekávala jsem od zdravotníků a vlády fakta. Namísto nich jsem bombardována hororovými predikcemi, na nichž se stavějí restrikce, které samy o sobě mnoha z nás ubližují víc něž jakýkoliv virus. Vláda i experti stojící za věčnými lockdowny, bezhlavým rouškováním a testováním, mě ztratili. Právě probíhající vynucování je přesně to, co mě od očkování zcela odrazuje. Jsem přesvědčená, že v okamžiku, kdy jsou argumenty pro očkování a schopnost je předat, není třeba cokoliv nařizovat a nutit, i kdyby jen nepřímo. Jakkoliv vynucované očkování pro mě znamená absenci faktů, komunikace i empatie, které jsou pro jakýkoliv důvěryhodný vztah a léčbu nezbytné. V případě, že bude jednou i u nás možné rozhodovat se jen z důvodů zdravotních, tedy bez vynucování výhodami běžného žití, jsem otevřená své rozhodnutí změnit.

Tímto textem nikomu nepředávám doporučení k očkování či neočkování. Předávám pouze fakta k tématu, pro usnadnění vašeho vlastního rozhodování. Textem nekritizuji očkování, ale způsob, jakým je vynucováno a vlastně nejenom ono, ale celý postup řešení pandemie naší vládou. Doporučuji rozhodovat podle vlastních potřeb a kdo máte nejistoty, doporučuji se radit s lékařem, kterému důvěřujete a sledovat další solidní zdroje.

Pro další vysvětlení k tématu jako solidní zdroje u nás doporučuji tyto dva osobní blogy, oba autoři srozumitelně, konzistentně a i přes řádicí pandemii s chladnou hlavou a v souvislostech celý rok vysvětlují, co se děje:

Jiří Šinkora,vystudovaný fyzik a doktor imunologie

https://www.facebook.com/jiri.sinkora.9

Lucie Houfková, vystudovala MFF UK (obor Ekonometrie), profesně se zabývá matematickým modelováním náhodných procesů

https://www.facebook.com/COVIDzapisky

Pro vysvětlení tématu z pohledu množství protilátek, doporučuji tento aktuální text:

Potřebujeme vůbec očkování?

Pro proočkovací argumenty doporučuji facebookovou stránku webu MUDr. Jiřího Štefánka o medicíně, nemocech, jejich příznacích, diagnostice a léčbě – je pro-očkování i pro-testování, a i tak ráda doporučím, z toho co jsem četla předává solidní data a zamyšlení a to vše zvládá bez napadání:

Medicína, Nemoci a Studium na 1. LF UK

Pro nezávislé informace k očkování a zejména očkování dětí doporučuji stránky spolku za lepší informovanost a svobodnou volbu Rozalio

Jestliže vám zde něco zásadního k tématu chybí, prosím doplňte komentářem a moc uvítám i odkazy na další solidní zdroje. Konspirace, extremisty a nesolidní zdroje neschválím k publikaci, nemá smysl je posílat.

Margit Slimáková