Jak dlouho trvají věčné časy? Putin pouhý den před další velkou porážkou svých okupačních vojsk vyjádřil přesvědčení, že „anektované“ oblasti Ukrajiny zůstanou s Ruskem navždy.

Pseudoreferendum bylo nedůstojnější než kdy předtím – bez kontroly celého území, bez větší části obyvatel, bez pozorovatelů, bez tajného hlasování a pod hlavněmi pušek. Tohle trapné představení si mohl ušetřit a prostě prohlásit jako nepříliš bystří vlci z Pohádek ovčí babičky: „Louka je naše. My.“ Vyšlo by to nastejno.

Nezabiješ, nepokradeš

Věčnost je stálým tématem východního impéria: Lenin býval věčný*, marxisticko-leninská ideologie bývala „vědecká“ a proto věčná. S novelizovanou ideologií russkogo mira je to podobné, přičemž vysochaní Leninové ani nemuseli odkráčet z náměstí a komunisté Ruska carovi tentokrát fandí, byl to přece vždy jejich člověk. Komunistický monopolní státní kapitalismus se přetvořil v oligarchický polostátní kapitalismus. Opět s hlavní stranou v čele, opět s vůdcem, cenzurou, militarismem, válkami i zavíráním opozice. Opět s potlačováním národů, i za hranicemi. Nově se ohání křesťanstvím (nejednoho konzervativce Západu to mate a tak přátelsky vrní, nepřestal-li už). Jenže mu z něj jaksi vypadlo „Nezabiješ“, „Nepokradeš“ (např. obilí, uhlí a jadernou elektrárnu), „Nevydáš proti bližnímu svému křivé svědectví“*** a „Nebudeš dychtit po domě bližního svého“.

VecneCasy

Na věčné časy a nikdy jinak: Československo se Sovětským svazem 1.0

Zamazávání jednoho zhrouceného navždy jsem zažil osobně, když se po listopadu 1989 odstraňoval na kasárnách v Táboře nápis Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak (viz koláž).  To přeškrtnuté bylo už zamazáno, když fotografie mého spolubojovníka vznikla. Zbytek zamazali poté. Toto heslo se u nás opakovalo desítky let, což mělo vštípit předepsanou věčnost do všech hlav každé poddané země. Nezafungovalo to.

Jestli se vám zdá tato zajímavá paralela z naší minulosti a ukrajinské současnosti v odstupu 33 let nenáhodná, máte pravdu. Ona nevěčná věčnost okupace a expanzivního impéria, nesčetněkrát opakované tvrzení o věčnosti – Sovětský svaz 1.0 a (záměr vybudovat) Sovětský svaz 2.0 mají mnoho společného. Na názor ovládaných se neptají. Dusivé objetí ani modernizované samoděržaví však nemůže uspět, pevný stisk povoluje a mizí v propadlišti dějin. (Stejně tak nemůže uspět zbyrokatizovaný systém typu EU, měkčí verze téhož, ale o tom jindy).

Charkovská oblast, Ukrajina, rok 2022

„Rusko je zde navždy“ se měl jmenovat také koncert v okupovaném Izjumu. Měl se konat 11. září 2022, ale okupační vojska byla vytlačena po půlroční věčnosti pryč. Ukrajina získala zpět tisíce km2 svého území nečekaně rychle, po krátké přestávce a dobytí Lymanu pokračuje druhá rychlá vlna. V koláži nemůže chybět fotografie náhle zastaravších okupačních novin Charkov Z (ano, to je ta Putinova okupační svastika), které hlásají: „Rusko je zde navždy / Cesty zpět nebude“. Doplněno přemalováváním dočasné ruské trikolory přes název města Ševčenkove / Ševčenkovo zpět na ukrajinskou bikoloru. Totéž v Kupjansku. Takových obrázků jsou už stovky, ale všechny se sem nevejdou.

Rozpad SSSR 1.0 a smutek mladého Putina

Vraťme se ještě na chvíli zpět k dějinnému zlomu konce 80. let. V mysli mladého Putina – nacházejícího se v budově KGB v Drážďanech – vyvolával nejistotu a zmatek, pocit chodu světa do pekel: Rozpad SSSR byl podle něj největší geopolitickou katastrofou.

Jenže sousedům se vesměs ulevilo, stejně jako mnoha národům uvnitř, které sovětskou kazajku opustily. Leccos symbolizuje i kdysi nejobávanější budova v litevském Vilniusu: střídaly se v ní KGB, Gestapo a pak zase KGB. Po rozpadu SSSR už využití mučiteli nepokračovalo – dnes je v ní muzeum obětí genocidy – Genocido aukų muziejus.

Z KGB do taxíku a pak do Kremlu

Být důstojníkem KGB („jednou v KGB, navždy v KGB“, jak prý řekl), nebylo po rozpadu SSSR jednoduché. Musel si po návratu z Německa přivydělávat jako taxikář. Dějiny na jeho puť ** k moci nejvyšší teprve čekaly, a možná pořád vzadu v hlavě bzučelo něco jako: Vova, ty dolžen vozobnoviť Sojuz – Sovětskij sojuz 2.0. Hlasy opakované dokolečka se mají tendenci materializovat, pokud proti nim není odpor ještě mohutnějších hlasů v jiných hlavách.

A proto jsme tam, kde jsme. Místo vytváření prosperity svobodou, která kdysi vedla k prosperitě Západu (přestávajícího si uvědomovat kořeny své prosperity), představy úplně odlišné, čingischánovské. Jak se říká v ruštině a jak bylo uplatňováno za Sovětského svazu 1.0 i dnes v době pokusu o Sovětský svaz verze 2.0: ili rab, ili vrag. Buď jsi otrok, nebo nepřítel. Což platí nejen pro sousedy bezprostřední, ale kam až to jde geograficky uplatnit. (Ne že by jiné země, spleť propojených korporací nebo hnutí nikdy nelákalo zkoušet něco podobného, lidé jsou často nepoučitelní a ne a ne uznat, že hlavně svoboda tvoří prosperitu a minimalizuje konflikty).

Svoboda, nebo násilí

Nevěříš-li v téměř zázračnou sílu (nejen ekonomické) svobody, pak máš v záloze už jen násilí: Co si nedobudeš, co si neukradneš, co si nepřipojíš násilím, nemáš. Místo prosperity, která nabaluje na sebe spojence a partnery dobrovolně, protože centrum je přitažlivé, je impérium zla budováno vyvoláváním strachu, řinčením zbraní a válkou na území souseda. Dusivé objetí modernizovaného samoděržaví, které zatím nikdy ekonomicky neuspělo a na něž někteří Češi až příliš rychle zapomněli.***

Karel Machala