Pamatujete, jak to bylo ještě před dvěma lety, když jste chtěli napsat COKOLI, co odporovalo obecnému vnímání covidu?

I když jste každý text začínal slovy „Nepopírám covid, ale…” – stal jste se stejně pro mainstream okamžitě „popíračem” a „chřipečkářem”.

Podobná dehonetace ovšem pokračovala – pokud jste později napsal COKOLI proti zázračné vakcíně, i když jste začal slovy „Rozhodně nejsem proti očkování, celá moje rodina má všechna povinná i nepovinná očkování…” – přesto jste byl „antivaxerem”.

Co na tom, že téměř vše, co jsme říkali a před čím jsme varovali, se bohužel vyplnilo – no nic, obraťme list…

A dnes je to tu opět – stačí napsat cokoli proti vládě Petra Fialy, cenám plynu, tomu, že není úplně ideální to neustále štvaní do války, a že každá válka VŽDY musí končit mírovou dohodou – o které jsem mimochodem od naší vlády neslyšel ještě jediné slovo… A i když článek začnete „Rozhodně nejsem zastáncem Putina a jeho války, ale…” – přesto jste okamžitě označen za ruského (pardon ruSSkého – zapomněl jsem) švába a kolaboranta.

Naprosto stejný obraz nastane, pokud se člověk pokusí poukázat na JAKÝKOLI nesmysl s energiemi, nebo Evropskou unií – člověka opět hned posílají do Ruska, nebo spojují s komunisty…

Přijde vám to opravdu normální, kam se společnost dostala?

Ale máte pravdu – v Číně se za opoziční názory chodí do táborů a v Rusku se za ně lítá z okna – ale ono to těmi tábory a vypadáváním z oken samozřejmě nezačalo. Stejně jako likvidace Židů nezačala koncentračními tábory, ale začalo to mnoho let před válkou – třeba tím, že lidé na Židy pokřikovali, nadávali jim, a už v roce 1935 se přijaly Norimberské zákony – politici a média vše živili a podporovali a společnost mlčela a brzy přijala jejich šílenou rétoriku. 

Že toto štvaní dělají soukromá média, která někdo platí a jde jim o zisk, se dá ještě pochopit, ale toho honu se už dva roky účastní i média veřejnoprávní, která naprosto rezignovala na jakýkoli pilíř ochrany demokracie, práva a svobody.

Chtěl jsem vždy patřit na západ a samozřejmě vzhlížel k demokracii a svobodě, ale bojím se, že na západě z těchto ideálů zbyly jen prázdné pojmy, kterými se dnešní „liberálové” tak strašně rádi ohání, ale ta slova dnes v jejich pojetí znamenají něco úplně jiného – dokonce bych se nebál říct, že naprosto opačného.

Ano – válka je mír, svoboda je otroctví a nevědomost je síla…