Jan Tománek: Už dávno nežijeme v právním státě
Dnes rozhodl Nejvyšší správní soud (NSS) téměř po roce, že povinné nošení roušek bylo nezákonné, ale jelikož už toto konkrétní nařízení neplatí, tak není co rušit… (Rozhodnutí NSS)
Jak snadné, že?
Co na tom, že za rok se toho tolik stane – někoho kvůli tomu vyhodí z práce, někomu to zničí zdraví, některé děti to psychicky deptá, někdo z práce odejde raději dobrovolně…
Co na tom, že na toto bezpráví rok upozorňujeme, píšeme návody, jak vládní zvůli obejít.
Co na tom, že právo by mělo být rychle a snadno vymahatelné.
Právo, které není vymahatelné, bohužel jako by nebylo, protože po roce lidem zničené životy, promarněné peníze a ve spoustě případů i poškozené zdraví (skvělá přednáška MUDr. Čížka) , nikdo nevrátí.
A je opravdu zase další náhoda, že zrovna VČERA, (mimochodem den před rozhodnutím NSS) vláda zrušila i poslední místa, kde se respirátory vyžadovaly?
Vlastně nějaké to bezpráví nakonec nevadilo – zachraňovaly se přeci životy, že? A také se omlouvám, že s tím zase otravuju, dnes už roušky a covid přeci nikoho nezajímají – dnes se pro změnu válčí.
A co na tom, že se třeba zase za rok zjistí, že byla spousta věcí úplně jinak a že nás jen někdo záměrně zatáhl do války a zničil tuto zemi ekonomicky a psychicky zdevastoval její obyvatele? Co na tom?
Nic!
Nikdo to samozřejmě zpět nevrátí a draze to zaplatíme všichni – ale některé bude moct hřát alespoň dobré vědomí, že měli třeba pravdu, stejně jako s respirátory…
