Nikdy jsem nechápal, jak lidé dopustili, aby se dostal k moci Hitler, nebo u nás ve ’48 komunisti a lidé se nechali dobrovolně připravit o svobodu.

Bohužel na historické události většinou člověk nahlíží s odstupem a výhodou toho, který ví, jak vše nakonec dopadlo. Ovšem když se jedinec ocitá uprostřed dění, není bohužel často schopen rozklíčovat závažnost situace. Lidé si totiž naprosto nepřipouští fakt, že historie se stále opakuje – tedy oni všechny ty floskule o svobodě znají, dokonce je tak rádi citují, ale nejsou ochotni přijmout, že by se to ve skutečnosti mohlo týkat i jejich současných životů.
Vždyť dnes už jsou lidé přeci dál, dnes je 21. století, dnes se to stát nemůže – ale vždy, když v té, či oné době lidé žili a přicházeli o svobodu, tak bylo „teď“ a nejmodernější současnost a vrchol pokroku.

Je tedy žalostné vidět to naprosté selhání elit a kvalitních novinářů, kteří tak snadno skočí na vlnu propagandy, autocenzury a sami si přikládají pod kotel nesvobody, kde se jako ty žáby pomalu dobrovolně vaří.

Palach byl v ’69 označován za duševně pomateného, piety byly ničeny a média mlčela. Začátkem března letošního roku se před ministerstvem zdravotnictví zastřelil člověk. Druhý den ale palcové titulky informovaly o nové zázračné vakcíně a tato zpráva zcela zapadla, nebo ji hlavní média dokonce vůbec nezveřejnila. Před ministerstvo lidé nosili svíčky a květiny, ale z místa před dveřmi byla tato pieta opět záměrně odstraňována. Média ale mlčí dál – stejně jako v ’69.

Propaganda, jeden jediný správný názor, autocenzura, ostrakizace jiného myšlení, zastrašování – ty metody jsou stále stejné a stále dokonale funkční.

Na záchranu starého stromu uprostřed Prahy se sešlo osmdesát lidí, ale na podporu dětí a doslova ztracené generace, které je rok upíráno právo na vzdělání, se před pedagogickou fakultou sešlo lidí jen třicet, ale další tisíce „bojovali“ z pohodlí svých pokojů lajky na Facebooku. Oni jsou přeci dopoledne v práci…

Tisíce křížků na historickém Staroměstském náměstí nevadí, ale za nastříkání slov „Za oběti neschopné vlády“ hrozí pachateli pokuta a policie po něm intenzivně pátrá.

S lítostí zjišťuji, že jsou lidé – a pravděpodobně je jich většina – kteří ke svému životu svobodu zkrátka nepotřebují. Přizpůsobili se za socialismu a přizpůsobili se i nyní. Je pro ně sice důležité, aby mohli jezdit lyžovat, dostali se do jiného okresu na svou chatičku, nebo mohli v létě do Chorvatska, ovšem neřeší to principiálním bojem za svobodu, ale shánějí se jen po návodu, jak to které nesmyslné nařízení obejít, případně se, aby už měli konečně klid, nechají naočkovat. A pokud k tomu ještě dostanou 100% kompenzaci platu, za své často již neexistující pracovní místo – což ale ještě nevědí – jsou dokonale spokojeni. Nestěžují si, ale běda až o tu práci nakonec opravdu přijdou, případně zjistí, že si poničili zdraví nedostatečně vyzkoušenou vakcínou – pak si na svobodu rádi vzpomenou a dokonce se ji začnou dovolávat. Ovšem pak už bude opět pozdě.

Ona ale svoboda není o tom nafotit se se slzou v oku na náměstí u tisíců křížků a získat několik lajků od přátel „demokratů“ na Facebooku – té mlčící většiny, která sedí hezky v teple v obýváku.

Svoboda je totiž neustálý boj a sledování dění kolem sebe a aktivního zapojení se a co je nejdůležitější – zapojení se i za cenu vlastní oběti. Protože bez ní to zkrátka nejde. Nelze čekat na záchranu od kohosi. Protože ten někdo nikdy v minulosti nepřišel – a on nepřijde ani dnes.

Je to tedy opět jen na nás samotných.

Psáno pro Prima Zoom (duben 2021) – drobné úpravy

Jan Tománek