(z došlé pošty)

„Dobrý den,
prosím vás, předejte tento email – dopis mému lékaři Janovi, je to moc důležité pro mé zdraví. Děkuji!“

„Dobrý den Jeníku,

doufám, že si na mě pamatujete. Už jsem u vás byl na dvou prohlídkách, na té poslední jsem platil jehněčí kýtou. To není snaha vyvolat váš vděk (byť já věřím, že byla skvělá), ale spíše vyvolat vaši vzpomínku. Už si na mě vzpomínáte že? To je dobře!

Do mé další návštěvy chybí pár měsíců, bude asi v dubnu ať už mi bude jakkoli dobře. Je to ještě dlouho a já jsem vám slíbil, že vám napíšu abych vám připomenul, že děláte skvělou práci. Co mě k tomu vlastně vede? Chci mít svého doktora, kterému věřím, v dobré kondici. Všiml jsem si totiž, že doktoři to mají těžké, nikdy se jich nikdo neptá jak se cítí. Pravda, většina z nich, když se při příchodu do jejich ordinací zeptám, jak se mají a jestli jim nemůžu nějak pomoct, dost vyděsí (hnedka totiž vidím, že jsou na tom hůř než já, cítím se někdy i provinile, že je obtěžuji se svými maličkostmi). Odpovědi jsou pak neupřímné a já cítím, že nedošlo k rozlomení ledu abychom se dobře poznali, ale spíše k zamrznutí pekla. Jeden mi dokonce velmi rozpačitě odpověděl „Já jsem primář“. Logicky mu tedy říkám „No o to více důvodů si spočinout ne?“.

Důkaz, že je přepracovaný mi podal tím, že mi až do konce vyšetření nedokázal odpustit. Přitom já ho mám tak rád. Nechci mu ubližovat. No ale to je vedlejší. K vám chodím častěji a proto chci pracovat na tom abyste byl v pohodě. Pamatujte na to, že jsem vám vděčný za vaše slova. Za vaši snahu. Celé Hnízdo zdraví mi v mnoha chvílích velmi pomohlo. Jste skvělý chlap a já vás mám rád. Tak se mějte krásně! A kdyby na vás někdy sedla trudnomyslnost, tak mi klidně zavolejte! … a nebo navozte pár kolec kvalitního hnoje, to je lék, to víme oba dva!

Zdravím vás a těším se na vás.
Mějte se krásně! 🙂

Václav, 27. 12. 2021“