Covid – report bývalé redaktorky Zdravotnických novin Vladimíry Boškové…

Moje publicistické začátky jsou pevně spjaté se Zdravotnickými novinami. Šéfredaktorem tehdy byl vzdělaný, osvícený a pokrokový Tomáš Cikrt. Redaktorkou, nakloněnou psychosomatickému způsobu medicíny, Vladimíra Bošková. Časy se mění. Se Zdravotnickými novinami i Tomášem Cikrtem jsme se názorově rozešli. Dobří žurnalisté zůstávají. Dnes již bývalá redaktorka Vladimíra Bošková mi čas od času mailem posílá reporty k covid pandemii. Vždy skvělé, ozdrojované, profesionální. V mainstreamových médiích je nenajdete. Vážená paní redaktorko, děkuji. V úctě. Jan Hnízdil

EU až do nedávna tvrdila, že si zakládá na vládě práva, ale zejména letos, od začátku plošného očkování, začala vládu práva ještě více popírat. Prakticky se v členských zemích (až na malé světlé výjimky) ruší mezinárodní úmluvy (Evropská úmluva o lidských právech, bioetická konvence), ústavy jednotlivých zemí a jejich celkový právní rámec. Evropa si zakládala na tolerantní demokracii, od začátku plošného očkování ale tuto hodnotu začala popírat – začala se vytvářet cílená nesnášenlivost vůči neočkovaným. Čímž se ruší mj. také nezávislá věda, prostřednictvím médií i dalšími prostředky se znemožňuje veřejná diskuse různých odborníků s rozdílnými názory: zvláště se tabuizují ti, kteří trvají na spolehlivosti přirozené imunity, ať po prodělání covid-19 nebo po setkání s různými jinými koronaviry v minulosti (např. německé univerzity výzkumem prokázaly, že část obyvatelstva má již imunitu proti SARS-CoV-2 získanou ještě před touto pandemií – analyzovaly se vzorky krve v SRN, USA aj., odebrané pacientům či dárcům krve již před r. 2019).

Popírání přirozené imunity občanů mj. po prodělání covid-19 vede politiky různých evropských zemí zcela mimo vědu. Přitom se v řadě zemí ukazuje, že vakcíny proti covid-19 (vedle násobně vyšší míry nežádoucích závažných účinků oproti jiným druhům očkování) proti novým variantám viru selhávají: jsou méně účinné, než se předpokládalo, patrně mají i kratší dobu ochrany. Stále vyšší počet očkovaných se infikuje a přenáší virus.

Americké CDC doporučilo, aby očkovaní nosili roušky. Podobně to očkovaným doporučuje i německý Institut R. Kocha. Britští odborníci informovali v létě členy parlamentu, že virus se nedá vymýtit vakcínami, protože očkovaní přenášejí nákazu, měla by se podle toho upravit strategie očkování, nebyl odborný konsensus pro 3. dávku (jsou-li vakcíny málo účinné, není lege artis je nabízet za cenu ev. dalších vedlejších účinků); britští odborníci (informovala o tom mj. BBC) uvedli, že očkováním nelze dosáhnout kolektivní imunity.

Podobné informace přinesla např. redakce Thelocal.dk: Za srpen se 20 % plně očkovaných nakazilo. Odborníci dánského úřadu pro infekční nemoci (SSI) uvedli, že u tohoto viru nelze dosáhnout eliminace očkováním, virus tu prostě zůstane a bude se měnit jako chřipkové viry. I z tohoto důvodu Dánsko (a jiné země) zrušilo restrikce a spoléhá na část očkovaných obyvatel a část z nákazy uzdravených. Norsko uzdraveným i očkovaným přiznalo imunitu 12 měsíců. Švédsko nepoužilo covid-pas proti vlastním občanům, ke hrubému nátlaku kvůli očkování. Skandinávie, německé úřady aj. přiznaly, že v současné době virus nezpůsobuje významnější růst hospitalizací ani úmrtí. Z tohoto úhlu pohledu není další omezování základních práv občanů (upírání vstupu na různá místa bez covid-pasu, donucování k vakcinaci dalšími formami atd.) z hlediska mezinárodních úmluv i ústav jednotlivých zemí nepřiměřené a z hlediska medicínského nezbytné.

V SRN prezident Spolkové lékařské komory ve stanovisku zveřejněném 17. září označil některá opatření či záměry německých politiků za absurdní (např. upírání svobodného pohybu dětem v podobě covid-pasu); německé Spolkové sdružení smluvních lékařů v tentýž den zveřejnilo vlastní stanovisko, v němž lékaři požadují, aby vláda ukončila „rétoriku strašení a politiku založenou na panice“, aby ukončila státní restrikce. Kdo chtěl, mohl se nechat očkovat. Nyní může přejít odpovědnost ze státu na jednotlivé občany.

Patrně by němečtí lékaři, kteří se všeobecně vyznačují zdvořilým jednáním, nevolili tak kritická stanoviska vůči politikům, kdyby epidemiologická situace hrozila zátěží nemocnic a lůžek intenzivní péče. I např. v Rakousku lze ověřit, že na JIPkách je 36 % lůžek volných. Někteří švýcarští politici pak přiznali, že covid-pasem sledují donucení lidí k očkování, tj. že primárním podnětem k restrikcím práv a svobod není tlak na nemocnice (Švýcarsko má oproti SRN a Rakousku méně lůžek a malé JIPky, takže někdy vypomáhají sousední kantony).

To, že v Itálii vláda a parlament, i při lepší epidemiologické situaci, prodlužují nouzový stav, v němž mohou na občany více „tlačit“, nepřekvapuje. Itálie mívá problémy ve státní a veřejné správě, pokud jde o dodržování práva. Překvapuje to u Švýcarska, které má za více než 1,5 roku vedeného kvalitního výzkumu ověřen vysoký počet obyvatelstva s protilátkami (v řadě kantonů 80 – 90 % občanů má protilátky, ať z očkování nebo po uzdravení z infekce). I občané Švýcarska se diví, že vláda rozšířila použití covid-pasu jako zábrany pro normální život v situaci, kdy v podstatě nemůže dojít k žádné dramatické vlně infekce s vysokým počtem úmrtí.

Na rozdíl od občanů členských zemí EU se švýcarští občané mohou pokusit v rámci referenda změnit zákon o covid-19 a odejmout vládě příliš široké pravomoci, příliš volná kritéria, podle nichž by mohla prodlužovat mimořádná opatření.

Němečtí voliči jsou nyní před spolkovými volbami zčásti nerozhodní: nejen v této zemi se během letošního roku ukázalo, že jak CDU, tak SPD či Zelení (tyto tři strany zatím přitahovaly voliče nejvíce) bohužel začaly covid-19 a vakcinaci řešit stále více mimo vědecké poznatky a místo vnímání doporučení odborníků, včetně výzkumu protilátek v populaci, se německé odborné instituce ocitají pod politickým tlakem (např. komise pro očkování STIKO až po několikatýdenním tlaku politiků vydala doporučení pro očkování od 12 let, jež původně vydat nechtěla).

I čeští voliči cítí, že ČR potřebuje změnu. Koho ale volit, aby zvládl problematiku covid-19 a očkování lépe, než je tomu dosud? I část Čechů je nerozhodná. Potřebujeme někoho, kdo si poradí se schodkem ve veřejných financích, aniž by ho řešil nespravedlivě k některým slabším skupinám obyvatelstva. Potřebujeme někoho nezkorumpovaného. Někoho, kdo ctí rozsudky soudů, kdo rozumí tomu, že ze života Evropanů nelze trvale vyrušit základní práva a svobody. Potřebujeme také někoho, kdo nebude společnost nadále rozdělovat na očkované, uzdravené a otestované, navíc s rizikem, že takovou politiku by patrně přežili jen ti očkovaní – avšak přinejmenším část z nich by se (jak ukazují statistiky mnoha zemí) stejně nakazila, takže by nakonec i oni patřili k těm uzdraveným s protilátkami po prodělané infekci. Jak se k nim potom politici, kteří protilátky po nemoci neuznávají, zachovají?

Mimo vědu zůstává přání politiků v různých zemích, aby si ti uzdravení z nemoci nechali vpíchnout jednu dávku vakcíny: výzkumy trvající déle než 1,5 roku ve Švýcarsku, Rakousku, Německu, USA aj. prokázaly, že u většiny uzdravených trvá přirozená (buněčná) imunita 12 – 16 měsíců (odhaduje se, že trvá déle, ale zhruba těch 16 měsíců je v praxi ověřeno). Proč tedy vakcína? Jedním z vysvětlení by mohl být fakt, že tímto způsobem by se ti uzdravení promíchali s těmi očkovanými, takže by ve statistikách už tolik nefigurovala skutečnost, že roste počet infikovaných očkovaných.

Růst počtu infikovaných po vakcinaci potvrzují německé úřady, švédský zdravotní úřad, dánské úřady, Izrael aj. Politici, kteří skutečně sledují zdraví veřejnosti (bez postranních soukromých zájmů), by si z tohoto úhlu pohledu měli těch uzdravených z covid-19 vážit, nikoli je šikanovat, protože právě ti uzdravení mohou vykrýt svou spolehlivější imunitou nedostatky vakcín.

Rakouské ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí má na svém webu výzkumnou studii, která ověřovala míru reinfekce u uzdravených z covid-19: sledovalo se od loňského února a března 440 000 uzdravených z nákazy, a do letošního února se našlo jen 40 rakouských občanů, u nichž se vyskytla nová infekce (druhý pozitivní PCR test). Naproti tomu např. Dánsko přiznalo přes 9000 infikovaných po plné vakcinaci na 4 milióny očkovaných; ve vztahu k celkovému počtu infikovaných jde o 5 % plně očkovaných, kteří se nakazili, zatímco reinfekce u uzdravených nečiní ani jedno procento ve vztahu k celkovému počtu infikovaných.

V Rakousku se někteří špičkoví právníci rozhodli (nezávisle na FPÖ, která se rovněž obrací na ústavní soud) uplatnit ústavní stížnost ohledně omezování práv neočkovaných občanů a zvýhodňování očkovaných (bez ohledu na to, že i oni se mohou nakazit a přenášet infekci) s tím, že už dnes vládě nejde o to, zda je člověk zdravý, infikovaný nebo nemocný, ale primárně o to, zda je očkovaný. Právníci informovali média, poté se jim ihned nabídlo asi 40 000 občanů, aby vedli stížnost i jejich jménem, další se připojují. Zřídili platformu www.covid-beschwerde.at, budou průběžně informovat veřejnost. Rakouská vláda totiž zvažuje, zda zavede pravidlo „1G“ – jen pro očkované.

Vladimíra Bošková