V zásadě je správně, když se vládní politik vypraví do strukturálně postižených regionů. Je to v pořádku. Taková aktivita by měla být pravidelná a běžně na pořadu dne.
Pokud se ale vydá Rakušan do Karviné, Sokolova, Ostravy, Mostu a dalších strukturálně postižených měst a regionů, po dvou letech hrozivého vládnutí této vlády, jde samozřejmě jen o další ukázku psychotického aktivismu, jehož jádrem je vyvolávání konfliktů a zvyšování pozornosti. Je to praktika, která tento typ politiků provází od počátku.
Tahle věc nepomůže v daných regionech nikomu a ničemu.
Je to podobné, jako když se po zvolení prezidentem vypravil do Ostravy Petr Pavel, aby zde šaškoval v zavřeném dole. Aniž by mu někdo z jeho marketingového dream teamu předtím vysvětlil, že v Ostravě jsou doly už dvacet let zavřené a město a region intenzivně pracuje na tom, aby zde vznikaly centra pro vědu, moderní technologie, výzkum, lékařství a podobně.
Co už, na papalášské výjezdy jsme zde zvyklí. Už od dob, kdy zde Gottwald zapaloval nefunkční vysoké pece.
Rakušan nedávno ohlásil práci nového marketingového týmu. Údajných špiček, kteří stojí za zvolením Pavla, Čaputové atp. Titéž marketéři, kteří se uvedli mimořádně hloupým videem, nyní pokračují ve strategii, která by se dala nazval „čelem k voličům“.
S povzdechem to okomentuji.
Setkání s občany je vždy cenné. Nicméně, princip je trochu jiný. Je dobré znát názory voličů už před volbami. Podle voličů, jejich potřeb, připravovat volební programy. A tyto se poté snažit ze všech sil prosazovat a naplnit.
Tato vláda dělá přesný opak. Na voliče kašle, prosadí se k moci volební reformou, poté vládne pro republiku devastujícím způsobem a když už doslova hoří, tak teprve tehdy, za doprovodu početné ochranky a těžkooděnců, vyráží za občany.
Obávám se, že to, co nespokojení lidé v regionech potřebují, Rakušana jednoduše nezajímá. Tahle akce slouží k tomu, aby se Rakušan předvedl před vlastními voliči. A když si počtete pod jeho příspěvkem, jeho voliči skutečně oceňují Rakušanovo „hrdinství“. A zase, rozčilují se nad lidmi, kteří se do Rakušana obuli pěkně zhusta a v Karviné mu řekli pragmatické: „Demisi, fašisto.“
Pro mě osobně by bylo cenné setkání s Rakušanem v jediném případě.
Kdyby přišel, předstoupil před občany a řekl:
„𝑃𝑎𝑟𝑑𝑜𝑛. 𝑃𝑜𝑠𝑟𝑎𝑙𝑖 𝑗𝑠𝑚𝑒, 𝑐𝑜 𝑗𝑠𝑚𝑒 𝑚𝑜ℎ𝑙𝑖. 𝐴𝑏𝑠𝑜𝑙𝑢𝑡𝑛𝑒̌ 𝑗𝑠𝑚𝑒 𝑡𝑜 𝑛𝑒𝑧𝑣𝑙𝑎́𝑑𝑙𝑖 𝑎 𝑛𝑒𝑢𝑚𝑖́𝑚𝑒 𝑡𝑜. 𝑃𝑟̌𝑖𝑠̌𝑒𝑙 𝑗𝑠𝑒𝑚 𝑠𝑒 𝑣𝑎́𝑚 𝑡𝑖́𝑚𝑡𝑜 𝑧𝑎 𝑠𝑣𝑒́ 𝑢́𝑐̌𝑖𝑛𝑘𝑜𝑣𝑎́𝑛𝑖́ 𝑜𝑚𝑙𝑢𝑣𝑖𝑡. 𝑉 𝑝𝑜𝑛𝑑𝑒̌𝑙𝑖́ 𝑠𝑙𝑜𝑧̌𝑖́𝑚 𝑑𝑒𝑚𝑖𝑠𝑖.“
Možná bych se v takovém případě obtěžoval na podobné setkání přijít.
A možná bych mu poprvé v životě i upřímně zatleskal.
David Martínek