Tato sobota začala mimořádnou zprávou o sestřelení izraelské F-16I, která podle Izraelských obranných sil (IDF) prováděla útoky na syrskou vojenskou základu T-4 ve střední Sýrii nedaleko pradávného města Palmyra. Izraelský tryskáč sice spadl až v Izraeli, ale bylo jasné, že důvodem jeho pádu byl těžký útok vedený syrskými protileteckými systémy – v tomto případě už několik desetiletí starými S-200 (SA-5 podle značení NATO) – umístěnými na syrské půdě a nejspíš poblíž T-4.
Když si to tak řekneme a dáme dohromady – tak i když vezmeme v úvahu mohutnou reakci IAF vůči Sýrii – tak to všechno ukazuje posuv paradigmatu v Sýrii a zvýšení sebedůvěry Damašku a jeho spojenců, že si s izraelskou agresí poradí.
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.SouhlasímNesouhlasímOchrana osobních údajů
A právě takto došlo ukončení letecké nadvlády Izraelského letectva (IAF) nad jihozápadním územím Sýrie, čímž se otevřela cesta prohlášení Hezbollahu, který také oznámil novou strategickou fázi v Sýrii, čímž Damašek ve skutečnosti začíná uvádět své hrozby Izraeli do života, což se až dosud dělo jen velice zřídka.
Už teď se projevuje počátek té nové fáze na takových příznacích, že ač IDF provedly „odvetné údery“, tak bombardovaly pouze vojenská předsunutá postavení a základy u Damašku v oblastech, kam pohodlně dostřelí, když jsou mimo území Sýrie.
To samo o sobě ukazuje, jaký mají strach ze zopakování incidentu s F-16I a drsná omezení pro izraelskou schopnost provádět útoky hluboko v syrském území, neboť tam jsou přítomny ještě pokročilejší protiletecké systémy, než jsou sovětské S-200, které údajně ten izraelský tryskáč sestřelily.
Je zajímavé, že vojenské základny napadené po sestřelení F-16I jsou nejméně 70 kilometrů od hraniční zóny mezi Izraelem a Sýrií, což znamená palbu ze vzdálenosti mezi 180 až 280 kilometrů, takže dostřel S-200 je pro to vysvětlením.
I pomineme-li fakt, že izraelské tryskáče obvykle provádí své útoky ze vzdálenosti několika kilometrů od syrského území, tak vzdálenost 70 kilometrů dává pilotovi zhruba jen 30 sekund reakční doby, aby vypustil své ohnivé clony a uhnul raketě letem v jejím směru, což rovněž ukazuje zdráhavost a strach izraelské strany z letů do syrského vzdušného prostoru.
