V předchozích článcích jsem se věnoval důležitosti doplňkových voleb a toho, jak prezident, aby zemi vedl efektivně a byl znovu zvolen, potřebuje úspěchy už během prvních šesti měsíců v úřadě. Ač on je více než ochoten změny provádět a předvádí své dobré úmysly, tak bitva s Marxisty zabydlenými v aparátu, kteří sami sebe označují buď za „progresivní“ nebo za „centristické“, je už ztracená. Proč je ztracená? Protože ti, které předtím Obama jmenoval do soudů a do Nejvyššího soudu spolu s nesčetnými aparátčíky uvnitř administrativní mašinérie v podstatě představující „pátou kolonu“ jsou natěšení, jak budou prezidentovo úsilí sabotovat.
Takže úspěšné vykolejení jeho úsilí už v pokročilém stadiu běží. Jak jsem psal v jiných článcích, všechno, co Demokraté potřebují, aby si zabrali Senát a Sněmovnu reprezentantů v nadcházejících doplňkových volbách, je, aby prezident nedělal viditelné a produktivní změny během prvních šesti měsíců své funkce. Otupělá veřejnost to bude vnímat jako krach a s tím jak ti RINO (falešní Republikáni ve straně) s tím pomohou, aby „rozvrátili“ támhleto a túhleto, tak se prezidentova popularita zhroutí.
Plánovaný pohraniční plot se nepostaví, ke zrušení zdravotního systému Obamacare nedojde, ta záplava ilegálů se ani nezastaví ani nezvrátí a finanční opatření ke stimulaci domácí ekonomiky budou postupovat vpřed tak nějak rychlostí ledovce. Všechny prezidentovy vládní vyhlášky rozbili Obamou jmenovaní soudci u soudů. Do doplňkových kongresových voleb už moc času nezbývá. Máme na to rok a než začne kampaň, tak to vypadá, že si všechno urvou.
Obamacare je nejlepší příklad, jaký lze nastínit. Pojišťovna Aetna se nedávno poddala a stáhla se z té mašinérie, když to tato soukromá pojišťovna nemůže ustát. Prohlásili, že prostředí je „neudržitelné“ a že firma nemůže odepisovat ty rozpočtové propady a snášet to obskurní prostředí, kde není vymezena žádná hranice a kde vláda svévolně rozhoduje o něčem, co společnost nepodepsala. Z ekonomického hlediska ví každý s mozkem, že Obamacare nebude řádně fungovat a že to bude finanční a administrativní katastrofa.
Proto je Obamacare vlastně úspěšná: jejím účelem bylo vyvolat kolaps systému a pojišťoven s tím, že se to dožene do systému jediného plátce a vláda se toho zmocní jako „náhrada“ a vpadne tak do života každého občana … prostě hra čistě podle „Clowardovy Pivenovy“ strategie v nejlepším provedení.
Za to, že Obamacare pokračuje, může Republikánská strana. Nikdo k tomuto faktu ale moc nepřihlíží. Teď všechny zajímá je vyhození Comeye a potenciální vazby jeho vyhození na Flynna a jakékoliv vazby na Rusko týkající se předvolební kampaňové komunikace mezi tehdejším kandidátem Donaldem Trumpem a ruským vedením. Obamacare je skoro zapomenutá.
S tím, jak v tomto okamžiku Republikáni kontrolují jak Senát, tak Sněmovnu reprezentantů, tak mohl být zákon ke zrušení Obamacare už dávno schválen oběma komorami Kongresu a být na prezidentově stole k podepsání: k tomu ale nedošlo a může za to Republikánská strana.
Když nemůže prezident udělat změnu, i když mají Republikáni pod kontrolou obě komory Kongresu, co se stane po doplňkových volbách, když změní složení Kongresu a dají ho Demokratům? Jak bude znovu zvolen a pokud ano, co z toho bude? Čekal s vyhozením Comeyho příliš dlouho… a tak na nás to jméno bude čučet z každodenních zpráv ještě více než Natalie Holoway … a tak se mu to teď vrací. Jaké to má řešení?
Válku! Válka je tím prostředkem, který použije administrativa, aby strhla veřejné mínění a kongresmany a další naboby sešikovala do sevřeného pochodového tvaru pod záminkou: vyber si „jsi vlastenec nebo nejsi žádný patriot,“ čímž je všechny vystaví soudu veřejného mínění a mediálního jeviště. Kongres, který má koupený vojenskoprůmyslový komplex s oligarchií a zbrojními lobbyisty, také válku vždy podporuje.
Administrativa sice zatím nic moc v podstatě nedosáhla, ale válka ji může „zachránit“ před obtížemi a odvrátit pozornost veřejnosti. Máme tu několik dějišť, které mohou snadno metastázovat do plnocenného konfliktu a pak do toho zatáhnout i další národy do všeobecné války. Katalyzovat takovouto aktivitu by bylo pro jakoukoliv administrativu s podporou zdrojů Spojených států snadné. Otázkou k zodpovězení tedy zůstává, zda administrativa, aby se zachránila, takovýto krok přijme.
Historie dokazuje vysokou pravděpodobnost, že administrativa to tak udělá:
- Carterův Orlí spár (zkrachovalý pokus zachránit íránská rukojmí),
- Reaganova Grenada,
- Ve Velké Británii Margaret Thatcher s jejími Falklandskými ostrovy,
- Bush starší s Irákem (I),
- Clintonovo bombardování Srbska a válka v Bosně,
- A Bush mladší s Irákem (II).
Provede i tato administrativa podobné kroky s nějakým z hrozících „sudů prachu“ jako Ukrajina, Severní Korea nebo Sýrie? Tuto otázku bude ještě třeba zodpovědět a je vysoká pravděpodobnost, že odpovědí bude „ano“.
Jeremiah Johnson
Zdroj: zerohedge.com