Jen rychlá předmluva tomuto článku od Bellona.org. Bellona je v Norsku sídlící nevládní organizace specializující se na čištění od jaderného odpadu a jadernou bezpečnost. Jak Nils Bohmer, tak Charles William Digges byli v prvních dnech protavení jaderného reaktoru ve Fukušimě v Tokiu a nabízeli japonské vládě své služby a vysoce specializované zařízení pro detekci radiace k měření nejdůležitějších úniků v prvních dnech této jaderné katastrofy z roku 2011.
Tato raná měření by mohla být kriticky významná a rovněž je vyžadují bezpečnostní protokoly IAEA vzniklé po Černobylu k vyhodnocení pravděpodobných zdravotních dopadů na oblasti přilehlé k jaderné elektrárně s katastroficky protaveným reaktorem ve Fukušimě. Japonská vláda jejich laskavou nabídku odmítla a o dva roky předtím, než se Nils a Charles konečně do dějiště fukušimské katastrofy dostali.
Tento nedostatek kultury jaderné bezpečnosti a zakrývání zmiňovala i oficiální zpráva IAEA o fukušimské havárii a vypadá to, že to ignorovalo i vedení Haldenu.
Takže by se něco takového mohlo stát zase, že? No, to nejenže by se mohlo stát, ale za chmurného mlčení proběhlo nějaké natavení reaktoru v říjnu 2016, kdy ta situace stále ještě nějak pokračuje, a to uvolňuje radioaktivní jód 131 a vodík, jenže o tom nevěděla ani norská veřejnost ani Bellona (ta sídlí v norském Oslu jen kus severně od výzkumného trhoriového reaktoru v Haldenu), dokud jsem Bellonu jen před týdnem nekontaktoval já (Shaun McGee blogger arclight2011) a nepožádal je o objasněné bezpečnostní situace spojené s natavením palivových tyčí a o určení statutu radiačního zamoření.
Nils se pustil do vytváření zprávy, o té troše faktů, které se mu povedlo sesbírat. Žádná raná radiační měření o této katastrofě nebyla zveřejněna kromě toho, že EURDEP měl náhle nějaké mezery v datech o radiaci z Haldenu a z Osla, monitorující tyto oblasti z doby táhnoucí se až do konce února 2017 (snímek obrazovky z radiačního mapování EU tedy od EURDEP níže);