Jmenujte jediného člověka nebo organizaci, jimž byste věřili, že by měli kontrolovat, co říkáte. Komu důvěřujete, že by měl kontrolovat, co můžete číst, nebo za vás činit rozhodnutí o tom, co je pravda a co pravda není? Komu důvěřujete, že by mohl dělat policistu nad vaším myšlením? Německá vláda si myslí, že přesně ví, kdo by měl být arbitrem pravdy a které články by se mělo dovolovat, aby byly vystaveny. Ona sama! To by vedlo k monopolizaci mediálního průmyslu. Jedna nebo dvě ohromné platformy by dominovaly veřejné debatě; okrajové hlasy by byly ignorovány nebo vyloučeny.
Kdo by dělal policii nad touto policií? Facebook se na to už nachytal, už musel vyhodit ty, kdo sestavovali jejich trendy příspěvky, když se ukázalo, že provozovali politickou zaujatost a běžně potlačovali (konzervativní) materiály, s nimiž nesouhlasili.
Jmenujte jediného člověka nebo organizaci, jimž byste věřili, že by měli kontrolovat, co říkáte. Komu důvěřujete, že by měl kontrolovat, co můžete číst, nebo za vás činit rozhodnutí o tom, co je pravda a co pravda není? Komu důvěřujete, že by mohl dělat policistu nad vaším myšlením?
Německá vláda si myslí, že přesně ví, kdo by měl být arbitrem pravdy, a které články se mělo být dovoleno vystavovat. Ona sama!
Poté, co němečtí zákonodárci navrhli zákon, který hrozil pokutami až 500 000 euro (13 500 000 Kč) za publikaci „falešných zpráv," se Facebook rozhodl využít organizaci zvanou Correctiv, popisovanou jako německá fakta kontrolující nezisková organizace, aby ta rozhodovala, zda jsou nahlášené články „skutečné“ nebo „falešné“.
Tento systém by pak měl jednotlivé uživatele Facebooku povzbuzovat, aby Correctivu nahlašovali příspěvky jiných uživatelů. Pro Facebook potom Corrective označí za „falešné zprávy“, jakékoliv články, které uzná za vhodné.
Ani potom to nabylo pro některé německé zákonodárce dost drsné, a ti požadovali, aby články považované vládou za falešné byly odstraňovány do 24 hodin, nebo jinak dostane Facebook 500 000 euro pokuty. Takovéto kroky by bezpochyby lidi vedly, aby z Facebooku utíkali na jiná sociální média, nebo k ještě pravděpodobněji k tomu, že Facebook toho sám nechá. Německé pokusy dělat policajta Facebooku by mohly skončit jako zbytečnost; spousta těchto plánů vypadá podezřele jako falešné hrátky k hrabání peněz.
Centralizovaná „policie projevu“ by rovněž vytvořila monopolizaci v mediálním průmyslu. Jedna nebo dvě ohromné platformy by dominovaly veřejné debatě; okrajové hlasy by byly ignorovány nebo vyloučeny.
Když by existovala organizace vytvořená k rozsuzování „pravdy“, jak by někdo pak takovou organizaci mohl kritizovat? Každá organizace, u níž není žádný mechanismus, který by ji umožňoval kritizovat, nebo které by se ponechala „čestná funkce“, aby se kritizovala sama, by měla spustit poplašnou houkačku.
Nové zdroje zavrhované vládou mohou často mluvit pravdu. Co když pravdu mají? Cenné zprávy mohou pocházet ze zdrojů mimo mainstreamová média.
V časech, kdy se médiím establishmentu moc už od počátku nevěří, jak by mohla existovat cenzura, která by nepoškodila důvěru ve zprávy ještě více? V případě kteréhokoliv sporu nebudou malé společnosti schopné najmout si drahé právníky, aby vedly s německou vládou spory. Jak dlouho potrvá, než se válečné pokladnice uživatelů sociálních médií vyprázdní v porovnání s téměř nevyčerpatelnými zdroji německého státu?
Navíc, jak všechno to policajtování nad sítěmi zajistí neutralitu jejich personálu, kdo bude určovat správnost článků? Kdo by dělal policii nad touto policií? Facebook se na to už nachytal, už musel vyhodit ty, kdo sestavovali jejich trendy příspěvky, když se ukázalo, že provozovali politickou zaujatost a běžně potlačovali ( konzervativní) materiály, s nimiž nesouhlasili.
Facebookový "Tým sestavující seznam trendy zpráv" zakazoval lidem odhalovat džihádisty, ale dovolovat stránky, které glorifikovaly násilí proti policii a stránky podněcující k proti-izraelskému terorismu. To je dost tristní historie.
Lidé, kteří ale ani k násilí nepodněcovali byli Facebookem nepatřičně cenzurováni. Bývalé dopisovatelce Gatestone, Ingrid Carlqvist, suspendovali její účet; dopisovateli Gatestone Douglasi Murrayovi články Facebook cenzuroval; a tohoto spisovatele Facebook zablokoval za otázky ohledně organizace Na černých životech záleží. Všichni tito zakázaní autoři zpochybňovali politicky korektní interpretace událostí.
Celý cenzurní průmysl je otevřený ke zneužívání; ovšem vlastně k tomu přeci cenzura v první řadě je. A co zastaví různé lidi, aby nestigmatizovali hodněkrát nějaký článek? Také algoritmy a vymakané počítačové programy by mohly různé články umlčovat. Přicházející nové informace dále mění statistiky nebo fakta o tom, o čem se v dané době věří, že je pravdivé. Všechno to znamená, že nějaká stížnost na „falešné zprávy“ může očernit takovýmto cejchem pravdivý článek - a může tak očerňovat žurnalisty, ať už z politické motivace, kvůli zlovolnosti nebo čistě jen omylem. Také algoritmy dělají chyby. Lidé by se mohli také začít divit, že co hlásí, pak stejně není považováno za „falešné zprávy“. Je tohle ten druh tisku, který svobodný svět chce?
Německá vláda by mohla začít jako „falešné zprávy“ pokutovat politické názory, které shledá jako „nepohodlné“ - což je perfektní způsob, jak zrušit diskusi.
Žádná vláda by neměla rozhodovat, co je hodné publikování, a toho hodno není. Mediální organizace často publikují články, o kterých si vlády myslí, že nejsou v národním zájmu. To je až příliš snadné vyhlásit nějakou zprávu za „falešnou“ jen proto, že se nehodí něčím politickým zájmům. To je metoda používaná diktaturami; správně se to jmenuje autoritářské zneužívání moci.
Nejlepším způsobem boje s falešnými zprávami je nechat lidi, ať mluví svobodně, zkontrolují si fakta a pak přednáší proti-argumenty. Trh myšlenek o jejich osudu rozhodne.
Robbie Travers
Zdroj: gatestoneinstitute.org
Loading...
