Během posledních několika let začalo být z hojných dokladů jasné, že Čína nemá o prezidentu Baracku Obamovi moc vysoké mínění. Jen pro připomínku během Obamovy poslední cesty do Číny na počátku září ho Čína „přivítala“ velice nediplomatickým pozdravem, kdy se to vyvinulo do stupňujícího se okřikování za účasti čínských a amerických činitelů včetně národně bezpečnostní poradkyně Susan Rice, což se vyvinulo do přeřvávání s členem čínské delegace.
Nejdříve tam pro Obamu nebyly žádné schody, aby mohl vystoupit z letadla a sestoupit na koberec, takže musel použít nouzového východu.
Pak začal člen čínské delegace ječet na personál Bílého domu s požadavkem, aby ten hlouček vypadl z příjezdové scény.
Činitel Bílého domu řekl: „Obama je náš prezident a Air Force One je naše letadlo,“ a že tisk nevystoupí s předurčené oblasti. Čínský činitel mu ale rozhněvaně odpověděl: „Toto je naše země. A tohle je naše letiště.“
A od té době se to jen zhoršilo.
Od toho okamžiku do dneška neuplynulo dlouho a přes noc se v hlásné troubě Komunistické strany Číny v listu Xinhua, který je obvykle převodníkem názorů politbyra, objevil komentář, s podepsaným autorem Chen Shilei, který se zběsile pustil do Baracka Obamy, když jeho zahraniční cestu zesměšňoval a říkal o ní, že poslední Obamova zámořská cesta v úřadě, „která se stala usmiřující cestou v poslední minutě po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách, skončí tím, že nepřinese ujištění nikomu.“
Jako tento čínský mediální kanál opakuje, začal Obama v pondělí cestu, která jej přivede do Řecka, Německa a Peru, což přichází uprostřed obav, že Trumpovo zvolení změní americkou zahraniční politiku a bude mít dopady na strategické vztahy Ameriky s jejich spojenci a partnery po celém světě.
Tato cesta po třech zemích, během níž by Obama podle očekávání měl prodiskutovat regionální a globální záležitosti s evropskými vůdci a zúčastnit se summitu vůdců Asijsko-pacifické ekonomické spolupráce (APEC), byla naplánována ještě, když to vypadalo, že soutěž o Bílý dům vyhraje demokratická kolegyně Obamy Hillary Clinton.
Začne to být zábavnější, když se v článku pustí do Obamova pokrytectví, tvrzením, že „Obama“, který Trumpa před všeobecnými volbami kritizoval kvůli absenci „základních znalostí“ o kritických záležitostech v Evropě, Asii a na Středním východě, teď ironicky americké spojence a partnery ujišťuje, že jeho nástupce se bude chovat, jak předpovídal, a že Amerika si po celém světě udrží své kurz svých základních zájmů.“
Shilei dodává, že v těch rozporech mezi jeho slovy před prezidentskými volbami a po nich, se odráží nadcházející nejistota ve vztazích mezi Spojenými státy a jejich evropskými spojenci, „která z jeho poslední cesty činí cosi ne zrovna tak přesvědčivého, jako se očekávalo.“
Pokračuje:
V Evropě jsou američtí spojenci poplašeni z Trumpových řečí z prezidentské kampaně naznačujících, že Spojené státy by se mohly stáhnout ze Severoatlantické smluvní organizace (NATO), neboť další členové NATO neplatí dost a stáhnout se z Pařížské dohody o klimatické změně. Avšak upřímně řečeno Obama není tou správnou volbou, aby zažehnal obavy amerických spojenců ohledně možných změn, neboť v jeho roli jako odcházejícího prezidenta s omezeným vlivem na příchozí administrativu to nelze brát vážně.
Jelikož teď už nikdy neponechá příležitost utahovat si z ‚úpadku globálního vlivu‘ Ameriky, tak i autor řekl, že „prozatím se v hlubokých strategických obavách těchto zemí odráží i probíhající vyhnívání vůdcovské role Washingtonu v globálních záležitostech.“ Co se týče pointy tohoto, Čína tvrdí, že Amerika začíná být čím dále izolovanější:
Ve vítězství Trumpa, který přísahal „učinit Ameriku opět velikou“ a byl podporován nacionalisty a skeptiky globalizace, se odráží narůstající trend izolacionismu v americké společnosti.
Tento trend Trumpovi zajistil jistou podporu v prezidentské soutěži s Hillary a ten bude teď značně ovlivňovat zahraniční politiku jeho administrativy, když jeho spojenci ztratí pocit bezpečí a začnou být nevrlí.
Na tomto pozadí je Obamova usmiřující zámořská cesta odsouzena k marnosti a jen zvýší strategickou nejistotu amerických spojenců, místo aby je o něčem ujistila. V retrospektivě je to velice přesné hodnocení situace, i když člověk přitom pochybuje, že Obamovi to dělá starosti. Co se týče Trumpa, to se ještě uvidí, jak přistoupí Čína k jeho zvolení: vycouvá Trump z takových záležitostí jako navrhovaný 45% celní tarif a bude s prezidentem Xim schopný dohody, když ten byl mezi prvními zahraničními vůdci, který Trumpovi zavolal, aby mu řekl, že jedinou možnou volbou je spolupráce“, pokud ano, pak bude v Pekingu chválen: na druhou stranu, pokud se Trumpova rétorika eskaluje do všeobecné války, tak se diplomatická válka slov mezi Čínou a USA také jen eskaluje.
Zdroj: zerohedge.com