Vysvětlení Západních korporátních médií, která ohledně důvodu nedávné války slov mezi americkým prezidentem Barackem Obamou a filipínským prezidentem Rodrigo Dutertem živí jen velice nedovyvinuté povídačky pro adolescenty, mají málo co dělat s tím, že filipínský vůdce nazval Obamu „Putang ina“, čili v jazyce Tagalog „zkurvysynem“. Za zhroucením vztahů mezi Filipínami, bývalou a hodně zneužívanou kolonií Ameriky, a Spojenými státy je obrození filipínského nacionalismu a znechucení Duerteho ze selektivní agendy lidských práv Obamovy administrativy i antipatie filipínského vůdce k těm, kdo jsou školeni k muslimské víře v sousední Indonésii.
Duerte dobře ví, že se Obama ve svých dětských letech modlil v mešitě a recitoval Korán v kvazi-islamistické státní škole v Jakartě. A pro Duerteho, bývalého starostu velkoměsta Davao na Mindanao – jihofilipínském ostrově zamořeném skupinou wahhábitských teroristů Abu Syyaf financovaných Saúdy a vychovaných v radikálních mešitách za mořem Sulu v Indonésii – je toto Obamovo vychování v Jihovýchodní Asii značně závažné.
Duerteho odkaz na Obamovu matku nebyl pronesen v historickém vakuu. Duertemu je zcela jasná role Stanley Ann Dunham Obama-Soetoro po krvavém puči muslimů spolu s Ústřední zpravodajskou službou (CIA) z roku 1965, který svrhl sekulárního indonéského prezidenta Sukarna. Po puči, v němž se účastnil Obamův indonéský otčím podplukovník Lolo Soertoro jako brutální katan snažící se vyslídit a popravit tolik Indonésanů, co patřili buď ke komunistům, nebo to byli etničtí Číňané, kolik jen bylo možné, a ten k tomu byl stažen z americké ambasády v Jakartě.
V roce 1967 vzala Obamova matka malého Baracka Obamu s sebou, aby se přidala ke svému manželovi válečnému zločinci v Jakartě. Po příjezdu do této země s největší muslimskou populací na planetě pracovala Obamova matka u americké Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) provázané se CIA, projížděla vesnicemi ve vnitrozemí Javy s rozkazy, sebrat tolik jmen komunistů, kolik je jen možné. (Redakční poznámka: Ta jména se prodávala za rozvojovou pomoc z USA, jak se dočtete v článcích, na něž jsou odkazy na konci.)
Dokument ze svazků indonéského zpravodajství o zapojení Obamovy matky do úsilí o vyhubení Indonéské komunistické strany (PKI) a Sukarnových kádrů v jávských vesnicích a na indonéském venkově vůbec v letech po tomto puči, což byla operace využívající USAID financovanou antropoložku Ann Dunham-Soetoro, což byl projekt s kódovým názvem PROSYM. CIA vedený PROSYM měl po celé Jihovýchodní Asii mnoho protějšků.
Třeba jihovietnamský protějšek tohoto programu, který se zaměřoval na vyhubení Veitcongů a sympatizantů s Vietcongem, byl znám jako Podpora občanské aktivity a revolučního vývoje (CORDS) a znám byl rovněž jako program Phoenix. V Laosu byl ten program vyhubení, který se zaměřovala na síly komunistické Pathet Lao a severovietnamské vojáky, byl znám jako program Rascal (rascal anglicky rošťák).
Za Duterteho předchůdce Banigno Aquina, tam měl Obama svolného vojenského partnera nachystaného založit novou verzi už nefunkční Smluvní organizace Jihovýchodní Asie (SEATO) z éry Studené války, která by různé země Jihovýchodní Asie sdružila se Spojenými státy k vojenské a politické konfrontaci s Čínou kvůli kontrole nad západním Pacifikem. Být „SEATO II“, tak by americké válečné lodi a bojové letouny zase měly plná práva využívat filipínské základny k jejich nasazení do jejich „WESTPAC“, jak si to představoval Obama a jeho generálové a admirálové v Pentagonu a v Pearl Harboru na Havaji. Poté, co byl Duterte na platformě národního obrození zvolen, hned se začal sbližovat s Čínou a signalizoval, že je připraven s Pekingem udělat uspořádání, které by filipínským trawlerům dovolilo pokračovat v rybaření kolem sporných ostrovů v Jihočínském moři včetně spory opředeného skalního výčnělku v Jihočínském moři slavného Sarborough Shoal.
Dohoda s Pekingem je to poslední, co by se Obamovi líbilo. Proto byl Obama připraven proti osobě Duterteho na summitu ASEAN v Laosu vydat klatbu kvůli jeho historii přístupu k lidským právům a jeho politice mimosoudních poprav drogových dealerů na Filipínách. Poté, co americký velvyslanec na Filipínách Philip Goldberg veřejně Duterteho za razie proti drogovým dealerům pokáral, tak jej Filipínský prezident nazval „teplým čubčím synem“. Goldberg má už historii podvracení zemí, do nichž byl vyslán. Vypověděl ho např. bolivijský prezident Evo Morales za schůzky s členy pravicové bolivijské opozice k rozdmýchání Obamou sponzorovaného puče v Bolívii.
Dutertemu jsou samozřejmě jasné vazby, jaké má Obama a Goldberg k CIA. Filipínský prezident, který o Obamovi mluví jako o „barvitém“, není, jak o něm tvrdí Západní korporátní média, „filipínským Donaldem Trumpem“.
Duterte je tvrdý pragmatik, který se má na pozoru před Obamou a neokonzervativními válečnými jestřáby a před pomocníky wahhábitů a salafistů, kteří dominují nad CIA a ministerstvem zahraničí. Duterte a jeho příznivci dobře vědí o krvavých čistkách CIA proti členům a sympatizantům PKI spolu s etnickými Číňany v Indonésii, které by nebyly možné bez podpory muslimské hierarchie indonéských sunnitů – což je skupina, do které byli Obamova matka a otčím plně zapojeni.
Před CIA pučem v roce 1965 a po něm dostávala muslimská politická strana Vzestupu půlměsíce od CIA finanční pomoc pro jimi vyhlášený džihád proti PKI, indonéským Číňanům a indonéským křesťanům. Strana vzestupu půlměsíce, která je v Indonésii neustále aktivní, v této po II. světové válce převážně sekulární zemi prosazuje přijetí islámského práva šaría.
Indonéské muslimské politické hnutí bylo zvláště silné na Javě, kde Obamova matka a její muslimský manžel Lolo Soetoro spřádali rozsáhlé sítě kontaktů městy a vesnicemi i vískami. Na Filipínách mají síly bojující s povstalci ten problém, že indonéští muslimové jsou aktivní rovněž na Kalimantanu (Borneu) a za hranicemi v britském Severním Borneu (teď Sabah), což jsou oblasti nepříjemně blízko k muslimským separatismům Moro aktivním v povstání na Mindanao, tj. na domovském ostrově Duterteho. Filipíny rovněž dlouhodobě uplatňují nárok na stát Sabah na severním Borneu.
Muslimský terorismus nadále zamořuje Mindanao, Sabah a indonéský Kalimantan. Pro filipínskou vládu je ale ještě více roztrpčující, že Obamův otčím byl spolčený s filipínským jezuitským kazatelem otcem Jose Blancem, agentem CIA, který zformoval KAMI, tj. proti-čínskou a muslimsky orientovanou indonéskou studentskou organizaci, která v roce 1965 proti Sukarnovovi v Jakartě rozpoutala pouliční protesty a rozšířila je po celém Indonéském souostroví. Indonéští zástupy CIA rovněž začínají rozdmýchávat proti-čínské sentimenty v malajském státě Sarawak.
Všechny tyto operace CIA se prováděly pod patronátem SEATO, tj. organizace, kterou by Obama a Hillary Clinton rádi vzkřísili v nějaké nové formě, aby Jihovýchodní Asii ponořili do nové Studené války. Duterte projevuje ten samý druh nacionalismu a populismu, který se šíří po celé planetě proti dvojímu zlu globalismu a multilateralismu.
Západní korporátní média, která ví o historii Indonésie a Filipín a okolních regionů asi tolik, co 7 leté dítě, generalizují spor Duterte-Obama na střet státnictví amerického prezidenta s „filipínským Donaldem Trumpem“.
Duterte je prvním Mindanaoanem zvoleným prezidentem Filipín. Jako Mindanaoan, který ví o historii kolem moře Sulu jako mnoho jeho krajanů, má Duterte jen málo času pro amerického prezidenta, jehož indonéský klan má na svých rukou spoustu nevinné krve lidí z Jihovýchodní Asie. A když dával Obama Dutertemu lekce lidských práv, tak to pro něj byl už projev nejzazší bohorovnosti. Duterte, který přežil politický úřad na Mindanao zamořeném boji s násilnými islamistickými gerilami, dává Obamovi přesně najevo, co si o tom americkém namyšlenci myslí.
Zdejší články pojednávající o zapojení Obamovy rodiny do genocidy v Indonésii a do její islamizace v různých souvislostech:
- Putin do Nového světového řádu vnáší strach z Boha, Barrett
- Scott Creighton: CIA fronta USAID k „šíření demokracie” na Ukrajině řadí vyšší rychlost
Zdroj: strategic-culture.org