Pokud si Británie ve čtvrtek odhlasuje odchod z EU, bude to konečné. Nezvratné. Neodvolatelné. Žádné odvolání. Žádná druhá šance. „Odchod je odchod,“ řekl ve středu reportérům president Evropské komise Jean-Claude Juncker. „Nemůžete přeci vyskočit z letadla a pak zase zpátky zalézt do kopkitu,“ jak to před pár hodinami formuloval britský ministerský předseda David Cameron při interview v rádiu. Ale co kdyby hlasování za odchod ve skutečnosti nebylo tak konečné nebo dramatické?


Někteří experti pochybují, že by se Británie ve skutečnosti od Evropské unie mohla osvobodit – i když voliči silně potvrdili stisknutí tlačítka katapultu. Jiní říkají, že možnost, že by se, že by se Britové mohli do několika let zase objevit u hlasovacích uren, když je posednou výčitky, nevypadá vůbec nepravděpodobně.

„EU je tak trochu jako Hotel California v písni od Eagles,“ řekl Tim Oliver ze zahraničně politického think-tanku IDEAS při London School of Economics. „Můžete se sice kdykoliv odhlásit, stejně ale nikdy opravdu neodejdete.“

Spousta nejistoty vyvěrá z nejednoznačnosti toho, co ten britský odchod čili Brexit opravdu znamená. Opuštění Evropy by mohlo znamenat vše od plošného stažení se ze všech institucí EU až po daleko omezenější výsledky, které by mohly ponechat hlavní pilíře evropské integrace, jako je svobodný pohyb pracovní síly, nedotčené.

„Ten ‚Odchod‘ by mohl znamenat milion různých věcí,“ řekl Oliver, což dá britskému politickému establishmentu značné páky v evropských lobby k tomu, co euroskeptici zastávají, že vlastně ten odchod je.

Experti říkají, že to v měsících a letech po hlasování za „odchod“ poskytuje ještě více prostoru pro manévrování.

Teoreticky započíná dvouleté odpočítávání poté, co evropská země formálně uvědomí své partnery o svém úmyslu opustit unii, ale složitá mezinárodní vyjednávání běžně probíhají tak čtyři roky a zapojené strany by mohly nechat konečný termín uklouzávát spolu s tím, jak se rozhovory potáhnou, snad až někam do časů po britských parlamentních volbách po roce 2020.