Pokud si Británie ve čtvrtek odhlasuje odchod z EU, bude to konečné. Nezvratné. Neodvolatelné. Žádné odvolání. Žádná druhá šance. „Odchod je odchod,“ řekl ve středu reportérům president Evropské komise Jean-Claude Juncker. „Nemůžete přeci vyskočit z letadla a pak zase zpátky zalézt do kopkitu,“ jak to před pár hodinami formuloval britský ministerský předseda David Cameron při interview v rádiu. Ale co kdyby hlasování za odchod ve skutečnosti nebylo tak konečné nebo dramatické?
Někteří experti pochybují, že by se Británie ve skutečnosti od Evropské unie mohla osvobodit – i když voliči silně potvrdili stisknutí tlačítka katapultu. Jiní říkají, že možnost, že by se, že by se Britové mohli do několika let zase objevit u hlasovacích uren, když je posednou výčitky, nevypadá vůbec nepravděpodobně.
„EU je tak trochu jako Hotel California v písni od Eagles,“ řekl Tim Oliver ze zahraničně politického think-tanku IDEAS při London School of Economics. „Můžete se sice kdykoliv odhlásit, stejně ale nikdy opravdu neodejdete.“
Spousta nejistoty vyvěrá z nejednoznačnosti toho, co ten britský odchod čili Brexit opravdu znamená. Opuštění Evropy by mohlo znamenat vše od plošného stažení se ze všech institucí EU až po daleko omezenější výsledky, které by mohly ponechat hlavní pilíře evropské integrace, jako je svobodný pohyb pracovní síly, nedotčené.
„Ten ‚Odchod‘ by mohl znamenat milion různých věcí,“ řekl Oliver, což dá britskému politickému establishmentu značné páky v evropských lobby k tomu, co euroskeptici zastávají, že vlastně ten odchod je.
Experti říkají, že to v měsících a letech po hlasování za „odchod“ poskytuje ještě více prostoru pro manévrování.
Teoreticky započíná dvouleté odpočítávání poté, co evropská země formálně uvědomí své partnery o svém úmyslu opustit unii, ale složitá mezinárodní vyjednávání běžně probíhají tak čtyři roky a zapojené strany by mohly nechat konečný termín uklouzávát spolu s tím, jak se rozhovory potáhnou, snad až někam do časů po britských parlamentních volbách po roce 2020.
A co když se mezitím změní názor voličů? A i kdyby vyjednávání o britském odchodu proběhla na čas, co by se stalo, kdyby Británii nabídli nevhodné podmínky?
Jeden expert řekl, že by se dalo předjímat ještě referendum poslední šance, co se Britů zeptá, jestli pořád ještě za těchto podmínek chtějí z EU odejít.
„Je to přinejmenším právně možné a mohlo by to pro vládu vytvořit politický prostor, aby z odchodu vycouvala,“ řekl Gavin Barrett, expert na evropské ústavní právo na University Collge Dublin. „Myslím, že by se dalo usilovat o druhé referendum s otázkou: ‚Opravdu to chcete?‘“
Manévr typu, hlasujme ještě jednou, se už v minulosti stal spasitelem evropského projektu, i když za jiných okolností. Poté, co irští voliči v roce 2008 odmítli reformu EU, tak politici v Dublinu vydobyli od evropských protějšků mírné ústupky a spustili hlasování v následném roce znovu a tentokrát s pozitivním výsledkem. Podobně jako v referendu o EU obrátili irské „ne“ na „ano“ i v roce 2002, tak si zabezpečili i dánské „Ja“ v roce 1993.
Ale cesta k druhému britskému referendu je daleko užší, zčásti i proto, že na rozdíl od Irska je ohledně Evropy rozdělený i politický establishment. Pokud po hlasování o odchodu z EU ve vládnoucí Konzervativní straně převezme otěže vůdčí euroskeptik Boris Johnson, tak výhled na konečné hlasování uvadne o to silněji.
Zástupce ředitele Ústavní jednotky na University College London Alan Renwick řekl, že zvrácení by bylo možné jedině, „kdyby strana v roce 2020 vyhrála volby na základě druhého referenda a zkusila se vrátit.“
To ale vzhledem k současnému politickému uspořádání vypadá nepravděpodobně, řekl ale, že pokud jde o potenciální Brexit, tak nic není nemožné.
„Po ruce máto takovou spoustu dlouhodobých i krátkodobých scénářů,“ řekl. „Když k tomu přidáte pravděpodobnosti jich všech, vyjde vám značná šance, že ještě dojde k něčemu překvapivému, ať je to cokoliv.“
Zdroj: breitbart.com