7. května Deutsche Wirtchafts Nachrichten čili Německé hospodářské noviny v článku “USA planen mit TTIP Frontal-Angriff auf Gerichte in Europa” čili „USA plánují pomocí TTIP frontální útok na evropské soudy,“ referující, že americká naléhavost na podepsání TTIP s Evropou má solidní důvod: Megabanky se musí chránit před nároky evropských investorů, kteří se domnívají, že byli během dluhové krize podvedeni. Americký velvyslanec v Itálii se o tom podřekl – nejspíš neúmyslně.“
V tomto konkrétním případě, tou megabankou, co je žalovaná, není banka americká, nýbrž německá Deutsche Bank, kterou velvyslanec USA v Itálii citoval jako příklad toho, co je třeba bránit, možná proto, aby apeloval na Němce, aby i oni bránili své megabanky před žalobami zahraničních investorů (jako jsou ti italští), kteří si stěžují. V tomto případě to byli investoři v italském městě Trani s 53 000 obyvateli. Nepatrnost tohoto městečka byla také argumentem, který velvyslanec proti takovým žalobám, které se tu podávají, vytáhl.
6. května měla Reuters titulek „Italský prokurátor vyšetřuje Deutsche Bank kvůli prodejům dluhopisů z roku 2011,“ a hlásí, že „Italský prokurátor vyšetřuje Deutsche Bank (DBKGn.DE) kvůli jejímu prodeji italských vládních dluhopisů za 7 miliard euro (8 miliard $) před pěti lety, řekl Reuters investigativní zdroj. Prokurátor v Trani, městě na jihu Itálie, to vyšetřuje, protože Deutsche Bank údajně klientům ve sdělení o výzkumných zjištěních uvedla, že italský veřejný dluh není důvod k obavám a pak prodala téměř 90 procent svých vlastních držeb dluhopisů této země.“ Také americké ratingové agentury hodnotící dluhopisy jsou předmětem této žaloby, protože Trani spoléhalo na jejich rating těchto dluhopisů.
A teď to vypadá, že Obamova administrativa (prostřednictvím svého italského velvyslance) tudíž v podstatě říká, že pokud nebude uzákoněna TTIP, tak evropské megabanky (a ratingové agentury dluhopisů z USA, S&P, Moody’s a Fitch) nebudou moci být za podvádění investorů žalovány, stejně jako se to děje s americkými jako JPMorgan/Chase a Goldman Sachs ve Spojených státech – ač to ještě nikde neplatí, ani v USA – aby byly nuceny podvedeným investorům vyplatit miliardy. Obama by zjevně byl radši, aby takovéto žaloby v USA možné nebyly. Tento zdejší argument, ač jen nepřímý, vypadá, že TTIP je také způsobem, jak ochránit megabanky a ratingové firmy hodnotící dluhopisy. To je znepokojivé zvláště u prodejů složitých derivátových investic.
Pokud v tomto spočívá argumentace za poznámkami Obamova italského velvyslance Johna Phillipse, tak ten dělá varovné narážky Evropanům, že pokud se nepodepíše TTIP, tak by i jejich megabanky mohly být nuceny platit podvedeným investorům miliardy. Jak jej citovala Reuters, tak řekl, že v USA „je velice nepravděpodobné, že by takový případ vzešel od hlavních finančních center, kde mají prokurátoři jak jurisdikci, tak i odbornost pro stíhání podvodů s cennými papíry,“ a že megabanky potřebují ochranu, kterou jim právě takoví prokurátoři poskytují, jelikož oni mají tu „odbornost ve stíhání podvodů s cennými papíry.“ Phillips jasně naznačuje, že prokurátoři z malého městečka (a takovým se teď v Evropě dovoluje za to stíhat) nejsou přeci takovými „experty“, jak by bylo zapotřebí, aby se ochránily megabanky. Reuters charakterizovala Phillipsovu argumentaci jako tvrzení, že „italský justiční systém odstrašuje investory.“ Reuters však žádné objasnění významů těchto prohlášení neučinila.
DWN se pak domnívá, že podle TTIP by taková věc by před soudem nejspíš vůbec nemohla být vznesena, nýbrž by prostě skončila před arbitrážním panelem, ve kterém poškození investoři nemohou uplatnit žádný vliv, a kde by bylo téměř nemožné, aby se tam práva takovýchto investůrků ochránila.
Jako další příklad bylo citováno německé město Pforzheim, které úspěšně u spolkového soudu žalovalo americkou megabanku JPMorgan/Chase a tento soud Pforzheimu dovolil, aby usiloval o „celkovou škodu 57 milionů eur.“
Podle TTIP by takto pokutované megabanky mohly na oplátku žalovat daňové poplatníky takového národa, aby megabanku odškodnili za způsobenou ztrátu zisku. Pokud podvedení investoři zvítězí, může to pak skončit tím, že daňoví poplatníci ponesou ztráty podvedených investorů. Podle TTIP by mohla pokutovaná společnost argumentovat, že zákon, podle kterého byla pokutovaná, je porušením TTIP a tudíž zakládá skutkovou podstatu porušení této dohody, takže porušující vláda by byla povinna zaplatit pokutu – a zákon proti podvodu by sám byl porušením práv pokutované společnosti. Pokud se tři arbitři TTIP panelu shodnou ve prospěch megabanky – že vláda musí zaplatit tu pokutu, co jí uložila, tak už žádný odvolací soud nebude existovat proti jakémukoliv výnosu takovéto arbitráže – a tyto výnosy budou konečné. Obama a další proponenti tohoto systému, který se nazývá ISDS (Řešení sporů mezi investory a státy), tvrdí, že ten je daleko efektivnějším způsobem řešení takovýchto sporů. Mezinárodní komerční záležitosti nejenže odstraní odvolací soudy, ty postupně odstraní i samotnou demokracii, když vlády doženou pod naprostou podřízenost panelů o třech osobách z mezinárodním korporacím odpovědných arbitrů.
Je to stejný způsob myšlení, jako když byl Benito Mussolini chválen, že „přinutil vlaky jezdit na čas.“
Eric Zuesse
Zdroj: globalresearch.ca
