Při hodnocení kandidátů do volených úřadů je zahraniční politika možná, uvážíme-li ten čím dál provázanější svět, tím nejdůležitějším. Zvláště to platí pro kandidaturu do Bílého domu v roce 2016. Ač k jejím nuancím zůstává velká většina Američanů v blažené ignoraci, voličstvo ji obecně chápe podle hrstky jednoduchých představ: 1) Rusko prochází obrozením; 2) ISIS je zlá; 3) v Evropě je spousta uprchlíků a někteří z nich jsou teroristé; 4) v Sýrii se něco děje a má to jasně spojitost s ISIS a s uprchlíky; 5) Írán je zlo a nejspíš brzy někoho zkusí bombardovat atomovkami; 6) Čína sílí.


Vzhledem k všeobecnému nedostatku do konkrétností jdoucího vhledu do geopolitiky a převládající touze zůstat nedotčeni vším, co jim poukazuje na to, že v moderní geopolitice nelze vše shrnout na černou a bílou, Západ versus všichni, dobro versus zlo, zápas za obnovení benevolentní americké hegemonie, tak si kandidáti musí dávat pozor, jak předvádět hluboké pochopení těchto záležitostí, aniž by uvrhli do zmatku převážně ignorantské voličstvo. To bude těžké pro Hillary Clinton, veteránku moderního státnictví, která ví něco o tom, jak je ten svět složitý, a jak snadno se dají věci podělat (viz Libye).

Na druhou stranu pro Trumpa je vypracování zahraniční politiky daleko snadnější. Jeho proti-imigrační postoj perfektně sedí s událostmi, které se rozvíjejí po Evropě, a jeho linie „do prdele s ISIS vymlátit“ rezonuje u těch voličů, kteří ať vládě nedůvěřují jakkoliv, by se radši soustředili na to, jestli jim liberálové plánují sebrat jejich zbraně nebo jestli NSA monitoruje jejich telefony, než aby se zabývali tím, jestli to náhodou nemohli být dobří hoši z Langley, co vytvořili ty teroristické skupiny, od nichž teď hrozí infiltrace a útoky na Západní cíle. Trump navíc užívající si té výhody, že nikdy nezastával volený úřad, si může dopřávat luxusu vytahovat se se zdravým selským rozumem, když hodnotí věci jako pětiletý konflikt v Sýrii. Nemusíte vědět nic o rozkolu sunnitů a šiítů, ani o alawitské vládě či bathistech či o Assadových vazbách na IRGC a o armádě Hassana Nasrallaha, abyste pochopili, že americké pokusy vyvolat na Středním východě změny režimů se strašlivě zvrtly, a že boj s Assadem spolu s bojem proti lidem, co bojují proti Assadovi, nedává absolutně žádný smysl.

Jinými slovy, když nemáte ani ponětí o nuancích, můžete volně apelovat na zdravý selský rozum a přesně to Trump udělal, když si The New York Times s tímto republikánským vůdcem peletonu sedl k prodiskutování zahraniční politiky. Tady je výměna mezi Trumpem a Davidem Sangerem, co se týče Bashara al-Assada a podloudného a vysoce lukrativního kšeftu s ropným podloudnictvím, který jasně nechce zničit nikdo jiný než Rusko.

SANGER: Ještě jednou ohledně vaší linie ISIS strategie. Viděl jste současnou strategii, přičemž jste viděl ministra Kerryho, jak se snaží o politickou dohodu mezi presidentem Assadem a silami rebelů s tím, že by Assad nakonec odešel. A pak je tu naděje obrátit všechny tyto síly, včetně Ruska a Íránu, proti ISIS. Je to ten správný způsob, jak se to má dělat. Máte nějaký alternativní přístup?

TRUMP: No, já myslím, že ten přístup, kdy se bojuje s Assadem a s ISIS současně byl šílený a idiotský. Oni bojují jeden s druhým a my i tak bojujeme s oběma. Víte, bojujeme s oběma. Myslím si, že náš daleko větší problém než Assad je ISIS a vždy jsem to tak cítil. Assad je takový, víte, nikdy jsem neřekl, že Assad je dobrý člověk, jistěže není, ale naším daleko větším problémem není Assad, tím je ISIS.