Exkluzivně pro SouthFront od J.Hawka, Přišly četné zprávy, zatím ale bez nějakého vizuálního potvrzení, že asi 200 militantů změnilo stranu a zabralo část města Rakka, o kterém se obvykle mluví jako o „metropoli ISIS“. Člověk si musí položit otázku, zda takové zprávy nepředstavují nějaké snahy místních sunnitských sil o nastolení příměří s nejméně jednou ze tří sil pochodujících obecně ve směru na Rakka – se Syrskou arabskou armádou, s kurdskými militanty anebo i s ještě dost vzdálenými iráckými silami, které v současnosti zaměřují svou ofenzivu na Mosul.
Vzhledem k tomu, že ISIS všechny strany syrského mírového procesu vyhlásily za nepřijatelnou, to také znamená, že sunnitští političtí hráči ve východní Sýrii a v západním Iráku (spolu s jejich zahraničními sponzory jako Saúdská Arábie a Katar), kteří ISIS poskytli jak značné množství odborné pomoci, tak lidské síly, teď budou muset značku ISIS maskovat, když budou chtít mít také místo u jednacího stolu. A tak způsobem, který se moc neliší od toho, co svého času použilo Rakousko, co bývalo dost nadšenou součástí Třetí říše, a které přišlo na to, jak být vítěznými mocnostmi II. světové války „osvobozeno“, místo aby bylo „okupováno“, to i tady musí sunnitské kmeny naaranžovat tak, aby to vypadalo, že jsou osvobozeny.
Viděli jsme, jak se podobný proces před desetiletím rozvinul v Iráku. US vyplašené z rostoucí síly šíitských milicí a šíitských politických stran v Iráku, a také z úspěchu šiítského Hezbollahu v bojích proti vpádu izraelských IDF v roce 2006 v Libanonu, se tehdy rozhodly uzavřít separátní mír se sunnitskými vzbouřenci. To se pak stalo tím „Sunnitským probuzením“. Ti sunnité však během předchozích tří let těžko „spali“, ve skutečnosti těmi povstalci byli oni, když zahraničních bojovníků byla jen malá příměs. Jakmile se do toho US pustily a snažily se udělat si ze sunnitů spojence, byli zahraniční bojovníci převážně evakuováni a pár těch nejzrůdnějších bylo „povýšeno“ mezi mučedníky, načež přišla na svět povídačka, jak sunnitské kmeny porazily al-Kaiídu, jejímiž byly údajně po celé ty tři roky zajatci! To vedlo k sériím US zprostředkovaných dohod o sdílení moci mezi hlavními etnickými skupinami v Iráku před tím, než se to uspořádání sesypalo, což nám dalo zrod irácké složky ISIS.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Teď to vypadá, jakoby sunnité zase byli nachystáni tento vyčpělý trik zopakovat s tím rozdílem, že teď „porazí“ ISIS zrovna tak, jako před tím v roce 2006 „porazili“ al-Kaiídu. Ve skutečnosti ale nemají jinou možnost: vlna války se rozhodně obrátila proti nim, rychle ztrácí své logistické linky života a výnosy z ropy a složka zahraničních bojovníků se už evakuuje k nasazení na nějaké slibnější scéně – možná v Libyi, možná v Afghánistánu a ve Střední Asii… Jedinou otázkou zůstává, s kým ti ISIS sunnité svou dohodu uzavřou? Jsou tu jen dvě možnost: buď Assad a Russové na jedné straně, nebo US a Kurdové na straně druhé. Vypadá to, jako by se Erdogan chtěl stát ještě třetí možností, protože turecká pozemní invaze podél ISIS kontrolovaného koridoru by byla v podstatě také „osvobozením“ sunnitů od ISIS, to mu ale neprošlo z důvodů diskutovaných už jinde. Tudíž ta druhá (US-podporovaná) možnost vypadá jako lepší dohoda, jelikož by jim pořád umožnila něco z jejich původního projektu zachránit, zejména sunnitskou autonomii v těchto dvou zemích, a to tak rozsáhlou, že by národní hranice mezi nimi byla irelevantní (což ISIS vyhlásila už před pár lety, když prohlásili Syket-Picotovu dohodu za spornou), když by se záležitost těchto dvou autonomií ve skutečnosti rovnala dvěma půlkám de facto státu sunnitských muslimů. Jelikož US chtějí mezi Íránem a Sýrií vytvořit sunnitský stát, aby izolovaly Hezbollah a vytvořily mezi Saúdskou Arábií a Tureckem „potrubní koridor“, tak se zatím zdržovaly od skutečného boje proti ISIS a teď by nejspíš nejraději skočily po příležitosti s nimi uzavřít dohodu. Assad s Ruskem by na druhou stranu těžko souhlasili s dohodou jako tato, která by z nich učinila méně atraktivního partnera k vyjednávání. A čím více se bude SAA probíjet do sunnitských pro-ISIS oblastí, tím je pravděpodobnější, že se sunnité sami „osvobodí“, aby pak padli na kolena před US „zachránci“.
To je nejpravděpodobnější důvod, proč se ISIS v posledních dnech tak usilovně snaží zabrat Deir-ez-Zor i přes těžké boje na jiných frontách a bránit SAA v postupu na Palmyru. Přítomnost syrských vojsk přímo v srdci území ISIS ohrožuje myšlenku sunnitského separatismu. Můžeme očekávat, že ISIS bude v těchto útocích pokračovat a soustředí své obranné úsilí spíše proti SAA než proti US podporovaným silám v jejich regionu zrovna tak, jako to dělalo nacistické Německo v posledních měsících 2. Světové války. Když se však SAA podaří dostat se do Deir-ez-Zor a do Rakky už před konkurencí, tak zlikviduje tento poslední zákop sunnitských snah o vyrvání vítězství z čelistí své porážky.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: southfront.org