Do začátku 1950. let pronikal ročně do USA přes jižní hranici s Mexikem až jeden milion nelegálních migrantů (asi tolik, jako nyní do Evropy). Truman a Eisenhower se rozhodli s tím skoncovat a vypověděli ze země až tři miliony lidí. Co kdyby to tak udělali i v Evropě? Podle informace The New York Times, do začátku 1950. let pronikal ročně do USA přes jižní hranici s Mexikem až jeden milion nelegálních migrantů (asi tolik, jako nyní do Evropy).
Truman a Eisenhower se rozhodli s tím skoncovat a vypověděli ze země až tři miliony lidí, a byli přitom znepokojeni spíše rozkvětem korupce v jižních státech spojeným se ziskem z nezákonné práce Mexičanů na amerických farmách, a také nespokojeností obyvatelstva s dumpingem mezd. Nelegálům platili polovinu normální mzdy, a proto bylo americkým statkářům výhodné tyto lidi najímat, a byli připraveni kvůli tomu podplácet státní úředníky.
Začalo to všechno ostatně ještě v době Druhé světové války. V r. 1942 poskytovalo Mexiko podle smlouvy s USA jako přínos do boje s Japonskem nikoli přímou vojenskou pomoc, ale pomocné dělníky (bracero) pro americké zemědělství a železnice. Podle tohoto programu přijely do USA legálně až dva miliony lidí. Nestačilo to však pro boj s nelegály. Hlad, růst počtu obyvatelstva, privatizace a mechanizace zemědělství v Mexiku a následující nezaměstnanost nutily statisíce Mexičanů k emigraci do USA. V r. 1945 rozpracovaly Mexiko a USA program deportace, podle něhož nelegály nejen vyháněli z USA do Mexika, ale odváželi je do vnitrozemí nebo dokonce na jižní hranice Mexika, aby nemohli se rychle znovu vrátit do USA. To všechno ale nepomáhalo zastavit proud migrantů.
V r. 1954 Mexiku selhaly nervy, a na hranici s USA se posílá pět tisíc vojáků, aby zastavili proudy nelegálů. A současně jmenuje Eisenhower šéfem Služby imigrace a naturalizace svého starého přítele — generála Josepha Swinga, s nímž kdysi studoval na West Pointu, a který spolu s generálem Pershingem uskutečnil v r. 1916 nájezd od Mexika proti Pancho Ville, a v letech Druhé světové války velel 11. vzdušné výsadkové divizi.
Na jaře a v létě 1954 se dovědělo široké obecenstvo o uskutečnění v USA operace Mokrá záda pro deportaci mexických nelegálů. „Mokrá záda" — takto se říkalo Mexičanům, kteří přeplavovali Rio Grande. I když je také jiná verze — že se nelegálům takto říkalo proto, že při práci na polích byla vidět jen jejich zpocená záda. Avšak ještě v r. 1950 si vymyslel inspektor Pohraniční hlídkové služby Albert Quillin z Texasu vlastní způsob boje s nelegály. S malou skupinou agentů jel v autech, dvou autobusech a za podpory letadla ke hranici a stavěl v poli menší tábor pro registraci migrantů. Letadlo provádělo rozvědku a navádělo agenty, ti v autech rychle chytali migranty, vezli je do tábora, tam je registrovali, hned vezli v autobusech na hranici a předávali mexickým pohraničníkům. Tato taktika umožnila jeho skupině během čtyř dnů chytit jeden tisíc lidí. Ostatní hlídky tuto chytrou taktiku rychle převzali, a už v r. 1952 říkali pohraničníci podobným akcím „operace Wetback".
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
První, co Joseph Swing udělal — poslal všechny potenciálně korumpované zaměstnance své služby dál od hranice s Mexikem. A na jaře a v létě 1954 začalo 700 až 1000 (podle různých údajů) pohraničníků za podpory armády a různých federálních a místních služeb pracovat se ještě větším elánem. Dodali jim 300 džípů, autobusů a jiných automobilů, dvě lodě a sedm letadel. Hlavní akce a razie se prováděly v pohraničních oblastech Texasu, Arizony a Kalifornie, operace se však dotkla rovněž nelegály v San Francisku, Los Angeles a dokonce v Chicagu.
S čísly je to složité. Je totiž velký zmatek v počtu zatčených a v odhadech počtu lidí, kteří zemi opustili. V r. 1953 bylo deportováno podle jedněch zdrojů 875 tisíc nelegálů. Od května až do července 1954, už po veřejném vyhlášení operace a populistických opatřeních, bylo v celé zemi chyceno podle různých údajů 130 až 170 tisíc nelegálů (v r. 1955 jich bylo asi 250 tisíc), a v průběhu roku po zahájení operace opustil USA už něco přes jeden milion lidí. Panuje názor, že jeden milion nelegálů opustil USA dobrovolně ze strachu před deportací a s ní spojenými problémy. Služba imigrace a naturalizace se domnívala, že se jí podařilo během roku vyhostit 1,3 milionu migrantů, i když většina komentátorů těchto událostí pokládala tato čísla za nadmíru přehnaná a vychloubačná. Panuje názor, že kampaň byla vůbec v mnohém populistickou show, a reálný program hromadné deportace působil beze zbytečného hluku a bez informování v tisku celkem dobře už od začátku 1950. let.
Chycené migranty předávali mexickým úřadům a posílali do Mexika loděmi, autobusy, náklaďáky a letadly, a pak už sami Mexičané deportovali své krajany do vnitrozemí, a někdy je vysadili prostě v nějaké poušti. Vznikaly etické otázky ohledně krutého zacházení s nimi, bití, zabavení majetku v USA, rozdělení rodin, ponechání bez životních prostředků v neznámé mexické poušti, atd. Po prvních úspěšných měsících akcí amerických silových struktur se začal celkový počet chycených nelegálů s každým rokem snižovat a činil v průměru asi 50 tisíc lidí ročně. Už v březnu 1955 Joseph Swing hlásil, že operace proběhla úspěšně, že proud nelegálů je zastaven, a že teď chytí denně pouhých 300 migrantů, a ne tři tisíce, jako tomu bylo na začátku operace. V letech 1950 až 1955 deportovali 3675000 lidí. Plán Trumana-Eisenhowera byl formálně splněn.
Toto číslo zahrnovalo také ty, kdo se znovu a znovu vraceli do USA. Zpětný proud deportovaných nelegálů do USA nevyschl. V letech 1960 až 1961 se stabilně vrátilo asi 20% deportovaných. Někteří agenti Pohraniční hlídkové služby (jejichž počet se zvýšil do r. 1962 na 1700, a bylo jim přidáno ještě jedno letadlo) prostě holili migranty dohola, aby pak mohli hned rozeznat ty, kdo se vracejí. Američtí veteráni operace Wetback si nyní myslí, že za politické vůle je zcela možno deportovat ze země dokonce i 12 milionů nelegálů, a že není na tom nic nesplnitelného. Touží po časech Eisenhowera, dívají se s nadějí na Trumpa (který se už zmínil o operaci Wetback v průběhu své předvolební kampani) a doporučují svým nynějším evropským kolegům, aby studovali jejich zkušenosti z hromadné deportace lidí.
Kritici operace Wetback v USA jsou ale toho názoru, že Eisenhower se naučil této politice hromadných deportací a násilných přesídlení národů od Stalina, a že operace je hanebnou stránkou v dějinách USA.
Zdroj: cz.sputniknews.com