Dokončily USA nakonec past, kterou začal na Turecko stražit Asad?

Syrská politika Ameriky nutí Ankaru držet se úzké linie mezi ISIS, Assadovým režimem, Kurdy, USA a svými vlastními zájmy. Nelze vyloučit, že Erdogan by mohl vyhlásit výjimečný stav a odložit volby. Ať bude výsledek mocenského zápasu v Ankaře jakýkoliv, Turecké ozbrojené síly nepřijmou, aby byly YPG a PKK po zuby vyzbrojené od USA. Od počátku Syrské občanské války v roce 2011 podporovalo Turecko a US povstání proti Assadovi. Turecko pro ty skupiny, které se později vyvinuly do ISIS, zřídilo bezpečná útočiště a poskytovalo jim zbraně. USA na podporu povstání v Sýrii zahájily organizování konferencí „Přátel Sýrie“. Na těchto konferencích nejenže ministryně zahraničí Hillary Clinton poučoval Putina o Středovýchodní politice, nýbrž se tam pro džihádisty nyní známé jako ISIS sbíraly peníze.

Bezpečnostní analytici, kteří nebyli zaslepení propagandou USA a Evropy, si už tehdy všimli, že pro takto zvolenou strategii jsou Kurdové překážkou. Kurdové se nestavěli na stranu show se Svobodnou syrskou armádou (FSA) a s „Přáteli Sýrie“. Pustili se do smrtonosných srážek s USA a Tureckem podporovanými džihádisty. FSA už v roce 2012 vraždila kurdské vůdce. Konference tzv. „Přátel Sýrie“ v Káhiře skončila potyčkou mezi Kurdy a Džihádisty.

V té době se dramaticky zlepšily vztahy mezi Tureckem a Kurdskou regionální vládou (KRG) v Severním Iráku. Bývalý ředitel BP Tony Hayward navštívil Erbil a radil KRG, aby postavili přímý ropovod do Turecka a obešly tak irácké ropovody, což by Kurdům umožnilo exportovat kurdskou ropu přímo přes turecký přístav Ceyhan. Dobré obchodní vztahy mezi Barzanim, ministerským předsedou KRG a Erdoganovou vládou omezovaly možnosti PKK, aby operovala ze Severního Iráku.

Za Assada neměla PKK ani žádnou možnost operovat ze Sýrie. V roce 1998 hrozilo Turecko v důsledku útoků PKK vedených z kurdských oblastí v Sýrii invazí do Sýrie. Damašek od té doby držel Kurdy na uzdě a zastavil operace PKK ze Sýrie, čímž zabránil další eskalaci mezi Ankarou a Damaškem. Assad neměl (a stále nemá) dost síly k odvetě za podporu USA a Turecka džihádistickým povstalcům proti svému režimu.

Assad chápal, že Kurdové a Sýrie by mohli zmařit křehký mírový proces Kurdů v Turecku. V roce 2012 jako odvetu Turecku udělil Kurdům v Sýrii autonomii. V té době ještě nemohl předvídat, jak ohromný krok tím díky zvrhlé a bezohledné politice USA na Středním východě vykoná.

V roce 2013 a 2014 to vypadalo, jako by Assadova politika selhala, jelikož ISIS se podařilo Kurdy vyhnat z měst jako Kobane. Když ISIS získala v syrském kurdském regionu převahu, znepokojilo to sice Západní národy, nikoliv však Turecko. Zásobovací trasy ISIS začínaly v Turecku a bez podpory Turecka by Džihádisté nemohli být tak úspěšní, jako jsou teď v Sýrii a v Iráku. Nejenže turecké bezpečnostní služby MIT mají kontakty s vůdci ISIS, i samotná ISIS má podporu turecké společnosti a od určitých Syřanů v Turecku, tato organizace je v Turecku totiž daleko více zakořeněná, než by tomu byl leckdo schopen uvěřit.

Pro Ankaru dělala FSA a později ISIS špinavou práci na syrském kurdském území. A dokonce ani Barzani ani irácká KRG necítila náklonnost k podpoře svých kurdských bratrů v Sýrii a naopak viděli v nové autonomii syrských Kurdů hrozbu pro svou vlastní stabilitu. Z hlediska Turecka nevypadala situace tak špatně, jak se jevila zvenku. Syrští Kurdové byli vyřazeni, přičemž z toho Ankara mohla vinit ISIS, když při tom zkroušeným syrským Kurdům lichotila.

Avšak americká vrtošivá politika přetvořila Assadovu past zřízenou na Ankaru pro Turecko na katastrofu. V roce 2014 přešla USA syrská politika od letecké podpory Dřihádistů k bombardování Džihádistů, pro něž před tím organizovaly konference „Přátel Sýrie“.

Od počátku bylo jasné, že Turecko nemá žádný zájem podporovat syrské Kurdy v boji proti ISIS. USA chápaly Assadovu past a začaly s podporou syrských kurdských bojovníků v Kobane. YPG (vojenskému křídlu Kurdské strany demokratické unie) se podařilo obnovit dominanci nad malým strategickým územím sousedícím s Tureckem. O této situaci Ankara mnohokrát řekla, že pro Turecko bude netolerovatelná.

USA a jejich Západní spojenci nutily Ankaru k akcím proti ISIS. To je velice nebezpečný krok, který by mohl způsobit, že Syrská válka přeskočí hranici do Turecka. Bombové útoky v Ryyhanli z roku 2013 (s 52 obětmi) považujeme za varování ISIS Erdoganovi. Jelikož ISIS pořádají každodenní sebevražedné bombové útoky v Bagdádu, tak není důvod, proč by zrovna Turecko šetřili. Erdogan měl na vybranou buď se zapojit do bitvy se svým bývalým spojencem s Džihádisty, nebo přijmout, že USA budou vyzbrojovat syrské kurdské bojovníky z YPG, a tak nepřímo KKP, čímž dokončí nastražení Assadovovy pasti na Ankaru.

Zjišťujeme 4 významné trendy.

1. Americké vyzbrojování syrských Kurdů vyvolá agónii jak v Ankaře, tak v Erbilu, čímž podvrátí křehký mírový proces mezi Kurdy a Tureckem, když spousta těch zbraní skončí v rukou PKK.
2. ISIS se nepustí jen do bojů s YPG v Sýrii, ale i s PKK v Turecku, čímž se přenese Syrský občanská válka přes hranici do Turecka.
3. Když se teď Turecko aktivně konfrontuje s Džihádisty, tak ISIS jistě provede odvetu vůči Ankaře.
4. Vládnoucí elita AKP nechce koaliční vládu, takže AKP využije současného chaosu, aby se udržela u moci.

Americká politika k Sýrii nutila Ankaru, aby se držela úzké linie mezi ISIS, Assadovým režimem, USA a svými vlastními zájmy. Očekáváme, že možnosti pro Erdogana budou dost omezené. Nevyhnutelný nárůst násilností by mohl zvednout lidovou podporu pro AKP. Nemůžeme vyloučit, že by Erdogan mohl vyhlásit výjimečný stav a odložit tak volby. Ač Západní demokratické mocnosti akceptují v Egyptě Sisiho a Morsiho jdoucího na smrt, tak neexistuje žádný morální důvod, aby stranu AKP postupovaly stejným způsobem jako Egypt. Nové volby, v nichž AKP nezíská většinu, vyústí do nárůstu chaosu a násilností. Ale ať bude výsledek mocenského zápasu v Ankaře jakýkoliv, turecké ozbrojené síly neakceptují, že USA budou po zuby vyzbrojovat YPG a PKK. Současné přijetí US letecké operace z Turecka by se mělo chápat jako důsledek amerického vydírání a mocenských her, jasné pokoření Ankary, které jen zvýší rozkol mezi Ankarou a Washingtonem.

Turecko se Sýrií ztrácí trpělivost, Source BBC 4 October 1998