Imigrační tsunami ještě zřetelněji než kdykoli v minulosti odhaluje antievropskou a protinárodní podstatu politiky EU. Odhaluje také primární podřízenost EU zájmům americké administrativy, která zjevně disponuje řadou instrumentů, jimiž drží evropské politiky v šachu. Tento fakt ovšem naše politiky neomlouvá a měli bychom jim připomenout, vůči komu nesou odpovědnost. Především však musíme znovu a znovu opakovat, že jednou z hlavních příčin současného náporu migrantů na Evropu byla a je extrémně nebezpečná politika Západu, zejména pak USA, která zvedla stavidla migrace od střední Asie přes Blízký východ až po Afriku. Bez korekce dosavadního trendu se bude situace dále zhoršovat.
Nemůžeme po libosti likvidovat funkční vlády zemí, do jejichž vnitřního uspořádání nám nic není. Nesmíme podporovat tak temné síly – jako jsou např. protagonisté Islámského státu – kvůli prosazování vlastních ekonomických a geostrategických zájmů.
Zdůraznění míry odpovědnosti je mimořádně důležité, neboť obnažuje neomalenost, s jakou se odpovědné figury snaží rozložit odpovědnost za imigraci na lidi, kteří nemají s jejich předchozími rozhodnutími nic společného. Všimněte si také, že i u nás dnes nejhlasitěji volají po přijímání nelegálních migrantů ti, kteří dříve volali po bombardování a převratech v zemích, které jsou dnes zdrojem neštěstí místních i nás Evropanů. Za všechny si neodpustím citát vizionáře Karla Schwarzenberga (r. 2011): „Pád režimu Muammara Kaddáfího otevírá novou etapu historie svobodné Libye, která je z mnoha hledisek velmi důležitá pro klidný vývoj a bezpečnost celé oblasti.“
Přijmeme-li nelegální imigranty do ČR, pocit nespravedlnosti enormně vzroste. Doposud se totiž nepodařilo vyřešit ani romský problém a většinová společnost už má dost experimentů na bázi pozitivní diskriminace. Chce vidět výsledky. Navíc stále hlasitěji varuje politické reprezentanty, že míra přetekla a i na mírnou českou povahu je té manipulace příliš.
Protiruské sankce
Dne 22. června (v den 74. výročí zahájení operace Barbarossa) prodloužila Evropská unie sankce proti Rusku a tragikomedie může pokračovat. Soudnému člověku je jasné, že celá slavná sankční politika je dále udržována při životě jenom proto, aby EU zastřela její sebepoškozovací efekt, farizejství a neúčinnost vzhledem k vytčenému cíli. V samém důsledku totiž sankce škodí především běžným občanům Evropské unie a nahrávají nadnárodním oligarchickým systémům. Jsou ve skutečnosti jedním z nástrojů likvidace konkurenceschopnosti národních států, nástrojem, jenž nenávratně odnímá našim firmám trhy, které okamžitě zaplňují jiní. Sankce likvidují pracovní místa a zhoršily vyjednávací pozici EU (zejména v energetické oblasti).
Sankce měly být trestem za ruské angažmá v ukrajinském konfliktu a za připojení Krymu k RF. Lví podíl Západu na neblahém vyústění zpočátku dobře míněného kyjevského protestu byl přitom účelově marginalizován. Západ a zejména Spojené státy však označily viníka jediného a bez jakýchkoli skrupulí vynesly soud. Jejich rozhodnutí pak máme tupě respektovat a bojovat s nimi bok po boku za jejich zájmy. Máme se zříci východních trhů a lacinějších energií a nakoupit si americké zbraně a drahé energie z USA. Tím pomůžeme vylepšit mizernou bilanci amerického exportu a pomůžeme dolaru. Co z toho budeme mít u nás doma či v Evropě, však jasné není.
Naši podporovatelé protiruských sankcí si neuvědomují, že nejpozději útokem na Jugoslávii v roce 1999 bylo definitivně roztrháno mezinárodní právo veřejné na cucky a na scénu nastoupila stará realpolitika se všemi nectnostmi. Sankce jsou součástí cizí války a za cizí zájmy, ve které o lidská práva a demokracii jde až na posledním místě.
Rusko samo mezitím prohloubilo vztahy s Čínou, dalšími státy BRICS a státy ASEAN. Hledá cesty k vlastní výrobě zboží, které dříve dováželo ze západních zemí, a pokouší se o budování zdravější a soběstačnější ekonomiky, jež by nebyla tak silně závislá na vývozu surovin.
A nyní posuďte sami, jak pokrytecká a trapná je sankční politika EU. Nadnárodní korporace Shell, E.ON, OMV podepsaly minulý týden s Gazpromem memorandum o rozvoji přepravní kapacity ruského plynu pro Evropu. Rakouská banka Unicredit zase poskytla úvěr Gazpromu ve výši 300 mil. eur. To vše znamená hrubé porušení sankcí právě v oboru, který byl Unií tak akcentován. Necháme si stále poslušně a lokajsky věšet bulíky na nos? České firmy by se měly zachovat stejně jako mocné evropské molochy, neboť EU se tváří, že nevidí a neslyší. A takový přístup zbavuje nařízení EU legitimity. A Spojené státy? Od okamžiku, kdy na jejich naléhání EU rozjela sankční politiku, neustále zvyšují objem exportu do Ruské federace.
Už slyším módní argumentaci: „To je proruská agitace.“ Nikoli přátelé. Toto jest argumentace pročeská a proevropská, argumentace, jež má na mysli zájmy občanstva českých zemí na místě prvním a obyvatel Evropy na místě druhém.
Stanislav Novotný
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
