Zatímco se svět v uplynulém týdnu soustřeďoval na to, zda Federální rezervy zvednou úrokové sazby, nebo řecká dluhové krize strhne krizi Evropy, tak Trvalý arbitrážní soud v Haagu přiřknul svým rozsudkem akcionářům bývalé ropné společnosti Jukos v jejich sporu s ruskou vládou 50 miliard $. Vlády Belgie a Francie okamžitě ve svých zemích přikročily ke zmrazení ruských státních aktiv, čímž přirozeně u ruské vlády vyprovokovaly hněv. I načasování těchto akcí je dost kuriózní, přichází spolu s tím, jak v EU řecká krize dosahuje bodu zvratu, a Řecko, které se možná už vzdalo možnosti zpětného začlenění do Evropy, zkouší námluvy s Ruskem, aby to mu pomohlo s vykoupením z jeho svízelů.
A s nedávným prohlášením MMF slibujícím svou plnou a bezpodmínečnou podporu Ukrajině, čímž tento fond ještě více objasnil, že MMF a další významné multilaterální instituce nejsou jen čistě technickými organizacemi, nýbrž že jsou spíše podřízenými lokaji zahraničně politické agendy přicházející z Washingtonu. Drž se těsně v semknutém šiku Washingtonu DC a internacionalisté tě vykoupí bez ohledu na to, jak hrozně všecko zmršíš, ale kdybys byť jen pomyslel na popovídání s Ruskem, tak narazíš na závažné důsledky.
Vláda Spojených států se zoufale snaží udržet dojem unipolárního světa, v němž Spojené státy ze svého středu diktují zahraniční záležitosti a monetární politiku, zatímco jejich klientské státy svědomitě plní jejich instrukce. Ale světový řád vůbec unipolární není a existence Ruska s Čínou je toho drsnou připomínkou. Spojené státy po desetiletí tyly z toho, že byly tvůrcem a ochráncem světové rezervní měny, tj. dolaru. Ten Američanům umožňoval žít nad poměry, jelikož do US se dováží zahraniční zboží, zatímco do zahraničí se posílají čím dál bezcennější dolary. Copak ale není divu, že zbytek světa po více než 70 letech znehodnocování dolaru proti tomuto mohutnému přerozdělování bohatství už rebeluje?
Evropané se pokusili vytvořit svou vlastní konkurenci dolaru a výsledkem je euro, o kterém se dočítáte, jak se jim všemožně hroutí. Ale Spojené státy nikdy na Evropskou unii nepohlížely moc jako na hrozbu, neboť ta se drží jen na oběžné dráze washingtonského satelitu. Na druhou stranu Rusko s Čínou představují pro dolar daleko věrohodnější hrozbu, jelikož oba mají jak prostředky, tak motivaci ke zformování alternativního monetárního systému podloženého zlatem, aby jím dolaru konkurovali. A toho se US vláda děsí, a proto president Obama a jeho Západní spojenci riskují kataklyzmatickou válku, když Rusko pošťuchují tímto politicky motivovaným zabíráním aktiv. Když US došel marcipán, tak se uchylují k biči.
US vláda ví, že Rusko nebude slepě přijímat diktát Washingtonu, ale i tak pořád reaguje jako hysterické děťátko, co propadne záchvatu smyslů zbaveného vzteku, kdykoliv se Rusko opováží uplatnit svou suverenitu. Existence země, která se podlézavě nesklání před washingtonskými přáními, je neodpustitelný hřích, co se trestá ekonomickými sankcemi, pokusy o zmrazení přístupů Rusů na světové finanční trhy; zastřenými hrozbami, že Rusku překazí hostitelství Světového poháru 2018; a zabíráním ruských státních aktiv.
Ruské reakce byly až dosud neuvěřitelně zdrženlivé, to ale nemusí trvat věčně. Pokračující ekonomický nátlak ze Západu by mohl docela dobře vést k nutnosti rusko-čínského monetárního uspořádání, které nakonec svrhne dolar. Právě toto zbytečné šikanování Spojených států uspíší onu věc, které se Washington děsí nejvíce: přijde světový monetární systém, do něhož nebudou mít US co mluvit, a dolar bude odsouzen hrát už jen druhé housle.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
