Skuteční Páni vesmíru v USA nejsou sice žádní meteorologové, ale údajně už začínají cítit, odkud vítr fouká. Historie by moha signalizovat, že to všechno začalo v uplynulém týdnu výletem do Soči vedeným poslíčkem čili ministrem zahraničí Johnem Kerrym, který se sešel s ministrem zahraničí Lavrovem a pak s presidentem Putinem. Údajně poplašný zvonek u skutečných Pánů vesmíru rozezněla vizuální připomínka reality, když Lidová osvobozenecká armáda pochodovala na Den vítězství po Rudém náměstí bok po boku s ruskými vojáky. Ani za časů aliance Stalina s Maem čínští vojáci nepochodovali po Rudém náměstí.
A tomuto ještě jako hlavní poplašný signál konkurovaly ruské raketové systémy S-500. Dospělí se přes to oklikou mohli domáknout, že by Moskva s Pekingem také mohly stát na pokraji podepsání takových tajných vojenských protokolů, jako svého času býval pakt Molotov-Ribbentrop. Ta nová hra s úplně jinou muzikou určitě musí dohnat Eurasií posedlého Dr. Zbiga Brzezinského s jeho „Velkou šachovnicí“ k zuřivosti. Poznámka: Velká šachovnice od Brzezinského je hlavní kniha US politologie o jejich cílech a strategiích v eurasijské geopolitice.
A pak náhle místo neustálé démonizace Ruska a každou vteřinu vyplňujícího chrlení povídaček o „ruské agresi“ ze strany NATO tu máme Kerryho, co říká, že respektovat Minsk-2 je na Ukrajině jediným východiskem, a důrazně vazala Porošenka varuje před chvástáním se, že bude na pomoc ukrajinské „demokracii“ bombardovat Doněcké letiště a okolí.
I ten rozvážný Lavrov za svou stranu tu schůzku s Kerrym označil za „úžasnou“ a mluvčí Kremlu Dimitrij Peskov to nové umlouvání mezi US a Ruskem popsal jako „extrémně pozitivní.“
Takže teď to s Obamovou administrativou, co sama sebe označuje, „Nedělejte stupidnosti,“ přinejmenším zvenku vypadá, jako by jí už konečně došlo, že ten podnik „izolace Ruska“ končí – a že Moskva prostě přes ty dvě červené linie necouvne; ne Ukrajině v NATO a žádnou šanci tomu, že by si lidové republiky Doněcka a Luganska rozdrtil Kyjev, NATO nebo kdokoliv další.
Tudíž to, o čem se opravdu v Soči diskutovalo – ale ven to neprosáklo – bylo, jak by se Obamova administrativa mohla z toho geopolitického bince, do kterého se v první řadě sama navedla, vyštrachat ven bez ztráty tváře.
O těch raketách…
Ukrajina je teď zhrouceným státem, plně přetvořeným na kolonii MMF. EU ji nikdy nepřijme jako člena ani nebude platit její astronomické účty. Skutečnou akcí je jak pro Washington, tak pro Moskvu Írán. Není vůbec náhodou, že extrémně záludný Wendy Sherman – který byl US šéf-vyjednavačem při jaderných rozhovorech P5+1 – byl také součástí Kerryho suity. Pořádná dohoda s Íránem se nedá vytřískat bez podstatné spolupráce Moskvy na všem počínaje odstraněním použitého jaderného paliva až po rychlé odvolání sankcí OSN.
Írán je klíčovým uzlem v novém Čínou vedeném projektu Hedvábné stezky. Takže i skutečným Pánům vesmíru muselo – nakonec – dojít, že je to všechno o Eurasii, která byla tou skutečnou hvězdou při přehlídce Dne vítězství 9. května. Poté, co se čínský president Xi Jingping zastavil v Moskvě překypující skrytými poselstvími, aby podepsal 32 různých dohod, vyrazil na jednání do Kazachstánu a Běloruska.
Takže vítejte v Novém (hedvábném) světovém řádu od Pekingu po Moskvu na vysokorychlostní železnici z Šanghaje do Almaty, Minska a dále, od Střední Asie do Západní Evropy.
Prozatím jsme se už všichni dověděli, jak je ta vysokorychlostní geopoliticky obchodní trasa nezadržitelná – táhnoucí se od Pekingem vedené a Moskvou podporované Asijské banky pro investice do infrastruktur (AIIB) a o Rozvojové banky BRICS. Střední Asie, Mongolsko a Afghánistán – kde NATO právě prohrálo válku – jsou už nerozborně vtaženy na tuto obchodně geopolitickou oběžnou dráhu pokrývající celou střední, severní a východní Eurasii.
To, co by šlo nazvat Vekou Asií, se už formuje – ne jen od Pekingu po Moskvu, nýbrž také od podniků v centru Šanghaje po bránu do Evropy St. Petěrburg. To je přirozený důsledek složitého procesu, který nějakou dobu zkoumám – v němž dochází ke sňatku ohromného Pekingem vedeného pásu ekonomik Hedvábné stezky s Moskvou vedenou Eurasijskou ekonomickou unií (EEU). Což Putin nazval „novou úrovní partnerství.“
Skuteční Páni vesmíru by si také mohli všimnout velice důvěrných diskusí mezi ruským ministrem obrany Sergejem Šojgu a místopředsedou Ústřední vojenské rady Číny generálem Fan Changlongem. Rusko s Čínou povedou námořní cvičení ve Středozemním moři a v Japonském moři a jako svou vrcholnou prioritu přijmou společný postoj ohledně US globální protiraketové obrany.
Není zas tak podružnou záležitostí, že Pentagon „objevil“, že Čína má 60 v silech umístěných mezikontinentálních raket CSS-4 schopných zasáhnout skoro celé US, s výjimkou Floridy.
A jako poslední, ne však nejméně významný, je tu ruský rozběh s ultra-sofistikovaným obranným raketovým systémem S-500, který Rusko přesvědčivě ochrání před US rychlým globálním úderem (PGS). Každá raketa S-500 může střetnout deset mezikontinentálních balistických raket rychlostí až 15 480 mil za hodinu (25 000 km/h) ve výškách i 115 mil (185 km) s horizontálním dosahem 2 174 mil (3500 km). Moskva tvrdí, že ten systém bude provozuschopný už v roce 2017. Bude-li Rusko schopno rozmístit 10 000 raket S-500, tak budou moci střetnout 100 000 amerických mezikontinentálních balistických střel, do té doby ale budou mít US jiného obyvatele Bílého domu.
Takže si to zase jednou skuteční Pánové vesmíru už spočítali. Nemohou Rusko smést na prach a popel. Nemohou zvítězit nad Novým (hedvábným) světovým řádem. Mohli by si tedy dřepnout na zadek a kecat. Ale neunáhlujte se se sázkami na své (geopolitické) koně, mohli by si to ještě rozmyslet.
Pepe Escobar
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org
