V listopadu jsme přišli s kronikou tiché smrti Petrodolaru, tj. systému, který byl po desítky let pilířem hegemonie USD tím, že zajišťoval, že producenti ropy recyklují své dolarové výnosy do ještě více aktiv denominovaných v USD, čímž vám vytváří (pokud máte tiskárničku na dolary) velice pohodlně sama sebe naplňující proroctví, které v éře po WWII v podstatě zaručilo rezervní status dolaru. Tohle jsme o tom loni řekli:
[quote align="center" color="#999999"]
Před dvěma lety začal finanční svět nejdříve tlumeným tónem a pak poněkud hlasitěji diskutovat o tom, o čem by se ve slušné společnosti diskutovat nikdy nemělo – o konci systému, který podle mnohých držel pohromadě a zprostředkovával status US Dolaru jako rezervní měny: tj. o Petrodolaru čili o světě, v němž země vyvážející ropu dolary, které za své exporty ropy dostávají, recyklují do nákupů ještě více aktiv denominovaných v USD, čímž posilují finanční moc této rezervní měny, a vede to k ještě vyšším cenám těchto aktiv a k ještě více nákupům denominovaným v USD, a tak pořád dále, v sebe-posilující smyčce přínosů (zvláště, když ta v US denominovaná aktiva držíte vy a tu US měnu si tisknete). [/quote]
Jen málokdo zatím uvěřil, že Petrodolar ve skutečnosti už potichoučku zemřel, ač je ironií, že ani ne moc za přispění Ruska nebo Číny, jako paradoxně spíše jako důsledku ničích jiných akcí než Fedu samotného s jeho politickou silného dolaru, a v menší míře i Saúdské Arábie, která měla v úmyslu zaplavením světa ropou v první řadě zdrtit Putina a následně vyhnat křivku US cen ropy vzhůru, tímto ale asi přehráli jak sami sebe, tak svého nejbližšího obchodního partnera s Petrodolary, tj. US.
Jak referuje Reuters, energie vyvážející země letos poprvé po skoro dvou desetiletích začínají své „petrodolary“ stahovat ze světových trhů.
Graf – export petrodolarů v roce 2014 poprvé po 18 letech negativní.
Krátce poté (a „krátce“ myslíme v tom smyslu, že tři měsíce nejsou opravdu dlouhá doba, než začalo všem docházet, že to, co ti „okrajoví“ bloggeři říkají, je fakt důležité) si toho všimla Bank of America ve formě interview s asi tak půltuctem domácích ekonomů, jejichž názor lze obecně shrnout následovně: „Konec řetězce recyklace Petrodolarů je předurčen k tomu, aby měl dopad na vše od ruské geopolitiky, přes likviditu globálních kapitálových trhů, požadavky ministerstva financí na bezpečná daňová útočiště, sociální napětí v rozvojových zemích až po únikovou strategii Fedu.“
Zde je Goldman, aby tu projekci mohutnosti posuvu v dynamice Petrodolaru trochu vybarvil:
[quote align="center" color="#999999"]
Odhadujeme, že nová (nižší) rovnovážná cena ropy v nadcházejícím roce sníží nabídku petrodolarů až na 24 miliard US$ měsíčně, což odpovídá asi tak 860 miliardám US$ během tří následujících let. Konečný dopad však bude záviset na četných současných náraznících klíčových bilancí běžného národohospodářského účtu (na dovozech zboží, na čistém příjmu a na dovozech služeb). [/quote]
A na pozadí těchto faktů vám teď přinášíme od Bloomberg následující, což zdůrazňuje fakt, že producenti ropy teď tváří v tvář dnešní realitě na trhu s ropou likvidují petrodolarová aktiva v daleko šílenějším tempu:
V dnech opojení z komoditního boomu si ropou bohaté národy nahromadily miliardy dolarů rezerv, které investovaly do US dluhopisů a do dalších cenných papírů. A příležitostně nakupovaly i trofejní aktiva jako mrakodrapy na Manahattanu, luxusní domy v Londýně nebo pařížský fotbalový klub Saint-Germain.
Teď, když ceny ropy spadly na polovinu na 50 $ za barel, tak Saúdská Arábie a další národy oplývající komoditami tyto „petrodolarové“ rezervy rychle vyčerpávají. Některé národy, jako Angola, pálí své úspory rekordním tempem, čímž stahují likviditu z globálních trhů.
Pokud by ceny ropy a dalších komodit zůstaly stlačené, tak to omezí poptávku po všem počínaje evropskými vládními dluhy až po US nemovitosti, jelikož ty producentské národy se snaží zaplnit díry ve svých domácích rozpočtech.
„Je to poprvé za 20 let, kdy národy OPEC z trhu vysávají likviditu, místo aby ji tam prostřednictvím investic přidávaly,“ řekl David Spegel, šéf výzkumu vládních dluhů vynořujících se trhů u BNP Paribas SA v Londýně…
Doprovodný propad zahraničních rezerv odhalený z dat národních centrálních bank a MMF má dopady na národy počínaje ropu produkujícím Ománem přes mědí bohaté Chile až po bavlnu pěstující Burkina Faso. Rezervy se propadají rychleji než během posledního pádu cen komodit v letech 2008 a 2009.
Vyčerpávané rezervy jsou nahromaděné z desetiletí trvajícího přílivu do peněženek komoditami bohatých národů, které pak pomáhaly zvedat prostředky, jež byly k dispozici k investování a k posilování cen aktiv. Nákupy dluhopisů pomáhaly udržet nízké úrokové sazby.
Producenti ropy recyklovali velkou část svých petrodolarů – což je výraz pro obchody s ropou denominované v dolarech – přes nákupy vládních dluhů US a dalších zemí. Jelikož ty rezervy vyčerpávají, tak středovýchodní země nejspíš ta „málo výnosná evropská aktiva“ rozprodají, řekl ve sdělení klientům George Saravelos, stratég u Deutsche Bank AG.
Dostupná data ukazují, že zahraniční úspory národů bohatých na komodity všeobecně padají. V Chile, u největšího exportéra mědi, spadly zahraniční úspory v únoru o 1,9 miliardy $, což je největší propad za tři roky.
Analytici i vedení očekávají, že národy bohaté na komodity budou zahraniční aktiva rozprodávat i v průběhu tohoto roku.
Arezki z MMF řekl, že národům bohatým na zdroje, nechtějí-li omezit výdaje, „nezbývá nic jiného než čerpat ze svých finančních aktiv, dokud jsou ještě k dispozici,“ jelikož ceny ropy jsou v mnoha vyvážejících zemích dost pod potřebnou hranicí fiskální udržitelnosti. MMF odhaduje, že mnohé ropné země by byly schopny udržet své rozpočty v rovnováze pouze, kdyby se ceny ropy zotavily na 75 $ nebo výše.
A tak probíhá vyčerpávání likvidity, jedinou otázkou zůstává to, jak až dalekosáhlé důsledky to bude mít a zda multiplikátory vkladů u největších centrálních bank budou schopny účinně vynahradit důsledky úplného zavření pípy s petrodolary po skoro dvou desetiletích, což znamená monumentální propad z těch 500 miliard $ petrodolarů z vynořujících se trhů, které ještě před sedmi lety zaplavovaly trhy. Zde je o tom zajímavé pojednání od Citi:
Čím déle ceny ropy vydrží na současné úrovni, tím je pravděpodobnější, že tihle investoři přestanou zažívat příliv prostředků. A bude-li tomu tak, tak by propad cen ropy mohl skončit tím, že v podstatě dále vynahradí nafukování rozvahy centrálních bank jako BoJ a ECB.
Popírači budou argumentovat, že ty dvě věci nejsou stejné: QE je vytváření nových peněz, zatímco petrodolary jsou hrou s nulovým součtem. Jinými slovy, když se hromadí petrodolary pomalejším tempem, protože ceny ropy spadly, tak ostatní ekonomičtí hráči zažívají tomu odpovídající sklizeň.
Ač tomu tak určitě je, tak záleží i na tom, jak úspory z nižších cen ropy končí v investicích v porovnání s investicemi činěnými fondy investic do vládních dluhů a manažery rezervních měnových fondů. A co se týče těchto poměrů, máme podezření, že petrodolaroví investoři obecně provádí konzervativní investice, které mají ze své podstaty rády pevné výnosy, zatím úspory z nízkých cen benzínu budou mít sklon zvedat nejvyšší výnosy společností orientovaných na spotřebitele a marže těchto společností s výraznými dopravními náklady. A když je to tak, potom takto zbloudilé petrodolary jen málokdy najdou svou cestičku zpátky na trhy s papíry do pevných výnosů.
Potom velice reálný smysl dávala argumentace, že propad růstu petrodolarů se nejspíš bude rovnat menší poptávce po papírech s pevnými výnosy, načež omezení tisku peněz (QE) Fedem začne být ještě zřetelnější.
Poznámka překladatele: Možná by šlo říci, když ty peníze skončí u společností reálného kapitálu, a ty budou vědět, jak je investovat, lépe samy, než aby je dali bankéřům a dalším penězoměncům tak, aby veškerý investiční proces a konečné výnosy z něj řídili finančníci.
Jak jsme to říkali už v únoru: „Jen pár lidem opravdu došlo, co propad cen ropy ve skutečnosti znamená ve světě, v němž ty nejvíce financializované komodity hrají ohromnou roli jak v globální ekonomice, tak tak v ekonomice kapitálových trhů, a to ani nemluvě o geopolitice, a o důsledcích daleko a daleko větších, než je to amatérské odsekávání: ‚Ano, ale benzín je teď levnější‘.“ Nakonec může být skutečná otázka taková: co se bude dít v ropu produkujících zemích vynořujících se trhů sociálně a politicky, když se po letech stlačených cen peněženky vyčerpají?
Tady je to zase schematicky – co je to merkantilismus petro-měny.
Zdroj: zerohedge.com, reformy.cz