Novinka o smrti známého ukrajinského opozičního politika přišla ze zaporožské oblasti. Bývalá hlava místní OGA (Oblastní administrace), člen prezidia a politické rady Strany regionů, bývalý zástupce Viktora Janukoviče v Nejvyšší radě, bývalý zástupce výboru Nejvyšší rady v otázkách rozpočtu, Aleksander Peklušenko se dne 12.3. 2015 údajně zasebevraždil, prostřelil si krk. Oficiální verze je taková, že trpěl depresemi.
Přitom to není zdaleka jediná událost tohoto rázu, týkající se politiků spjatých s érou před Majdanem, v poslední době, kdy na Ukrajině probíhají „demokratické reformy“. Je to též smrt oběšením starosty Melitopolu Sergeje Valtera a podivný „infarkt“ zástupce šéfa místní policie Aleksandra Bordjuga. Pak také průstřel hlavy bývalého poslance Strany regionů Stanislava Mělnika – označeno za sebevraždu. Je to z okna vyskočivší bývalý první zástupce hlavy frakce Strany regionů, Michail Čečetov. Zmiňovaní prý byli, jak jinak, v depresi. Začíná na tom být něco zvláštního natolik, že o těchto skutečnostech informovala i agentura Unian. Tím však výčet nekončí.
29. ledna 2015 byl ve svém domě pověšen bývalý předseda charkovské Oblastní rady, bývalý člen Komunistické strany Ukrajiny Aleksej Kolěsnik. Dopis na rozloučenou nebyl nalezen.
26. ledna 2015 se jakoby zastřelil ve svém bytě z lovecké pušky Blazer P93 bývalý zástupce vedoucího „Ukrzaliznici“ (Ukrajinské železnice) Nikolaj Sergijenko, člověk blízký Michailu Čečetovu.
20. ledna 2014 se v Charkově údajně zastřelil stoupenec exposlance Michaila Dobkina, jeden z vlastníků banky „Zolotyje vorota“ Vadim Višněvskij.
27. srpna 2014 byla zabita výstřelem z pušky bývalá vedoucí Fondu státního majetku Valentina Seměnjuk-Samsoněnko.
Současný režim na Ukrajině má očividně celý svět za hlupáky, občanům Ukrajiny je předkládána „epidemie sebevražd“. Lidsko-právní organizace, zahraniční žurnalisté a političtí činitelé v EU toto všechno velkoryse přehlíží. Europarlament místo toho přijímá rezoluci příčiny smrti ruského politika Borise Němcova, jehož vražda se vyšetřuje. Od Ruska je vyžadováno „nezaujaté a objektivní“ mezinárodní vyšetřování s účastí takových organizací jako je OSN, Rada Evropy nebo OBSE.
V textu rezoluce se píše také o tom, že vražda Němcovova je „nejvýznamnější politickou vraždou v současném Rusku“ a „symbolizuje pokračující politiku represí ve vztahu k ruské opozici“. Volá se po dalších sankcích.
Jestli je smrt Němcova „represemi“, jak nazvat to, co se děje na Ukrajině? Genocida? Teror? Fašismus?
Nikoliv, na Ukrajině, podle slov západních politiků probíhá demokratizace, všechno se vyvíjí správným směrem, není třeba nic vyšetřovat. Bývalí „regionálové“ byli přece zlými lidmi a není nic zvláštního na tom, že se příkladně románu R. L. Stevensona „Klubu sebevrahů“ vlastní vůlí odebírají na onen svět.
Současnost na Ukrajině ale není román. Technologie odstranění osob, které mohou být nepohodlné režimu, a jež mohou vypovědět některé nebezpečné věci, je velice dobře známá.
Stojí za zmínku, že za vlády Viktora Juščenka – 27. prosince 2004 byl na své chatě v obci Bortniči nalezen mrtev, s průstřelem hlavy, ministr dopravy Georgij Kirpa. Opět bez dopisu, prohlášeno za sebevraždu. 4. března 2005 v garáži u svého domu v Konča-Zapse byl se dvěma kulkami v hlavě nalezen exministr vnitra Jurij Kravčenko. Oleksandr Turčinov, post-majdanovský úřadující prezident byl tehdy hlavou SBU a pod jeho vedením probíhalo vyšetřování. Byl natolik „smělý“ i u tohoto případu, že prohlásil, že jde o sebevraždu. Poté co byl Turčinov odstraněn od této funkce, podivná úmrtí přestala a epidemie „sebevražd“ se opět rozhořela naplno poté, co byl Turčinov jmenován mluvčím Nejvyšší rady, a pokračovaly poté, co se stal hlavou Rady národní bezpečnosti (SNBO).
Podobně jako Euromajdan, který se stal reinkarnací Oranžové revoluce z r. 2004, akorát o mnoho krvavějším a ničivějším, tak i záhadné smrti opozičních politiků zamaskované jako sebevraždy se vrátily s ještě větší groteskností.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Štěpán R.
Zdroj: zagopod.com
