Kolik dětí musí ještě zemřít? Kolik lidí musí pozabíjet armáda podřízená vůdcům kyjevského režimu? Jaké masakry musí ještě způsobit bandy nájemných ozbrojenců placených ukrajinskými oligarchy, aby se pohnulo svědomí zpravodajců České televize a začali informovat spravedlivě? Uvědomují si tito lidé, že absence názorové plurality v minulosti vedlo k velmi nepěkným událostem? Mohlo by dojít k tak strašnému utrpení Židů, kdyby tisk v Německu nezačal sloužit nacistům?
Nesmí to ale vypadat, že všichni pracovníci České televize jsou jen mediální manipulanti. Většina jich určitě pracuje poctivě a jsou profesionály na svém místě. Proč jim ale ti, kteří mají na starost zahraniční zpravodajství, dělají ostudu?
Zahraniční zpravodajství České televize v případě ukrajinské krize manipuluje s fakty tak nestoudně, až je to zarážející. Redakce velkoryse mlčí, když dochází k brutálním masakrům civilistů v luhaňské a doněcké oblasti. Měsíce obléhání a bombardování měst a vesnic v ruskojazyčné části Ukrajiny mu nestojí za zmínku. Trestná operace, vyhlášená vůdci kyjevského režimu, kteří na východ země poslali armádu i nájemné zabijáky, už přinesla více než pět tisíc mrtvých. Z toho většinu civilistů.
Nic se nedozvíme o protestech matek na západní Ukrajině, které odmítají posílat své syny a muže, aby, kdo ví za koho, zabíjeli obyvatele Donbasu. ČT spí spánkem podivným a jen čas od času se probudí, to když dojde k nějakému zločinu, z něhož jsou kvapem obviněni separatisté, přesněji řečeno domobrana. To pak obvykle nastoupí pan Kubal a s dramatickými sugestivními gesty spustí rádoby zasvěcené hodnocení, ve skutečnosti průhlednou propagandistickou frašku. Pokud se objeví hosté, vždy se jedná o takzvané „kejvaly“, tedy o ty, kteří jen přizvukují a ještě přiloží nějaké to polínko na oheň mediální manipulace. Žádné kontroverze. Žádné kritické otázky. Žádná snaha pochopit jednání druhé strany. Žádné nezaujaté hledání příčin. Jednotný názor a místo relevantních důkazů obvykle jen domněnky, mlžení a podsouvání divákovi, co si má myslet.
Pravda, čas od času do vysílání nedopatřením proklouzne i člověk s odlišným pohledem, jako třeba novinářský bard a bývalý disident Jan Petránek a naruší ideologickou čistotu veřejnoprávního média. Takový člověk už obvykle vícekrát osloven nebývá. Někdy zaznívá i hlas druhé strany, přece jen existuje jakýsi Kodex ČT a televize by ráda budila dojem vyváženosti. Například se objeví krátká věta šéfa vzbouřenců, že domobrana už odmítá mír: samozřejmě vytržená z kontextu a bez vysvětlení, že separatisté chtějí vytlačit dotírající agresory do bezpečné vzdálenosti od svých těžce zkoušených měst. Nepřipomíná to způsoby totalitních médií? Co vede pracovníky České televize ohledně ukrajinské krize k tak tendenčnímu podávání informací? Důvodů může být více.
Strach?
Jednou z příčin očividné tendenčnosti ČT může být strach odpovědných editorů vybočit z předem určeného směru. V podobném tendenčním duchu totiž informuje mainstream téměř v celé Evropě. I když ledy se začínají lámat a přibývá novinářů, kteří pochopili, že hra už zašla příliš daleko a hrozí pořádný průšvih. Vzpomeňme na komunistickou Československou televizi. I tam existovala témata, o nichž se mlčelo, jiná se pro změnu zveličovala. A nebylo třeba cenzorů, redaktoři sami věděli, kam až mohou zajít. Může se tomu říkat uvědomělost, ale taky autocenzura nebo servilita. Anebo také snaha strkat hlavu do písku a nedělat si zbytečné problémy. Novináře s odlišným názorem dnes totiž někteří fanatici šmahem neváhají označit za komunisty nebo sympatizanty Ruska. Přitom se tito zastydlí antikomunisté sami chovají jako nesnášenliví bolševici a místo pravdy a lásky z nich sálá nenávist a netolerance.
Korupce?
Úplně asi nejde vyloučit ani možnost, že je někdo z vedení ČT pod psychologickým tlakem třetí strany. Nebo že je dokonce nějakým způsobem zkorumpovaný. A nemusí jít rovnou o podplácení penězi. O tom, jak se korumpují významné osoby v médiích píše ve své knize Koupení novináři (Gekaufte journalisten) bývalý redaktor Frankfurte Allgemeine Zeitung Udo Ulfkotte. A jeho svědectví vyvolalo v Německu zděšení. Neznamená to ale, že se tento případ automaticky vztahuje i na vedení ČT. Příčina nevyváženého informování o Ukrajině může mít jiný důvod. Možná by se dal charakterizovat slovy podlézavost, lokajství, nedostatek odvahy…
Neinformovanost?
ČT řadu reportáží přebírá od podobně tendenčních agentur a prakticky je jen přeloží. Že by ale redaktoři v době internetu neměli dost informací z druhé strany, zní nepravděpodobně. Spíše to vypadá, že nějaký politruk v ČT rozhoduje, co je pro českého diváka ještě stravitelné a co už škodlivé. Dojemná snaha a vzpomínka na časy vlády jedné strany.
Ideologická zaslepenost?
Člověk ideologicky zaslepený není schopen objektivního nadhledu. Vidí prostě jen to, co vidět chce, a tak ostatním předává své černobílé a zjednodušené vidění světa. V praxi ČT to možná funguje tak, že editor zpravodajství vybírá informace ze stran, které rezonují s jeho subjektivními představami. Tento pracovník ale nemůže být soudcem a rozhodovat, která informace je ta správná! Veřejnoprávní televize je tady od toho, aby informovala vyváženě a události pak rozebírala s odborníky. Ne pouze se skupinkou vybraných jednostranně zaměřených ideologů, kteří ve vstupech pravidelně rotují a jejichž názory jsou dopředu jasné.
Michal Mikulenka
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
