Oběťmi současných politických událostí v Baltických státech nebudou politici nebo oligarchové, nýbrž tzv. obyčejní lidé, kteří, jako obvykle, za své ignorantství zaplatí tu nejvyšší cenu. Vždy ji za to platí, obvykle svou vlastní smrtí, smrtí svých milovaných, politickými a ekonomickými represemi atd. Jako všechno na světě, i ten tzv. ‚pokoj v duši‘ má svou vlastní cenu a tu obvykle platí ti lidé, co jen chtěli mít ‚od všeho pokoj.‘ Ukrajinci vždy platili a budou platit cenu za svou ‚ignoranci‘. U nich se to ale nezastaví. I Baltické státy jsou čím dál více do scénáře války zavlékány.
Veřejné mínění je tam den za dnem připravována na scénář, který už dopředu připravily USA.
A jak řekl můj tamní diskusní partner z poslední doby pan Konrad Rękas:Jak už víme, Druhá světová válka začala v Polsku, a teď to vypadá, že ve Washingtonu někoho asi napadlo, že by bylo dobře začít z Polska i tu Třetí světovou válku.
Propaganda, která se používá k protlačování tohoto cíle, je dost podobná těm Public Relations, jakých používal Joachim Goebbels, tj. muž, který řekl, že naše propaganda by neměla komentovat fakta, k nimž opravdu došlo, nýbrž si vytvořit svá vlastní fakta. Takže odpůrci budou zaneprázdnění jen těmi fakty, které jsme my dopředu připravili. Vezměte si např. ty nikdy nepotvrzené informace o ruských vojscích na Východní Ukrajině.
Na pravdě nezáleží, důležité je jen to, kdo kontroluje povídačku – její množství a intenzitu. Když se tahle operace opakuje den za dnem, tak si i na tu nejidiotštější povídačku začnou lidé zvykat. A tak se pomaličku začne stávat čímsi přijatelným, normálním a nakonec čímsi, za co půjdete jako užiteční idioti bojovat, když Kyjev dláždí cestu bombardováním civilistů na Východní Ukrajině pro těch pár nejzaobanějších hrabivců světa jako Porošenko, co má podle Forbes 1,3 miliard $.
Události na Ukrajině to ukazují, neboť v tomto okamžiku více než vojenskou válkou je to informačním válčením. Lidé začínají být čím dál více rozděleni o tom, kdo podporuje Rovorossii, a kdo podporuje Kyjev. Tento konflikt se z Divokých polí Ukrajinských už rozšířil do Baltických zemí a čím dál více tam lidi rozděluje. Tento problém se dobře odráží u válečného korespondenta Davida Hudziece z Novorossiaya Today – sídlící v Doněcku. Ten mi poskytl interview a řekl mi o situaci v Novorossii.
Tato politika se zaměřuje na fakt, že když nás (Novorossii) nelze prezentovat jako příšery – tak nás musíte úplně umlčet. Když budeme mít přístup k médiím, tak budeme mít přístup k těm na kyjevské straně. Můžeme rozumně dokázat mezery v jejich logice, jejich lži a ukázat druhou stranu. To je ohromná hrozba pro jejich politiku. A tak nedovolí takový dialog mezi lidmi na obou stranách. Protože ten by mohl dokázat to, že na frontě by už nikdo nebojoval.
Docela pozoruhodnou ukázkou této politiky je situace, v níž žena obyvatelka novorssijského Děbalceva mluví v ukrajinské televizi o tom, že Ukrajinská armáda ostřeluje obytné čtvrti pomocí salvových raketometných systémů Grad. Reportér ji to pak nedovolil dokončit. A Majdanští človíčci stojící vedle ní začnou vyvolávat „Sláva Ukrajině,“ „Sláva národu, smrt nepříteli,“ takže její řeč už nebylo slyšet.
Já jsem se seznámil s tímto druhem ‚umlčování‘, když jsem chtěl provést interview na kyjevské straně. Jen abych referoval z obou stran konfliktu. Dva žurnalisté na ukrajinské straně mi odmítli poskytnout interview.
Povídačka, použitá v Baltických státech ztělesňuje politiku Paula Wolfowitze. Ti tzv. obyčejní lidé, politici a méně důvtipní žurnalisté pak tuhle doktrínu s velkým přesvědčením šíří. Často, aniž by tušili o existenci někoho jako je jakýsi Paul Wolfowitz a US politika prvního úderu.
Tahle Wolfowitzova politika se v současnosti realizuje na Ukrajině ve velkém měřítku a i v Baltických státech, které se čím dál více stávají účastníky Ukrajinského konfliktu.
Podle mého názoru to nejlépe popsal Paul Craig Roberts:Účelem té nestoudné propagandy o Putinovi je vyvolat v Baltických státech a ve východní Evropě strach, aby v těchto oblastech na ruských hranicích mohli posilovat síly NATO, a přesvědčovat americkou veřejnost, že Rusko je teď už zase nepřítel. Už to není žádná Al-Kaiída, ale je to Rusko. To je daleko vážnější hrozbou. Dalším cílem je rozbít Evropské obchodní vztahy s Ruskem.
Účelem Ukrajiny je oslabovat Rusko strategickou hrozbou na jeho vlastním zadním dvorku, čehož by šlo využít i k rozbití Ruské federace.
Wolfowitzova doktrína konstatuje, že USA musí zabránit kterékoliv další zemi, která je dostatečně veliká, a mohla by kontrolovat dostatek lidských zdrojů, aby se jí to povedlo.
Z Dněpropetrovska na Ukrajině odešlo do Polska na léčení 45 zraněných z tzv. ‚anti-teroristické operace‘ na východní Ukrajině. Zraněné z Ukrajiny přijímají na léčení i v Estonsku, v České republice a v Německu.
Generál Frederik „Ben“ Hodges konstatoval, že musíme zastavit Ruskou agresi. A v důsledku toho američtí vojáci zůstanou v Polsku a v Baltických státech i příští rok.
Země na východním boku NATO včetně Polska se také musí rozhodnout o zásobách v „přijímacích centrech“ pro síly NATO na jejich území. O čemž se Hodges také zmiňoval.
US Senát schválil v prvním čtení koncept zákona, podle nějž má Ukrajina nadále status amerického spojence, aniž by měla členství v NATO. Tento zákon vyžaduje, aby USA v případě přímé vojenské hrozby Ruska proti Ukrajině vpadly se svými vojsky na území spojenecké země, aby bojovaly proti ‚ruskému nepříteli.‘
Zeptal jsem se Davida Hudziece, který je korespondentem Novorossiya Today, sídlící v Doněcku, co si lidé myslí o výše uvedených ustanoveních v US senátním prohlášení. Tohle ustanovení je důsledkem toho, že si mohou vyfabrikovat jakýkoliv důkaz přítomnosti Rusů na Ukrajině, aby měli záminku k oficiální invazi NATO do Novorossie a v důsledku toho k eskalaci konfliktu s Ruskem.
Na generálním útoku Ukrajiny tak moc nezáleží, my jsme pořád připraveni. Otázkou není, jestli Ukrajina zaútočí, nebo s kým zaútočí, ale jen kdy zaútočí. Jsme v plné pohotovosti, jak civilisté, tak ti ve vojenské službě. A až k tomu dojde i se Spojenými státy, tak to nebude nic nového. Viděl jsem techniku NATO v oblastech, z nichž se Ukrajinské síly stáhly. Vojáci si povídali i o helmách a amerických neprůstřelných vestách .
Co se týče vojáků, ti jsou v rozepři o tom, co dělat dál. Část z nich chce bránit Donbas. Na druhou stranu tu máme dobrovolníky z Ruska a z evropských zemí, a ti sem nepřišli, aby zachránili jen půlku území. Ti přišli, jen aby se pustili do svržení fašistické junty v Kyjevě. Takže tu máme další přístup, a ten je agresivní. Obecně je morálka následující; vojáci budou bojovat a nevzdají to. Jen se to liší v jejich nepřátelském přístupu k těm silám na kyjevské straně.
My přijmeme první úder, a pak uděláme to, co jsme dělali před tím. Budeme jim ten cirkus rozbíjet a tak dál. Co ale pak bude dělat Západ? – To je otázka. Když Novorossia zničí Ukrajinskou armádu, tak za to obviní Rusko.
Podle Davida Hudziece kyjevská strana už asi tři týdny stahuje všechna svá vojska k hranici. Ukrajinci začali také používat velice často Grady.Před tím Grady používali jen během útoků nebo při jednotlivých přepadech. V posledních třech až čtyřech dnech
je začali používat jako hlavní zbraň. Navíc začali používat i nějakou novu zbraň – slyšel jsem nějaký jiný druh výbuchu než obvykle.
Rakety z těch Gradů zasahovaly civilní budovy, kde lidé žijí své každodenní životy.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: journal-neo.org
