Proč je tomu tak, že vláda co do velikosti i rozsahu roste, a je tak těžké to zastavit nebo zvrátit? Politický ekonom Gordon Tullock, který 3. listopadu 2014 zesnul ve věku 92 let, byl tím, kdo prolomil cestu k vysvětlení proč a jak velká vláda neustále pokračuje v růstu. Gordon Tullock byl jedním ze zakladatelů toho, co se pak stalo známým jako Teorie veřejné volby – jenž aplikuje ekonomickou logiku na pochopení povahy a funkčnosti politického procesu. Tulloc narozený v roce 1922 v Illinois získal v roce 1947 diplom z práva na University of Chicago.
Sloužil v US Zahraniční službě a koncem 40. let byl umístěn v Číně, kde byl svědkem Čínské občanské války, která skončila triumfem komunismu a diktaturou Mao Ce Tunga.
Zrození a logika veřejné volby
V 50. letech začala dlouhá spolupráce s ekonomem Jamesem M. Buchananem na teorii tvorby politických rozhodnutí, a ta vyústila v knihu, jejímiž byli spoluautory, Kalkuly souhlasu (1962). Mnozí z obeznámených s Tullocovým příspěvkem k rozvoji Teorie veřejné volby to cítili jako nefér, že nebyl součástí i udílení Nobelovy ceny za ekonomii, kterou v roce 1986 za své pronikavé rozšíření znalostí o ekonomickém zdůvodnění funkcí vlád dostal James Buchanan.
Pustil se do práce na sepsání série prací na toto téma včetně Soukromá chtění a veřejné prostředky (1970), Logika práva (1971), Sociální dilema (1974), Motivace voleb (1976), Dobývání renty (1993) a Vláda: Čím je poslušným služebníkem? (2000).
Výchozím bodem Teorie veřejné volby je to, že logika a racionalita má v politickém procesu stejné základy jako je tomu v ekonomické teorii obecně: Lidé, ať už je to na trhu nebo v politické aréně, jsou vedeni motivy vlastních zájmů, aby zlepšili podmínky pro sebe; a ti zvažují prospěšnost a nákladnost a reagují na pobídky.
Politický proces je v "železném trojúhelníku" tří interagujících skupin lidí. Jsou to žadatelé zvláštních zájmů, tj. ti, kdo touží po výhodách a privilegiích od vlády na úkor spotřebitelů, konkurentů a daňových poplatníků; jsou to političtí dodavatelé, kteří nabízí vládou udílené výhody a privilegia výměnou za příspěvky na kampaně a hlasy; a jsou v tom manažeři byrokracie regulatorního, intervencionistického a redistribučního systému, kteří se neustále shání po způsobech a prostředcích k rozšíření svých pravomocí a zvýšení svých rozpočtů jako cest k větší moci a k více příležitostem pro povyšování a k vyšším platům.
Je racionální být k politice ignorantský?
Proč voliči neprohlédnou skrze tu propagandistickou kouřovou clonu, které se využívá k racionalizaci tohoto procesu legalizovaného rabování? Tullock to vysvětluje tím, že voliči jsou racionálně ignorantští. Pro kteréhokoliv voliče je jeho hlasovací lístek z hlediska potenciálu dosáhnout ve volbách změny nevýznamný vzhledem ke všem vhozeným hlasům.
A všechno má konec konců své náklady. Více času věnovaného jakékoliv aktivitě znamená méně času, který zbývá, aby člověk během určité doby dělal něco jiného. Lidé věnují svůj čas jakékoliv aktivitě potud, pokud považují dodatečně získaný, čili "mezní" přínos za vyšší než dodatečné čili "mezní" náklady z využití stejného času pro alternativní činnost místo toho.
Stát se občanem informovaným o vládní politice nebo obeznámeným s ní má své náklady, neboť na to, aby se člověk stal lépe informovaným voličem, je třeba věnovat a využít nějaký čas. Pro mnohé lidi, je přínos z toho, že člověk je politicky a ekonomicky informovaným voličem založený na významu toho, jaký má hlasování člověka vliv na výsledek voleb.
Téměř ve všech volbách má hlasování jednotlivce jen nepatrnou váhu při určení výsledku, zvláště proto, že čím větší se na volebním procesu účastní počet lidí, tím menší se stává "váha" čili významnost jakéhokoliv jednotlivého hlasu.
Např. při presidentských volbách v listopadu 2012 vhodilo své lístky 118 milionů oprávněných voličů. To znamená, že jeden volič při rozhodování o výsledku vážil pouze 1/118 000 000.
Pokud se na politicky informovanou znalost nahlíží jako na konečný prostředek k "dosažení změny", tak tudíž "proč bych se měl obtěžovat", abych byl informovaným voličem, když to bude často obnášet větší náklady než prospěch ze získání větších politických nebo ekonomických znalostí o kandidátech a o podrobnostech politických problémů, které jsou při volbách v sázce.
P ro mnoho občanů ve voličském věku je tedy "racionální", aby se moc nezatěžovali časovými náklady a úsilím o schopnost činit v politickém procesu inteligentnější rozhodnutí. Většině lidí nestojí osobní časové náklady a výlohy za to, aby se inteligentně obeznámili se všemi různými politickými otázkami, které politici, zájmové skupiny a byrokraté prosazují. Pro obyčejného člověka je v tom tudíž jen málo pobídek, aby se trápil s vynakládáním intelektuálních nákladů na proniknutí skrze politické kouřové clony.
Avšak na druhou stranu ty skupiny zvláštních zájmů, které doufají nebo očekávají získání jasných a značně koncentrovaných přínosů od různých forem vládních intervencí, regulací a redistribucí příjmů, mají silný motiv být vysoce informovaní o politických otázkách a o politicích, kteří jim jejich politická privilegia a výhody zajišťují.
Dobývání renty: Dosahování zisku prostřednictvím politiky
Jeden z nejpronikavějších přínosů Gordona Tullocka spočíval v konceptu "dobývání renty." To, co motivuje snahu o vládní výhody a privilegia, je jednání usilující o "dobývání renty". To je název přiřazený snaze o zisky prostřednictvím politického procesu. Snad by lepším názvem mohlo být "úsilí o politický zisk" oproti "úsilí o zisky na základě trhu."
Na svobodném trhu spočívá jediný způsob, kterým mohou výrobci získat výnosy a zisky, v úspěšné konkurenci proti svým rivalům nabízením lepšího a levnějšího zboží spotřebitelské veřejnosti. Tulloc ale řekl, že k zisku existuje i jiná cesta: použití vlády k získání omezení a ochrany omezující schopnost tržních protivníků konkurovat na něčím vlastním trhu, nebo také přes vydobytí zisk přinášejících přímých vládních dotací nebo vládních kontraktů.
Náklady takovéhoto procesu politicky získaného zisku, jak Tulloc vysvětluje, spočívají ve zdrojích a v práci vynaložené na manipulaci politického procesu kvůli něčím výhodám, spíše než vynaložených na produkci zboží a služeb potenciálně žádoucích pro spotřebitele na trhu.
Ekonomické plýtvání na základě politického protekčňáctví
Předpokládejme, že na trhu jsou tři konkurenti, z nichž každý vydělává $5 000 výnosů, které se přesně rovnají jejich individuálním nákladům na produkci, což vychází z ceny, kterou konkurenčně oceňují množství svého zboží, které každý z nich prodává nakupující veřejnosti. Dohromady vydělají všichni celkový výnos $15 000.
Teď předpokládejme, že by bylo možné, aby jeden z těchto tří výrobců úspěšně ovlivnil politiky kontrolující schvalování legislativy ekonomické politiky tak, aby jednomu z nich udělili na jejich trhu monopolní pozici. Ten jeden by měl privilegium legálního monopolu být jediným prodejcem tohoto zboží, a ti druzí dva by v důsledku toho byli vyregulováni pryč z trhu.
Dále si představte, že ten šťastný vítěz politické soutěže se stane tržním monopolistou, který si vydělá celkové výnosy $20 000 s výrobními náklady $10 000, což povede k zisku $10 000.
Politická snaha o dosažení tohoto monopolního postavení a na politice spočívající dodatečný zisk budou fungovat jako pobídka pro kteréhokoliv z konkurentů, aby věnoval prostředky, vyjádřitelné jako peněžní sumy, na proces politického lobbování, aby se pokusil stát se vítězem na úkor svých dvou tržních soků.
Každý z nich bude mít pobídku, aby případně vynaložil až $15 000 na snahu o získání monopolního postavení (odpovídající současným $5 000, které každý z nich vydělá na tom, že je jedním z už existujících konkurentů na tomto trhu, plus $10 000 dodatečného zisku, který by mohl být jeho, pokud by získal monopolní privilegium.)
Jinými slovy tito konkurenti budou mít pobídku utratit dohromady celkem $45 000 na politickou soutěž, aby porazili ty druhé dva ve snaze prosadit si monopolní postavení tak, aby jeden z nich mohl vydělávat dodatečných $10 000 zisku.
Tullock vysvětloval, že tohle představuje naprosté ekonomické plýtvání v tom smyslu, že spíše, než aby se tato suma peněz (a reálných zdrojů) věnovala na investice do výroby více, lepšího a levnějšího zboží dosažitelného pro spotřebitele ve společnosti, tak se využívá k ovlivnění a manipulaci politickým procesem v jejich směru místo v nějakém jiném.
Úspěšné dobývání renty vede k uzavřeným trhům a k omezení konkurentů, a všechno tohle z dlouhodobého hlediska vede ke snížení inovací a konkurenční rivality, která normálně funguje jako stimul ke zlepšení množství, rozmanitosti a cen pro spotřebitele dostupného zboží.
Větší není lepší – prospěch z menších, místních vlád
Tullock rovněž poukazoval na to, že Teorie veřejné volby může nabídnout vhled do přínosů z politického federalismu, které jsou ztraceny, když je moc centralizována u jediné politické autority v rámci země. Zaprvé už samotná rozmanitost politických preferencí mezi lidmi naznačuje důvod, aby se mnohé otázky rozhodovaly na místní úrovni, kde jsou na tom lidé více přímo zainteresovaní, a potenciálně ovlivnění určitou politikou se zde může koncentrovat. V malé skupině může být občas snadnější dosáhnout společné shody o věcech.
Zadruhé, pokud jsou záležitosti lokalizované, tak je počet zúčastněných voličů nižší v porovnání s celonárodními volbami. V důsledku toho důležitost hlasu kteréhokoliv člověka vzroste, a více lidí tím může být ovlivněno k tomu, aby se obtěžovali s osobními náklady na to být lépe informovaní o politice, o které se od nich může požadovat, aby hlasovali.
Zatřetí, když jsou jurisdikce decentralizované a jejich geografická velikost je omezená, tak se může jedinec, který toho už má silně dost, rozhodnout, že už nezůstane v politice realizované v jeho oblasti, kde žije, a má krátkou cestu, aby se odstěhoval jinam. Jinými slovy, potřebné náklady na to, aby hlasoval nohama, jsou snížené.
A začtvrté, když mají občané mnoho konkurujících si vlád, tak jim to usnadňuje porovnání a dává možnost kontrastního pohledu na náklady a výnosy z různých realizovaných vládních programů v různých politických jurisdikcích. To přiměje některé voliče, aby se více informovali o pravděpodobných důsledcích, jaké lze očekávat od politiky, když se mohou podívat do vedlejších dveří do sousední politické jurisdikce, která už experimentuje s politikou, o níž je žádají, aby hlasovali.
Skutečností ale zůstává, že v politické aréně se vztahy zakládají na síle, protože výsledky se donucujícím způsobem uvalují na lidi, ať už ty politiky podporují, nebo ne. Tím je rovněž zdůrazněn fakt, že po jakýchkoliv volbách je každý volič nucen žít s balíčkem dohodnutých opatření, tj. se všemi politikami realizovanými zvolenými politiky. Nikdo nemůže odmítnout platit za realizaci vládních politik, s nimiž nesouhlasí, nebo je neposlouchat.
Cenný odkaz Gordona Tullocka o obludném Leviatanovi ve formě státu
Musíme si přiznat, že Gordon Tullock ale nenabídl mnoho východiska poskytujících návrhů k tomu, jak uniknout z takovéhoto stavu i ze s tím spojených dilemat prožívaných v moderní demokratické politice. To, co ale udělal, je objasnění a vysvětlení nestvůrné povahy velké vlády a toho, ji to živí, aby rostla do stále větší a větší.
Odpověď lze podle mého nalézt jen v širším kontextu morální a politické filosofie o povaze člověka ve společnosti a v úspěšné teorii práv jednotlivců na život, svobodu a poctivě nabytý majetek.
Tím se ale neodchýlíme od cenných a důležitých příspěvků Gordola Tullocka, které nám zanechal o realitě politického procesu a o problémech, s nimiž se musíme potýkat, abychom tu státní obludu Leviatan mohli zadržovat a nakonec porazit.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: thedailybell.com, reformy.cz
