Na tiskové konferenci při křtu jeho nové knihy ‚Mělo by to padnout?‘ tento Zelený politik řekl, že si myslí, že je možné, že Evropská unie by se mohla sesypat. Řekl Die Welt, že kdyby se ho na to zeptali v roce 2008, „jestli si myslí, že je možné, že by Evropa mohla zkrachovat, tak by odpověděl: ‚Absurdní!‘“ Jeho obavy o budoucnost tohoto projektu, kterému jako ekonomická lokomotiva Kontinentu dominuje Německo, vyvěrají z krize Euro-zóny.
Prozatím byla v Německu Angela Merkel nesmírně populární za postoje, které zaujímala při potýkání se s krizí, při níž se velké ekonomiky dostávaly do ohrožení bankrotem, nedostanou-li pomoc zvenčí, přičemž se však promarnila příležitost k centralizaci více finančních pravomocí přes celoevropské dluhopisy Euro-bondy.
„Euro-krize ale tu evropskou solidaritu erodovala,“ řekl, i když země, které stály před finanční černou dírou, ostatní země EU z dluhů vykoupily.
Evropa před jeho očima odtéká do kanálu, řekl.
„Procesy re-nacionalizace poškozují Evropský projekt,“ stěžuje si.
Letošní výsledky Euro-voleb podle jeho názoru už vykreslily „katastrofický obrázek“ a informují o ohromném příklonu k podpoře euroskeptičtějších stran, přičemž dodával, že „ti populisté a nacionalisté jsou teď všude!“
Fischer patří k té německé generaci, která ve svém členství v Evropském společenství viděla způsob jak ze sebe smýt vinu předchozích staletí. A věren tradici, podle níž byl euroskepticismus v německých politických kruzích po dlouhé roky nepřijatelný, i jeho odpověď na to, jak zastavit pád EU, je více centralizace.
„Německo potřebuje pokročit od své fixace na fiskální věci, France ztrácí svou fixací na politickou suverenitu,“ říká s apelem na Německo a Francii, aby zase začaly spolupracovat.
Podle jeho názoru je současná debata mezi tím, jak dosáhnout pokroku s EU spolu s vyvážeností moci mezi Evropskou komisí a národními státy. Evropská integrace přinesla „situaci přinášející zisk všem zúčastněným,“ řekl.
Možná překvapí, že se ohlíží zrovna na švýcarský model toho, jak by EU mohla fungovat. Na ty bohaté země se často poukazuje, zvláště v Británii, jako na příklady toho, že země by si mohla vést lépe, když je mimo politickou unii.
Podle Fischera je ale kombinace vícečetných jazyků se společným politickým postojem lákavá.
A zatímco kampanisté říkají, že EU při uchvacování moci tlačí více na pilu, tak on říká, že je to u ní ten ‚defétismus‘, co jej nejvíc rozčiluje.
Pro evropské pozorovatele a politiky musí být určitě velkým překvapením, když vidí i takto skalního zastánce EU, jak říká, že by mohla zkrachovat. Mělo by to ale rozeznít poplašný zvonek i u těch, kteří říkají, že to mohou ‚znovu vyjednat‘, když jsou tu další hlasy tvrdící, že nelze mít ‚dvourychlostní Evropu‘ a že nové vyjednání zvláště v základních otázkách není na stole.
Britská vláda určitě nechce slyšet, že je třeba více centralizace, zvláště ve finančních záležitostech, když zkouší britské veřejnosti říkat, že může zabezpečit skutečné změny v našich vztazích s Bruselem.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: breitbart.com, reformy.cz
