Fámy o proti-ofenzivě Novorossijců jsou v oběhu už týdny a pořád ještě se žádná proti-ofenziva nerealizovala? Proč? Klíčem tu je početní a technická převaha strany ukrajinské armády. Dovolte mi, aby to zkusil vysvětlit. Pro Novorossijce je rovnice jednoduchá: čím je linie kontaktu s nepřítelem (nebo chcete-li „frontová linie“) kratší, tím lepší. Čím je delší, tím je to horší. Vzpomeňte na scénu z Matrixu, kde Neo bojuje s hordou Agentů Smithů: i když je Neo obklopen stovkami nebo snad i tisíci Agenty Smithy, tak je jich stejně současně jen 1-5 jednoduše protože do bezprostředního perimetru Nea se jich vejde jenom tolik.
Skutečné válčení není samozřejmě tak jednoduché, ale ta základní myšlenka je ta samá, a to je i jeden z důvodů, proč se Strelkov vzdal Slavjanska.
Druhou otázkou, kterou mi klade spousta čtenářů je: promiň, ale když ukrajinská armáda prohrává, proč pořád postupují? V tom ale není žádný rozpor. To, co odpor dělá, jsou pravidelné ústupy, aby ukrajinské armádě umožnili průnik na území Odporu, ze kterého pro ně udělají obkličovací kapsu čili „kotel“. A v takovém okamžiku vijácu z ukrajinské armády buď umřou, nebo ustoupí. Mějte na paměti, že ve většině případů jsou vždy ty postupy ukrajinské armády ohlášeny, ale ty následné ústupy už ne. Nakonec ještě Západní média krmí veřejnost „přibližnými“ mapami, které jsou ve skutečnosti jednoduše zfalšované. Tady je jedna převzatá z dnešní webové stránky BBC:
Porovnejte ji s touhle ze stejného období:
Kontrast by snad ani nemohl být větší. Západní presstitutky udělaly dvě kritické chyby: zaprvé předpokládají, že když se jednotka X hne z bodu A do bodu B, tak to znamená, že bod A pořád ještě zůstává v přátelských rukou. Tak to ale není. Většinou, jakmile se jednota X přesune z bodu A do bodu B, tak druhá strana zase zabere A a jednotka X je obklíčená. Zadruhé, presstitutky si také myslí, že všechny ruské a novorossijské informace jsou „propaganda“, zatímco to, co pochází ze Západních zdrojů, je spolehlivé. Pak tudíž dostanete mapy, jako je tahle výše uvedená: horší než neužitečná – ve skutečnosti zavádějící.
Mimochodem na YouTube existuje chlapík zvaný Dima Svets, který dělá moc dobře komentované přehledové mapy bojů (jako je tahle). Mluví rusky, ale když chcete dostat aspoň pocit, jak skutečné mapy vypadají, tak právě on je dobrý zdroj.
Jak už jsem říkal před tím, většina toho, co právě teď Novorossijci dělají, je, že „sehrávají roli hasičů“: vojáci ukrajinské armády útočí na všech frontách, jakmile začnou prorážet pozicemi Novorossijců, pošle ústřední velení posily, které tento postup zastaví, a ty zkusí síly ukrajinské armády také obklopit dříve, než se mohou stáhnout zpět. Důvody, proč tento základní manévr funguje, jsou dvojí: vzdálenosti jsou velice krátké a Novorossijci mají na taktické úrovni značnou převahu.
Ale proti-ofenziva, to je už úplně jiný podnik. Jednou z věcí v ní je totiž to, že v místě, kde chcete dosáhnout průlomu, musíte koncentrovat svoje síly. Dále nejspíš budete chtít provést i falešný útok jinde, což také vyžaduje další síly. Jak by ale Novorossijci zkoncentrovali své síly bez rizika, že jim ukrajinská armáda udělá vzadu průlom?
Také, i kdybychom předpokládali úspěšný protiútok Novorossijců, tak by to znamenalo prodloužení linie kontaktu a zvýšení rizika, že budou obklopeni a obklíčeni. Pravdou je, že ukrajinská armáda má velkou nevýhodu v tom, že v zádech mají velké území, takže je pro ně těžké předpovědět, kde budou potřebovat mít zálohy, mají ale dost motorizovaných a mechanizovaných jednotek, aby se přesunovali rychle, a mají také dálkové dělostřelectvo a letectvo. Takže průlom sil Novorossijců do hloubky území nepřítele by mohl znamenat ohromné nebezpečí.
Ty dvě strany ještě neuvízly v patu, ale bojují spolu v přetahovačce, v níž toho žádná ze stran moc dělat nemůže. Velikost Odporem kontrolovaného území byla snížena na rozměry, které jsou zvládnutelné pro Odpor, a přílišné pro ukrajinskou armádu, aby to rozbili. Teď to tedy začíná být hra síly vůle.
Pokud nějaký vnější faktor tento konflikt nezmrazí tak, „jak je,“ tak budou obě strany manévrovat dopředu a zpět s drobnými taktickými úspěch, dokud u jedné strany nedojde ke konečnému zlomu. V takovém okamžiku ta podlomená strana nebude postupně ustupovat, nýbrž rychle zkolabuje. V tomto okamžiku nejsem schopen odhadnout, která strana je blíže k bodu zlomu. Ukrajinská armáda je Odporem masakrováni v absolutně fantastických počtech, ale i tak nadále zas a znova vrhají další a další muže a kusy techniky do bitev. Nemám žádné měřítko k odhadu, jak dlouho to může režim udržet. Vím, že existuje rostoucí hnutí „matek vojáků“, které protestují, a zvláště na západní Ukrajině, existuje hnutí, které říká: „Nechceme umírat v bojích s Rusy o Donbas.“ Mrtvoly padlých ukrajinských vojáků vozí doslova ve fůrách, neboť junta nemá peníze, aby zaplatila chladničky, natožpak slušný pohřeb. Takže rodiny jsou nuceny si zaplatit, aby dostaly své milované, často jim řeknou, že aby jim přivezli mrtvolu tak, jak chtějí, tak si musí připlatit za chladničku, a musí zaplatit za novou uniformu, v níž je voják pohřben, a musí také zaplatit za pohřeb. Dovedete si představit hrůzu a zoufalství takovýchto rodin? A počet takto postižených rodin brzy vyrazí střechou ven, zvláště na západní Ukrajině, protože junta si myslí, že západní Ukrajinci mají menší sklon dezertovat nebo změnit stranu.
Myslím, že je důležité, abychom se nesoustřeďovali výlučně na hrůzu novorossijských civilistů masakrovaných silami ukrajinské armáy, ale i na hrůzu vojáku ukrajinské armády nuceně odváděných (až do 60 let, přičemž od počátku roku byly už juntou nařízeny a provedeny 3 částečné mobilizace) a dále posílaných jako kanónenfutr na zabijačku proti silám Odporu.
Pokud to Novorossie bude moci ustát ještě asi pár dalších týdnů, tak se určitě ta vlna obrátí proti juntě. Zrovna teď není ani s kým vyjednávat a o čem vyjednávat. Ale novorossijský politik Oleg Carev řekl, že jakmile síly junty pocítí první větší porážku, tak se Evropané náhle začnou dožadovat všech druhů vyjednávání, a pak bude možná něco vyjednat. Ale dokud novorossijské síly přesvědčivě neukáží, že je nelze rozdrtit (a dosud to ještě neukázaly), tak junta a její pánové v USA nebude nikdy vyjednávat. Mohou to i předstírat, jak už to dělali mnohokrát, ale nikdy vážně. Potud, pokud budou mít USA a junta naději na čistě vojenské vítězství rozdrcením Odporu, tak nikdy vyjednávat nebudou.
Pro Odpor to teď vypadá dost dobře. Co by teď potřebovali, by byl solidní a nepopiratelný úspěch. Do té doby zůstane situace zmrazená.
The Saker
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: vineyardsaker.com
