Evropa byla opravdu šokovaná sankcemi, které Rusko zavedlo v odvetě za trestné akce uvalené Evropskou unií, Spojenými státy a některými dalšími státy. Není to jen ten psychologický účinek, který estonský ministr zahraničí Umas Paet definoval jako: „Dnes mají jen Spojené státy a Evropská unie právo potrestat zlobivé hochy, takže Rusko takové právo nemá.“ Skutečným důsledkem je chmurný výhled mnohých členů EU v důsledku reakce Moskvy. Zpočátku západní média nadšeně referovala, že ruské vedení dožene své lidi k umírání hlady. Ale tahle hodnocení se ukázala být hodně daleko od pravdy, stejně jako pochybná profesionalita jejich autorů postrádajících skutečné dovednosti vyžadované pro seriózní analytickou práci.
Zaprvé, existuje jen málo produktů, které nemají žádný analog ve výrobcích jiných zemí. Jejich absence je problémem jen pro velice úzký kruh lidí s unikátními chutěmi a potřebami, nikoliv obecné veřejnosti. Není velký problém, když v Burjatsku není originální parmská šunka, tak to tam hladové bouře nevyvolá. Když není vidět šampaňské Veuve Clicquot v regálech Slavjanska na Kubáni, tak to těžko bude v životech místních lidí drastická změna.
Zadruhé trhy nejsou nikdy prázdné, i ruská produkce drůbeže nahradí „Bushovy kuří nohy“ (převažující označení v postsovětských státech pro kuřecí čtvrtky se stehny ze Spojených států), licenční či podobné sýry z Kazachstánu a Bělorusi zaplní obchody a tržiště, takže zaplaví ruské provinční trhy místo „vyhlášených“ sýrů vyráběných v Holandsku a Itálii. Kazachstán s Běloruskem si konkurují zvyšováním mlékárenských prodejů. Mnoho lidí, kteří mají rádi jablka, se doví, že Alamtám, nikoliv Varšavanům se říká „otec jablek.“
Zatřetí ti, kdo vstoupili do nových ekonomických spolků budovaných společně s Moskvou anebo jsou jejich budoucími členy, budou Washingtonu a Bruselu za uvalení sankcí na Rusko vděční. Země spojenecké s Moskvou se dostanou k větším ziskům na úkor evropských farmářů.
Politika sankcí realizovaná Spojenými státy a Evropskou unií je jako uříznout si vlastní nos mezi očima. Evropská unie kvůli ruskému zákazu dovozů potravin asi přijde o 12 miliard euro ($16 miliard). Ještě před ruskými odvetnými opatřeními se předpovídalo, že Baltské státy by mohly ztratit 10% HDP. Litva exportovala 90% svých ryb do Ruska. Teď stojí producenti rybích výrobků v této zemi před bankrotem. Lotyšsko je v potížích, když ztratilo trh pro dvě třetiny svého vepřového. Estonsko čekají těžké časy, jelikož do Ruska exportovalo jednu čtvrtinu až jednu třetinu své zemědělské produkce. Finští producenti másla panikaří. Ti do Ruska vyváželi od počátku století. Polští zahradníci jsou také v potížích. Holandští, maďarští, bulharští, němečtí, francouzští a italští farmáři spolu i s norskými rybáři přijdou o zisky v částkách miliard euro.
Evropa tedy může v důsledku toho, že tancuje, jak Washington píská, utrpět těžké škody. Podle odhadů finských politiků čeká Finsko politická krize a volební políček pod sloganem: „Pryč s Bruselem!“ Maďarsko bývalo tradičním ekonomickým a obchodním partnerem Ruska. Jeho vedení otevřeně vyjadřovalo zdráhavost vyhovět rozhodnutím Evropské komise. Znechucení Evropskou unií přináší ovoce i v Bulharsku a Řecku, jelikož pro ně Rusko obnáší 20,2%, respektive 12,4% jejich exportů.
Bezhlavé následování USA vedené politiky sankcí už jako důsledek pro Německo, Itálii a Francii přineslo hořké dopady. Tyto země jsou hlavním zdrojem příjmů do rozpočtu EU. Paříž má nulový ekonomický růst, HDP spadlo o 0,2% v Itálii a v Německu. Neexistuje nic, co by tyto ztráty kompenzovalo. Tím, že se Evropa podvolila Washingtonu, sama sebe odsoudila k uvržení do zase další krize. Může to trvat i deset let, než HDP zase dosáhne úrovně roku 2008; Finsko ví, jaké to je, potýkat se s důsledky ekonomického propadu.
Evropané si opravdu ublížili. Spustili proces restrukturalizace, který postihne celý segment světové ekonomiky a dobrovolně vyklidili pozice asijským a jihoamerickým konkurentům s agilními ekonomikami.
Čína, Turecko a Izrael už řekly, že jsou připraveny nahradit evropské exporty zeleniny a ovoce. Brazílie, Argentina a Nový Zéland jsou připraveny zvýšit export masa. Nový Zéland odmítl ztratit ruský trh připojením se k sankcím USA a EU. Švýcarsko se drží své vlastní politiky a švýcarské mléko a sýry jsou druhé z těch, které nesnesou srovnání vedle těch italských, francouzských a holandských. Bez ohledu na to, že Tokio formálně podporuje spojené státy, jeho rybáři se těžko nechají zbavit šance zaujmout místo, které opustili jejich evropští konkurenti.
Samozřejmě, že Evropská unie a Spojené státy vyvíjí tlak na všechny tyto státy ve snaze přimět je, aby se přidaly k protiruským sankcím. Ale už došlo k tomu, že zemědělství v nejchudších státech EU zahájilo proces úpadku. Evropu postihuje nové kolo ekonomické krize. To by mohlo zmrazit růst evropského blahobytu a dokonce i zničit Evropskou unii. BRICS, Celní unie a další rozvojové ekonomiky na „periferii světa“ dostanou na rozdíl od Evropské unie nové podněty k ekonomickému růstu.
To ale ještě nedosáhlo svých hranic. Washington s Bruselem postupují směrem k naprostému zmrzačení evropské ekonomiky a obšťastnění asijských konkurentů. Teď totiž diskutují o možnosti energetických sankcí na Rusko. Člověk se může jen dohadovat, jaké to bude mít důsledky pro členy Evropské unie, kteří závisí z 10 až 100 procent na ruských dodávkách energie. Jedna věc je ale, dámy a pánové, jistá, lze s důvěrou říci, že i bez energetických sankcí Evropa ekonomicky poklesla v porovnání s čilým ekonomickým růstem v Asii a v Latinské Americe!
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org
